1137

jejího bičování. V obou těchto partiích užívá ovšem prv- ků tradičních; v prvé se řídí vzorem nebeského Jerusale- ma, jak jest popsán v Apokalypse, ve druhé pak jmeno- vané již symboliky barev.

Podobně samostatně vedl si náš autor také při vypraco- vávání druhého hlavního motivu, jímž se legenda svato- kateřinská liší od velké většiny ostatních, totiž jejího slov- ního zápasu s pohanskými učenci Maxenciovými. Také zde vzalz latinského vzoru především sám motiv a v pod- statě i prvou ze čtyř řečí Kateřininých, další tři však se- stavil samostatně, patrně aby se vyhnul dosti složité a značné theologické vědění předpokládající argumentaci originálu. Vykládá v nich základy křesťanské věrouky, neboje se při tom ani některého opakování, a jen místy používá i některých prvků obsažených v latinské legendě. Lze se domnívati, že i pro tyto nepříliš hluboké výklady autorovy bude možno nalézti vnější oporu v dobových učebnicích nebo podobných příručkách, jež osvětlí také jeho výběr biblických citátů asnadi celkové vzdělání au- torovo (místy se aspoň zdá, jako bychom slyšeli ohlasy vý- kladu podobného tomu, jenž tvoří úvod k prvému české- mu překladu Starého Zákona, otištěný J. Jirečkem ČČM 38, 1864, 144-6). Obšírné rozvedení disputace třeba vy- svétlovati hlavné asi autorovou zálibou v přímé řeči, ač není vyloučeno, že ho k tomu vedly i jiné pohnutky. Jest zajisté významné, že náš básník si počíná nejsamostatně- ji právě při rozvádění motivů, jimiž se životopis svaté Ka- teřiny v církevním podání odlišuje od legend jiných svě- tic, a nutno tedy předpokládati, že to byly právě tyto mo- tivy, jež vedle dobové obliby sv. Kateřiny našeho autora přiměly k zpracování námětu.

Záliba v přímé řeči je v naší skladbě patrna již v rozsa- hu, jaký v ní zaujímají projevy jednotlivých mluvčích;

12