2
=
der kunic Alexander.
Schiänatulander,
der reine junge telphin,
der tete daz offenlichen schin
daz er nach ritlerschefle rune,
als in ir minne des belwane,
sigünen, der vil reinen. melt.
des hänt die büch uns vil geseil
und ist ân zwifel uns bekant:
101
son blut ein hell in Béheimlant
der uns wérlich erzeiget hàt
daz er mit ritterlicher tàt
31 kunich eZdy, ?? Tschionatulander, ?* tet, ?! Sygunen, mait,
26 ditz, gesait, ?° in zwitel, © blvet.
brodruzstvich dojde opravdivého
štěstí. O poměru Hartm. price
k originálu v ohledu esthetickém
nejlépe jednal Scherer v Gesch.
d. dtsch. Litt. Báseň se zachovala
necelá, vydali ji Haupt (2. vyd.
1971) a Bech v „Deutsche Classiker
des Mittelalters“ IV. (2. vyd. 1871).
Gahmuret, otec Parzivalüv a hr-
dina prvních dvou knih Wolfra-
movy básně (podobně i Tristram
začíná životopisem Rivalina, otce
jeho). G. získá svou udatností dvě
ženy: první, pohanku, opouští, než
se mu narodil syn, černobílý Fei-
refiz, a také Herzeloidu zanechá,
vydávaje se na nové dobrodružství
ve službách baruka (kalifa), ve
kterých padne. Jeho synové setkají
se pak, Feirefiz stane se křesťa-
nem, rozšíří mírným způsobem
víru v zemi své a jest otcem po-
věstného kněze Jana.
Wiealois, srv. pozn. 87; Lanzelet
v mládi byl unesen a pak vycho-
ván od mořské ženy Vivianv; po
nekonečných dobrodružstvích po-
jme za ženu krásnou Iblis, které
Jedině slušel plášť, jenž každé ženě,
dle jejích vad, byl velký nebo malý.
— Německou báseň Ulricha von
Zazikoven vydal Hahn (Frankfurt
1845). Z básné Heinricha von dein
Türlin je zachovan jen zlomek pod
názvem „Der mantel“ (vyd. War-
natsch, Breslau 1883).
11. Wilhelm, jest svatý Vilém,
markrabi akvitànsky, hrdina ná-
rodní pověsti francouzské. IK ne-
dokončené básní Wolframnově (vyd.
Lachmann) přibásníl první čásť
Ulrich von dem Türlin, posledui
Ulrich von 'ürheim. (Clarus, Her-
zog Wilhelm von Aquitanien, Mün-
ster 1864; Guillaume d'Orenge,
chanson de geste des XI.— XIII.
siècles, publieés par W. J. Jonc-
bloet; Casparson, Wilhelm von
Oranse). Ziturel, první opatrovník
svatého grálu, jemuž vystavěl
hrad; že stále viděl svatý grál,
dosáhl velmi vysokého stáří. Bá-
seň objemná o grálu, známá pod
jeho jménem, pochází od Albrechta,
byla však od středověku až do
movi. Jeden rukopis nedbale
otiskl Hahn: Titurel, Guedlinburg
1842. Nové vydání chystá Zarn-
cke: Der Graltempel, vorstudie
zu einer ausg. d. jüngern Titurel
(Leipzig 1876).
12. recke (ahd. wreccheo, reccheo),
vlastné vyhnanec, z éelioz se vyvi-
nul vyznam toulavého hrdiny, hle-
dajicihoslużby cizi, pak hrdiny vů-
bec. Slovo, kteréiv češtinězdomác-
nělo, vyskýtá se častěji v básních
národních než dvorských.
13. Albrant, ve Wolldietrichu
jeden syn Berchtungüv (D. 1X.
100, 214, X. 100), který však ne-
vystupuje tak, aby zasluhoval toho
uvedeni; dle jména, upominajiciho
na Alibrandra, nordické jméno
Hadubranda, syna Hildebrandova,
