z roku 1536. 395
353.
Jan z Pernšteina potvrzuje Prostějovským pořádek od nich dobrovolně zvolený a ode dávna
zachovávaný, kterak nápadové a mocnost statku po zemřelém přecházeti mají na živé pří-
buzenstvo. — V Pardubicích 1536, 21. listopadu.
My Jan z Pernšteina a na Helfenšteině i z svými erby, pán a pravý dědic
panství Plumlovského a města našeho Prostějova, vyznáváme tímto listem obecně
přede všemi, tak dobře nynějšími jako budúcími, že sou předstoupili před nás
opatrní purkmistr a rada i všecka obec města našeho Prostějova, poddaní naši věrní
milí, ukazujíce nám pořádek svůj, kterejž při městě jsou sobě dobrovolně zvolili a jej
vod dávných časův zachovávali — (a to při tom, že když který z obyvatelův města
Prostějova z tohoto světa zšel, manželky a dítek po sobě zanechav, stateček svůj
manželce a dítkám svým na rovný díl aneb některému z dítek neb manželce majíc
svobodný mocně více neb méně poručiv, a neuchoval-li by kterého z dětí neb man-
želky pán Bůh smrti, aby z jedněch na druhé, z jednoho umrlého na všecky živé
nápadové přicházeli, že takového poručenství mocnost a nápadové z jedněch na druhé
potud podle zvoleného jednomu každému z těch pozůstalých trvali, pokud který
z těch pozůstalých stavu svého neproměnil a dílu svého podle poručenství otcova
od jiných voddělil; neb když který z dětí neb manželka stav svůj svobodný promění,
hned od jinejch svobodnejch se s dílem svým, kterýž se jim po otci dostal, oddělují,
a již ti svobodní v stavích svých po tom odděleném a stavu změnilém žádného nápadu
neberou ani očekávají; též také že by bylo nespravedlivé, aby ten, kdož se s dílem
svým po otci od jiných vlastních svobodných oddělí, po jiných vlastních svobodných
s jinejmi svobodnými vlastními nápadu očekávati měl, než jako svobodní v stavích
svých nic po těch, kteříž stay proměňují a s díly svými se od nich oddělují, neoče-
kávají žádného nápadu, aby též tito stav proměňujíce, žádného nápadu po svobodnejch
neočekávali a neměli potud, pokudž by kterýho v stavu svobodným živého vystávalo;
neb kdyby všeci v stavu svobodném jsouce zemřeli, již zase z toho svobodného
posledního umrlého na všecky vlastní živé stavy změnilé nápad přejíti musí, lečby
který jsouc v stavů svobodném léta maje, o svém statku a nápadu anebo dílu po
otci zříditi a od bratří neb sester neb matky co odporučiti chtěl komukolivěk, to
majíc léta může učiniti; než ten takový, kdož by takové poručenství a oddělení od
svých vlastních stavů nezměnilých dílu a nápadu svého činil, aby rovně po jinejch
svobodnejch, jakoby stav svůj proměnil a nápadu prázden byl) — nás za to snaž-
nými prosbami žádajíce, abychom jim tu milost učiniti a jejich takového pořádku
a svolení dobrovolného listem naším, jako pán jejich dědičný, potvrditi ráčili.
Kdež my vzhlédše na jejich žádosti slušné i rozvažujíce, že ten pořádek jich
a svolení jest podle Boha a svědomí lidského spravedlivý; rozumějíce tudíž, že ta-
kovým pořádkem, kterejž spravedlivě žádnému na škodu býti nemůže, mezi podda-
50*
