111
swan ul der riltersehefte phat
vrou Minne si behwungen hat
und git in ritterlichen mnt.
man sach gein riller ritter gut
vintlich gebaren uf dem plan,
240 ouch liezen div zesamne gan
die helde sd nîtliehe. [374 «|
daz man daz ertriche
sach biben von ir urse louf;
mit hurte kômen si zehouf
in ritterlichen êren,
als si wol kunde leren
nach gewonheit ir kurteis:
der Beheim staclı den Franzeis
kreftlich nit ellentricher hant,
23
o
A
245
250 daz im des siges warl bekant
von
des
dem ritter üz erkorn.
Walhen urs dó was verlorn,
daz zóch der Béheim mit nn hin.
Daz
was ein prislich gewin
255 dein. éren richen gaste.
ein lutzel er dó raste,
255 wan, ?%% vrow, ?5' vnde git ritterlichen mvt, 23% gegen,
242 daz ] ertriche, 243 vrs, 245 ritterlicher, 246 kvnden, z škrábáno, 241 kvr-
tevs, 248 Frantzevs.
236. Vedle tvaru habe, habest,
habet vzniká brzo stažený hé, hès,
hât, a 1. os. dle analogie bez-
příponných sloves gán a stán při-
jímá koncovku z; vedle těchto
dlouhých tvarů vyskýtají se dosti
brzo zkrácené han, hast, hat,
z nichž 2. a 8. osoba se udržely
dosud; v naší básní rýmuje hát,
tát několikráte, ale han: kan (1)
a zde hat: phat.
240. zesamne gdn scil. kon, sbli-
žení, sehnání ke klání.
241. nitliche nepratelsky, nit je
mysl nepřátelská, zvláště v boji —
„hnali k sobě, jakoby k vážnému
boji*.
244. hurt, fre. heurt, srazeni, nà-
raz. — klani se dalo s „hurt”. jest-
liże konć se srazily hlavama; takto
útočiti nazývá se „hurtecliche rî-
ten“,
241 kurteis, obyć. kwrtoisie (onen
tvar byl asi v Cechach obvykly,
nebo i Ulrich von Eschenbach
užívá ho ve Wilhelm v. Wenden
1365) zdvořilost, dvorské vycho-
vání vůbec.
248. stechen zde tolik co ale ste-
chen, sbodnouti, neboťjenom v tom-
to případě patřil kůň přemoženého
rytíře vítězi. Možnosti při klání
jsou ještě, že 1. oba rytíři roz-
třiští svá kopií a zůstanou na ko-
ních (besitzen), pak by žádali nová
kopí a hnali by na sebe znovu,
2. že prudkosti útoků praskl jed-
nomu rytíři pobříšník koně, pak
by bojovali meči. Básník nelíčí
technicky, sice by neopomenul říci,
kam český rytíř mířil, zda-li na
„čtyři hřeby“ štítu, anebo na šňůru
helmu.
252. Walhe nebo Walch, cizinec
z národů románských, hlavně
Francouz, později obyčejně Ita-
lián, čes. Vlach.
