The critics of euthanasia and physician-assisted suicide question not only the usual arguments in favor of these controversial methods of assisted dying, based on the principles of autonomy and wellbeing. The critics also claim that these methods contradict either the professional integrity of physicians, or their personal integrity, or both. I examine and critique these claims. As far as the alleged contradiction between euthanasia and the professional medical ethics is concerned, it assumes an essentialist understanding of medicine as a discipline which has not changed for millennia. In fact, medicine has kept changing; if so, why could it not change even further to permit euthanasia? As for an alleged conflict between euthanasia and the personal integrity, or conscience, of physicians, it is first of all important to choose between an appeal to professional integrity and an appeal to personal integrity; one cannot maintain both. On the issue of personal integrity, I am inclined to the view that conscience must not be either absolutized, or ignored. As long as certain medical practices remain ethically controversial—and euthanasia will certainly belong in this category—physicians should have a right to an exception on the grounds of conscience, although no refusal must directly discriminate against any patients, or burden them in a disproportionate way. and Kritici eutanazie či asistovaného sebeusmrcení zpochybňují nejen obvyklé argumenty ve prospěch těchto kontroverzních forem asistované smrti, založené na principech autonomie či prospěchu. Kromě toho rovněž tvrdí, že tyto metody jsou v rozporu s profesionální integritou lékařů, nebo s osobní integritou lékařů, či s obojím. V článku tato tvrzení zkoumám a kritizuji. Pokud jde o údajný rozpor mezi eutanazií a etikou lékařské profese, jejím předpokladem je esencialistické pojetí medicíny jako oboru, který se po tisíciletí nezměnil. Ve skutečnosti se medicína mění. Je-li tomu tak, proč by se medicína nemohla vyvíjet i dále a připustit i eutanazii? Co se týče rozporu mezi praxí eutanazie a osobní integritou lékařů, kteří podobné metody asistované smrti odmítají z důvodu svědomí, je třeba si v první řadě vybrat mezi apelem k profesní integritě a apelem k osobní integritě; obojí zastávat nelze. V otázce osobní integrity se kloním k názoru, že svědomí nelze ani absolutizovat, ale ani ignorovat. Dokud jisté lékařské praktiky zůstanou eticky kontroverzní – a eutanazie k nim jistě bude dlouho patřit – měli by lékaři mít právo na výjimku z důvodu svědomí, ačkoli žádné odmítnutí jakéhokoli úkonu nesmí pacienty otevřeně diskriminovat nebo neúměrně zatěžovat.
Vierter Theil, Die Theorie des Bewusstseins oder die philosophischen Gesetze. Enthaltend die Gesetze der Vernunft, der Phantasie, des Selbsbestimmungsvermögens, des Gewissens und des Entfaltungsvermögens, von Hermann Scheffler., and KČSN
Jaká je hodnota lidského života? Článek poukazuje na hodnotu člověka jako Božího obrazu. Zabývá se problematikou posvátnosti lidského života, problém smrti a věčného života, otázkou lidské svobody a svobodného jednání. Chápe svědomí jako podstatný element pro poznání mravní pravdy o světě, mravního zákona vepsaného Bohem. Jedná se o soud rozumu, kterým lidská bytost poznává mravní jakost konkrétního činu. Autor poukazuje na vztah rozumu a víry a poznatelnost Boží pravdy skrze lidský rozum a lidské svědomí. Teprve prostřednictvím této optiky pak lze chápat správně hodnotu lidského života a hodnotu lidských činů. and What is the value of human life? This article points to human value as the value of God's image. It deals with the issue of the sanctity of human life, the problem of the death and the eternal life, the question of human freedom and free agency. Theological view finds out the conscience as an essential element of understanding of the moral truth about the world, a law written by God. This is a judgment of reason throw which the human being recognizes the moral quality of a concrete act. The author points to the relationship between reason and faith and cognizable God's truth through human reason and human conscience. Only through this lens can be understood correctly the value of human life and the value of human acting.
Jaká je hodnota lidského života? Článek poukazuje na hodnotu člověka jako Božího obrazu. Zabývá se problematikou posvátnosti lidského života, problém smrti a věčného života, otázkou lidské svobody a svobodného jednání. Chápe svědomí jako podstatný element pro poznání mravní pravdy o světě, mravního zákona vepsaného Bohem. Jedná se o soud rozumu, kterým lidská bytost poznává mravní jakost konkrétního činu. Autor poukazuje na vztah rozumu a víry a poznatelnost Boží pravdy skrze lidský rozum a lidské svědomí. Teprve prostřednictvím této optiky pak lze chápat správně hodnotu lidského života a hodnotu lidských činů., What is the value of human life? This article points to human value as the value of God's image. It deals with the issue of the sanctity of human life, the problem of the death and the eternal life, the question of human freedom and free agency. Theological view finds out the conscience as an essential element of understanding of the moral truth about the world, a law written by God. This is a judgment of reason throw which the human being recognizes the moral quality of a concrete act. The author points to the relationship between reason and faith and cognizable God's truth through human reason and human conscience. Only through this lens can be understood correctly the value of human life and the value of human acting., Ondřej Lehký, and Literatura
V Mezinárodním kodexu lékařské etiky vydaném Světovou lékařskou organizací v roce 1949 nalezneme ustanovení, že lékař musí v každé chvíli pamatovat na svou povinnost chránit lidský život od početí a že terapeutická interrupce je možná pouze v těch případech, kdy to připouští národní právní řád a lékařovo svědomí. Nemůže být pochyb o tom, že postoje většinové společnosti vůči interrupcím se od konce 40. let 20. století poměrně dramaticky změnily, jsou však v mnohém ovlivněny tradicemi, kulturou, náboženstvím a historií jednotlivých zemí a samozřejmě lze jen těžko tvrdit, že i v jejich rámci oficiální stanovisko, prezentované přijatou právní úpravou, zastávají všichni její obyvatelé. Postoj každého člověka vůči interrupcím je silně individuální a právní úprava na něm může něco změnit jen stěží. Přesto je profese lékaře dobrým příkladem toho, že vlastní hodnoty a stanoviska vůči problémům, které se s definitivní platností stále nedaří řešit, každého vedle osobního života mohou ovlivnit i v životě pracovním. Tím spíš v profesích, kde etika hraje tak významnou roli. Základní lidská práva a svobody jsou zaručeny každému člověku bez ohledu na pohlaví, rasu, věk a další myslitelné charakteristiky, které od sebe lidi odlišují. Takovou charakteristikou nepochybně může být i výkon jednotlivých povolání. Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je jedním ze základních lidských práv, v případě lékařů ovšem není možné tvrdit, že toto své právo mohou bez dalšího aplikovat i v rámci výkonu profese a uplatňovat tedy automaticky výhradu svědomí u pacientů, kteří po lékařích žádají výkony, které odporují jejich vyznání. Odhlédneme-li od profesních pravidel nejrůznějšího charakteru (ať už jde o právní normy, směrnice, etické nebo stavovské normy), v rámci výkonu svých základních lidských práv musí navíc stále pamatovat na práva ostatních lidí, včetně pacientů. Rozbor této problematiky bude předmětem analýzy v dalším textu., There is a provision in International Code of Medical Ethics of the World Medical Association 1949 stating that doctors must always bear in mind the obligation of preserving human life from conception and that therapeutic abortion may only be performed if the conscience of the doctor and the national laws permit. Without any question, attitudes towards abortion changed a lot since the end of 40’s. Traditions, culture, religion and history of each country influence them the most. No matter how the majority deals with the issue, personal feelings of every member of society are very individual and legal regulation of abortion has almost no effect on that. Profession of doctors of medicine may serve as a good example of the fact that personal attitudes of each of us may influence us in our work as well. That is why those situations may happen nowadays as well that concience of the doctor contravene performing abortion the patient is claiming. Basic human rights appertain to everyone with no regard to his age, sex, race or any other characteristic that differ people one from each other. Excercise of profession could serve as an example here. Even though freedom of thought, conscience and religion is definitely one of basic human rights we can not conclude that health professionals are able to manifest their conscious objection in the case of patients asking for what contravene their religion. They, Jana Lojková, and Lit.: 5