354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

t Lo

e

„Potom dále die čtenie . S. .“, nebo: „Pročež znamenitě die písmo sv.“, nebo: „Znamenitúů věc praví čtenie“, atp. V jednotlivých vý- kladech podává obyčejně původní smysl, smysl „zevnitřní“, doložený příklady „tělestnými“ nebo „vidomými“, a tento smysl pře- náší pak ve „smysl nebo rozum duchovní“, čili vykládá pak ve smyslu přeneseném, „vnitřním“. Na př. vykládá o sku- teéném malomocenství a uvažuje pak o malomocenství duchovním (42"—412*2); nebo mluví o pastýřích betlémských, kteří ostříhali stád svých, a připojuje výklad duchovní: „Každý má stáda nesklidná, ještoť má co pásti a nad čím bdieti v této veliké a temné noci své: 1. srdce své . . , 2. smysly télesné, 3. obcování, 4. dobré skutky . . .* (23). Playbu po moři přirovnává k životu na tomto světě, v němž je potřebí: kotvy — naděje, plátna — bázně boží, přívozníka s veslem — kněze se zákonem božím (49"), atp. Podotýká často, že pří- slušnému místu z písma sv. jest třeba rozuméti v ,po- dobenství“, na př.: „všecka řeč tohoto čtenie svatého (Mat. 13.) mluví se skrze podobenstvie...“ (566) Mnohé výklady appli- kuje na život lidský, na př. vlastnosti třtiny větrem se klátící applikuje na vlastnosti lidské povaby (13) -14"); applikace na život tehdejší, na tehdejší poměry ve světě vůbec a v zemi české zvláště, narážky kulturně historické, nalézáme v Postille Chelčického téměř na každé stránce. Chelčický snaží sevykládati co nejsrozumitelněji. Slova lidu nesrozumitelná vykládá, na př., že centurio neb setník měl „sto rytieřóv pod sebú“ a že byl ustanoven „od Římanuov vla- darem nad tím méstem (t. Kafarnaum)* (45°), nebo že „racha“ jest slovo židovské, „jako bychom my z hněvu řekli bezmozký nebo s hlavů zvr- tanú“. (195"). Někdy klade otázky (jako Hus) a sám na ně od- povídá, na př.: „Tu jest potřeba nám znamenati slova toho chvá- lenie: Kto chválí?, že syn boží věčný; koho chválí?, že otce, svého boha, věčného pána nebe i země; z čeho chválí a děkuje jemu?, z toho, že jest skryl své věci pravé a nejlepší.. .“ atd. (5127). Co se citati týče, Chelčický cituje nejraději písmo sv., jiným citatům se vyhýbá. Kdežto Hus v postille „representuje se jako církevní učenec, sečtělý v otcích a přísně odcho- vaný latinské vzdělanosti, jehož výklad oplývá učenými citaty ze sv. ‘Otel, zvláště z Augustina, Řehoře, Ambrože: Chelčický jest obyčejný muž z lidu se zdravým intellektem, brá- nící se všemu formalismu, sice též sečtělý, avšak skoupý na přílěž citatův“. (Comenium III., z Karáskovy předmluvy str. XI.)