"Aggressively progressive teachers": The Bulletin of Czechoslovak Catholic Teachers and its response to the introduction of school reforms during the First Czechoslovak Republic.
Philosophy of technology was not initially considered a consolidated field of inquiry. However, under the influence of sociology and pragmatist philosophy, something resembling a consensus has emerged in a field previously marked by a lack of agreement amongst its practitioners. This has given the field a greater sense of structure and yielded interesting research. However, the loss of the earlier “messy” state has resulted in a limitation of the field’s scope and methodology that precludes an encompassing view of the problematic issues inherent in the question of technology. It is argued that the heterodox disunity and diversity of earlier philosophy of technology was not a mark of theoretical immaturity but was necessitated by the field’s complex subject matter. It is further argued that philosophy of technology should return to its pluralistic role as a meta-analytical structure linking insights from different fields of research. and Filosofi e techniky nebyla zpočátku považována za ucelenou oblast bádání. Pod vlivem sociologie a pragmatické fi losofi e se však postupně začal utvářet určitý konsensus, který dal fi losofi i techniky větší strukturovanost a nová témata k výzkumů. Ztráta dřívějšího „chaotického“ stavu však vedla k omezení rozsahu a metodiky tohoto oboru a znesnadňuje komplexní pohled, který je pro zkoumání technologie nezbytný. V tomto článku budeme zastávat pozici, že heterodoxní nejednotnost a rozmanitost dřívější fi losofi e techniky nebyla známkou teoretické nezralosti, ale nutným důsledkem složitosti zkoumané oblasti. Filosofi e techniky by se dle nás měla vrátit ke své pluralitní roli metaanalytické struktury, která spojuje poznatky z různých oblastí výzkumu.
Tato studie se snaží o filosofickou analýzu problematických aspektů neurogeneze. V první řadě se zaměřuje na moderní historii neurogeneze, která je obecně považována za historii dogmatického přesvědčení, které předpokládalo, že v mozku dospělého savce nemohou vzniknout nové neurony. Tato konvence přežívala v neurovědě po několik desítek let a její kořeny sahají až do dob Ramóna y Cajala. Důležitá část této filosofické analýzy se zaměřuje na aspekt tzv. zaštiťování dogmatu pomocí ad hoc hypotéz. Analýza se dále věnuje implicitním definicím, které hrají roli axiomů neurovědy, a problematice falsifikace potenciálních falsifikátorů. Na konci této filosofické analýzy jsou prezentovány argumenty, které dospívají k tomu, že historie neurogeneze není historií dogmatického uvažování, jak většina autorů předpokládá, ale že jde o historii vědeckého pragmatismu., This study is seeking a philosophical analysis of the history of neurogenesis. History of neurogenesis is considered to be a history of dogmatic belief that new neurons cannot grow up in an adult mammalian brain. This belief survived in the field of neuroscience for several decades and its roots date back to the time of Ramón y Cajal. An important part of this philosophical analysis focuses on the aspect of the “shielding” of dogma by ad hoc hypotheses. The analysis further investigates implicit definitions, which play the role of axioms of Neuroscience, and problematic aspects of falsification. At the end of this philosophical analysis I present arguments supporting the opinion that history of neurogenesis is not in fact a history of dogmatic thinking, as most authors assume, but rather it is a history of scientific pragmatism., and Marek Havlík.