Již slovo, kterým zdraví, je zajímavé: je to totiž nejstarší
doklad toho pozdravu, a sice ve staré formě dobrojtro;
výkladu КопсоуКу -а, jaký jsem pronesl ve Slovanském sbor-
níku., se vzdávám, a myslím, že koncovka česká -o zněla Ba-
vorüm a Rakušanům jako jejich a, klonící se více k 2; což ještě
je jasnější při tvaru Zobroyéra u Seifrida Helblinga (viz nize)").
Němečtí vydavatelé chybně vykládávají: „dobre Jilro*.
91. Seifrid Helbling.
(Viz č. 5.).
Rakouský satirický básník z konce třináctého stolelí stě-
žuje si na to, že Rakušané po každém národě se opičí. Vévoda
Bedřich česal se jako Uhři (nosící copy), pak si stříhal vlasy
jako Sasové.
XIV., 20, der Beheim sit uns niht vergio,
daz wir jehen müezen,
unser friunde grüezen
„tobroylra* des morgens.
do was niht àne borgens:
wir kunden unser lachen
gróz bóheimisch machen.
ich sag ia dem was also:
„Kurvysyne! ho ho hó!
do was unser lachen dz
„Vilaj pan, poppomiz'.
Ve v. 28. je české slovo konjekturou pánů dra. Menčíka a
Murka za nesinyslné ,huersyna ho cho cho*. Koncovka -e (syne) je
1) Mohu k temuż zjevu uvesti doklad z mnohem pozdější doby,
ze XVII. stol., který snad bude českým filologům vítán, jelikož repre-
sentuje zcela fonetické reprodukování věty české. V Grimmelshausenově
románu ,Simplieissimus* (1669) ćteme (Neudrucke deutscher Literatur-
werke des XVL u. XVII. Jahrhunderts 19—25, str. 134): „da führte, ich
weiss nicht wer, unversehens eine Parthey Croaten daher, die uns
miteinander anpackten, auf ettliche läre Baurenpferde satzteu die
sie erst gestolen hatten, und miteinander davon führeten. Zwar
stuu:len sie erstlich im Zweiffel, ob sie mich mitnehmen wolten oder
nicht? biss endlich einer auff Bóhmisch sagte: Mik weme daho Blasna
sebao, bovuie deme ho gbabo Oberstovi. Dem antwortete ein anderer:
Prschis am bambo ano, mi ho nagonie possadeime, uvan rosumi niemeski,
vvon bude mit Kratock vville sebao. Also muste ich zu Pferd atd. atd.
O slové dobrojtro viz Listy filol. r. 1886, 413.
