-1
[ke]
Nemusím říci, že chvála, kterou zde poděluje Čechy, byla
zcela: nezasloužena, že Čechové byli v tom s Rakušany za
jedno, kdežto Maďaři nz tenkráte bránili novotám pristupu
a hrdě se spokojovali se svými zvyky !). Jaká to vlastně byla
česká móda, zdá se vysvilati z verše
Ш., 233. 17 — —
schaefin kürsen für den frost
komen uns von Zs5SecAenm.
die láz ouch bier zeclien
mit sant den Merhacren ;
wînes sie enbaeren
deswar sie viel gelich,
240. an durch daz lieb Osterrich.
Na tylo „kirsen* jako na novou módu ukazuje
XV., 65. ein ritter nimt na gar für guot
zem winder einen véhen huot
und ein kürsen schaefin —
daz sint nû diu kleider sin.
Nejislá jest domněnka Karajanova, że by ve versich
XV., 480. ich gib min weiz, minen win
lieber umb silberplischel
dann ich imz geb па prschel
poslední slovo bylo zkaženo ze žertovně užívaného af: se.
Z Polsku zase přicházel účes a ostříhání vlasů; básník osopuje
se na krajana takto ziněněného (Rakušané nosili vlasy dlouhé):
Ш., 225. waz wil da 727/472 hóclibeschorn ?
den Ungern waere daz vil zorn,
der ir langem hàr erkür
die hóhen pólànischen schüer;
takový Rakušan je pak
ML, 335. von Bruck bůrtic ein Pòlàn
a básník mmu přeje podobně jako onomu počešlénému:
V[IL., 793. und swer in disem lande snit
gewanl nach der Póláz sit,
daz dem sin hár waer geschorn
hoch ûf für die orn:
daz sold im nimer wahsen.
1), Karajau, Der leumund der Österreicher, Böhmen und Unger iu
den heimischen quellen des mittelalters, Wiener S.-B. XLIT., 447 — 531.
