32
Ale hned druhá báseň poučuje nás, že král byl se svými
německými choutkami v zemi osamělý; básník praví, že je
rodem Rýňan, vychován v Rakousku, Čechy prý si vyvolil
více k vůli pánu jejich než k vůli zemi, a přece pán i země
jsou dobré — ale jedna věc jest mu k hanbě: nikdo v zemi
ho necti, než král sám. „Kdybych byl“, dodává pak s hrdostí
pravého básníka hodnou, „kdybych byl u Boha v nebeském
království a jeho poddaní by mne nectili, nebyl bych úplně
šťasten“. A dobře vycítiv, že jeho pobyt za takových poměrů
není možný, přirovnává se vtipně ke hráči v šachy, který má
jenom krále, ale ani rytíře ani rocha, nepomáhaji mu ani pop
ani pisek.
Vězí v této narážce — jedné z nejstarších zmínek o hře
šachové v Cechách — snad ještě hlubší smysl? Básník vyčítá
všechny šachy, ale královnu vynechal; značí to snad, že krá-
lovna byla jeho ochranitelkou při dvoře?
Je-li pravda, co duchaplný vydavatel nejnovějšího tisku
Reinmarových básní dokazuje, že nynější uspořádání básní
jest pořádek chronologický básníkem samým působený, pak
následující bůsně ve sbírce, čísla 151—157, plné invektiv proti
špatným sluhům a rádcům a prarozličným nepřátelům, vzta-
hují se též na poměry české. Vysvítalo by z nich, že
básník nechtěl český dvůr jen baviti svymi basnémi, Ze chtěl
býti zde rytířem jako jiný, a chtěl, aby jeho hlas byl slyšen
v radě královské. Přišel-li s takovými nadějemi do Čech, pak
se arci zklamal, a prudké narážky jeho, které ostatně nepodá-
vají pražádných určitých údajů, nemohou míti historické ceny.
Václavovi samému sloužil politickými básněmi, jejichž smýšlení
se řídí aspoň většinou dle smýšlení dvora českého. V dobách,
kdy knizata s:iuni v zájmu svých zemi nebo své moci rodinné
mění často vícekráte barvu politickou, nesmíme chudému
básníkovi míti za zlé, když se nechová lépe než oni. Přes
svou hlubokou nespokojenost Reinmar přece vydržel při dvoře
českém několik let, a opustil Čechy r. 1241., snad, jak se
domnívá Roethe, aby unikl nebezpečí tatarskému.
Mnohem menší cenu ethickou i poetickou ma misti
Sigehör, básník, který pěl chvalu Viclavovu: „Kde je lépe
korunovaný král? On mi korunu rodu královského. korunu
