52
k popisu stitu Dariova, v Alex. k popisu Asie; {éZ první se
Jiší zásadně: v U je vypravováno jako děj skutečný, v Ax.
jako:sen Parisův. Než tedy uznáme, že zde byl Ulrich pramenem
českého básníka, musily by býti vyvráceny ostatní možnosti,
musilo by býti z nepochybného příkladu jiného dokázáno, že
český básník znal Ulricha.
Odkud pak čerpal Ulrich tyto své doplňky ke Gualtherovi ?
Na tuto otázku velmi pěkně odpověděl Toischer !). U Gu. vyský-
tají se narážky na pověst Frojanskou ; Ulrich je rozvádí a odvolává
se k Ovidiovi a Homérovi, kteří však patrně nebyli opravdu
jeho pramenem, a podobně je tomu při mnohých jiných místech,
kde nas překvapuje Ulrich hlubokymi védomostmi ze starć
mythologie, ale jeví hned vedle toho nevědomosť takovou, že
vypravuje jak Ulixes © Římě ukradl prapor Palladin, jak
Diomedes, àby nemusil před Troju, ofe a seje su) ald. „Aby-
chom rozřešili všechny tyto hádanky“, praví Toischer, „musíme
si vzpomenouti, że Alexandreis Guallherova byla po nókolik
stoleli jednou z nejoblíbenějších školních knib. Tak tedy báseň
utrpěla osud všech ostatních školních knih: byla glossována,
scholia nahromadila se na krajích rukopisů. Nejlepší kommentar
ke Gu. je nepochybné Curtius, a tak učitelé. brzo pripadli na
to, čerpati výklady z něho, kdežto při učených narážkách
užívali k výkladu Ovidia a Hygina“. Toto své tvrzení dokázal
Toischer velmi jasně, příklady úplně přesvědčivými, tak že je
naprosto jisto, Ze exemplàr Gualthera, klerélio užíval Ulrich,
byl kommentovany, że obsahoval glossy mythologické a hi-
storické.
Tento exemplář Gualthera zajímá nás ještě jinak. Zaopatřití
si knihu nebylo v třináctém stolelí věcí tak jednoduchon,
a také Ulrich obdržel svou „knihu“, první základ: své básně,
dosti z daleka, od arcibiskupa: solnohradského, Bedřicha IL,
prostřednictvím dvou rytířů, Kuno von Gutrat a Ekkehard
von Dobringen zvaných *). Ekkehard se stýkal několikráte s Pře-
myslem IL, a na ného se asi obrâtil Ulrich, uačež on leprve
vyzval Gutrata, aby proslředkoval u arcibiskupa. Ulrich, který
znal řadu jiných vypravování o Alexandrovi (Historia de preliis,
b L. c. 319-347.
2) Toischer 1. c, 404—406,
