11
Přes tuto shodu mohla přece vzniknouti pochybnost,
zdali všechny tři básně jsou od téhož básníka; byl to Wilhelm
Grimm, který ji ve svém pojednání ‚Zur Geschichte des Reimes‘
vyslovil s ohledem na rôznosť v užívání t. ř. lklivých rýmů Zeck
a liche a naznačil, že má jiné ještě důvody pokládati skla-
datele rytířské výpravy za jiného, než jest básník Tristana.
Další historii názorů o této otázce vylíčil jsem v úvodě ke svému
článku „Úber Heinrich von Freiberg? ?!), kdež jsem, zkoumaje
Grimmovo tvrzení, dokazoval, že báseň o kříži (K) bezpečně
náleží básníku Tristana (T). že však výprava Jana z Michalovic
(M) má skladatele jiného, ač soujmenného. Tento výsledek byl
přijat Bartsehem do 6. vydání Kobersteinovy historie literatury
německé str. 183%, Později Wiggers dokázal ve své dissertuci ?),
że Heinrich opravdu, jak Bechstein tvrdil?) a jà pravdépo-
dobnym byti ukázul*), jest skladatelem básně ,Schretel und
wazzerber*, znimé to pékné kratsi povidky 5).
V uvedeném článku srovnal jsem nejprvé rýmy, při kte-
rých se ukázalo, že T se shoduje s K v rýmech tklivých,
v užívání rýmu středního, rýmu dvojitého a rozšířeného, pro
které v M obyčejně nebylo žádného příkladu. Co do mluvy
nelišily se Ka T ničím, kdežto v M neshodoval se s nimi rym
pris: olis, tvar geschrigen mislo geschrit a juste misto Host,
a nedostatek zdrobnělých slov s koncovkou -eZ, která jsou tak
oblíbena v T a K. -- Také měly T a K poměrně mnohem
více společných rýmů nežli T a M. K a T shodují se též úplně
v užívání slůvek a vět, mezery vyplňujících, zvláště v četných
odvoláních na pramen. Obě užívají se zálibou příčestí: přitom-
ného, zase úplně proti M.
Při pročítání vlastního článku nyní po letech zdá se mi,
že jsem si příliš málo všimnul krátkosti bůsně, která naproti dů-
1) Germania XXX (N. R. XVIII) str. 1—18.
2) Heinrich von Freiberg als Verfasser der Schwankes vom
Schrátel und vom Wasserbáren, Inauguraldissertation etc. von Julius
M. Wiggers. Rostock, 1887.
3) Tristan, str. XIX.
4) Germania XXX. str. 16.
5\ Otistene v ‚Zeitschrift für deutsches Alterthum‘ VI, 174, ve
Wackernagelově „Altdeutsches Lesebuch“, ve v. d. Hagenových ,Ge-
sammtabenteuer’ a j.
