55
menal již Feifalik !), a po předchozích prácích Nebeského,
Schulze a Jireéka dopodrobna poměr básně k různým pra-
menům jejím rozebrai prof. J. Gebauer*).
Gebauerova prace zakládala se na Lichtensteinovè vydäni
Eilharda, práci to naprosto pochybené; Lichtenstein rozeznäval
zlomky slaré básně, z níž vzešlo zpracování X., z toho pak
rukopisy D a H, a později prosaické zpracování básně. Gebauer,
nechtě tento resultát zkoumati, konstatoval prostě, že česká
báseň shoduje se částečně s básní starou, částečně se zpraco-
váním X., t.j. s jedním z obou rukopisů, a částečně s tekstem
prosaickým, faktum nad míru nápadné. Knieschek, uváživ
konsekvence toho pozorování, dokázal, že to, v čem se česká
báseň shoduje s tím kterým zpracováním, jsou právě části básně
původní, nezměněné, která není zachována, ani v těch zlom-
cích, které Lichtenstein nazval starou básní, nýbrž nejvíce se
blížila dvěma zpracováním, zdánlivě nejodchylnějším, pro-
saickému a českému, z nichž ještě českému náleží priorita.
Obě jsou pracována přímo dle nejstaršího a původního
tekstu, a poněvadž tento je ztracen, můžeme si jeho obsah jenom
pomocí těchto dvou pramenů poněkud rekonstruovati; ostatní
jsou již zpracována volněji ?).
Tento resultát Knieschkův doplnil studie Bartschovy o Tri-
strantu Eilhardově a jeho kritiku Lichtensteinova tekslu Luk
samostatně a s tak znamenitou shodou, Ze nelze o u^m již
pochybovati; ato tím méně, poněvadž novější badání ukazalu.
že i věci takové, které Knieschek sám pokládal za přídavky,
českého básníka, shodují se s dotyčnými místy v básních sta-
rofrancouzskych, t. j. s pramenem Eilhardovym, tedy se zlra-
cenou básní Kilhardovou samou.
Co činí báseň českou pro srovnávací dějiny literární tak
důležitou, že totiž nahrazuje skoro úplně svůj ztracený originál,
zmenšuje její cenu pro literaturu českou; ale tato negativní
zásluha patří jenom první části básně, od str. 1. do 106, 4. -—
Jenom potud básník překládá doslovně, pak, zároveň když po-
číná překládati druhý pramen, Gotfrida, změní úplně svůj sloh,
1) Wiener S.-B. XXXII., 300.
% Listy filologické, VI., 108—189.
8) Knieschek, „Der čechische Tristram und Eilhart von Oberge“,
Wiener SB. CI, 319—438. Něm. překlad stati dle Eilharda pracovanych
v Zs. f. dtsch. alterth.
