Zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je v § 36 uložena zařízením sociálních služeb povinnost zajistit osobám, kterým poskytují pobytové služby, zdravotní péči a to buď prostřednictvím zdravotnického zařízení anebo prostřednictvím vlastních zaměstnanců příslušného zařízení, kteří mají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. S touto zákonem uloženou povinností vyvstala řada nových problémů, spojených především s ekonomickou otázkou poskytování zdravotnických služeb v sociálních zařízeních. Jelikož se jedná o zdravotní péči, uzavírají tato zařízení smluvní vztah s příslušnými zdravotními pojišťovnami, které by jim ji měly hradit podle stejného principu jako v případě zdravotnických zařízení. Realita je však jiná: současná úprava úhrady zdravotní péče v pobytových zařízeních sociálních služeb je předmětem četných stížností jejich provozovatelů i zřizovatelů Proto VÚPSV v roce 2008 realizoval dotazníkové šetření za účelem zmapování stávajících problémů financování ošetřovatelské a rehabilitační péče v pobytových zařízeních sociálních služeb. Nejzávažnějším zjištěním bylo, že zdravotní pojišťovny odmítají některé zdravotní výkony uhradit, jiné hradí pouze částečně. Pobytová zařízení sociálních služeb jsou však povinna poskytovat ošetřovatelskou a rehabilitační péči v plném rozsahu a tak ji jsou nucena financovat z běžných neinvestičních nákladů, tj. na úkor ostatních klientů. Dalším závažným problémem je nedostatečná pozornost, věnovaná rehabilitaci jak ze strany zdravotních pojišťoven, tak i samotných klientů zařízení. Pro nápravu současného stavu doporučujeme především v přijetí jednotné závazné metodiky pro úhradu ošetřovatelské a rehabilitační péče jednotlivými zdravotními pojišťovnami, dále lze uvažovat i o vlastních finančních zdrojích poskytovatelů rezidenčních sociálních služeb (například použití příspěvku na péči). Pro větší využívání rehabilitace by pomohlo přijetí zákona o rehabilitaci. Klíčová slova: zařízení sociálních služeb, pobytová zařízení sociálních služeb, poskytovatelé sociálních služeb zdravotní péče, rehabilitace, zdravotní pojišťovny, příspěvek na péči., According to law, social care establishments must provide health care to persons to whom they tender services. Research Institute for Labour and Social Affairs (RILSA) performed a questionnaire-based survey in 2008 on funding of health care and rehabilitation care in long-term social care establishments. We found, that health insurance companies refuse to cover some care and that some care they cover only partially. So social service establishments cover it from current noncapital expenditures, i.e. at the expense of other clients. There is also lack of attention and support given to rehabilitation, both by health insurance companies and the clients of the establishments., Daniela Bruthansová, Anna Červenková, Věra Jeřábková, and Lit.: 7
Komunitní zdravotní péče, zvláště ve vztahu k ošetřovatelským službám, je klíčem ke zlepšení zdraví a tělesné i duševní pohody všech lidí. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké jsou představy odborné a laické veřejnosti o možnostech působení sester v komunitní péči a podrobněji analyzovat jednotlivé oblasti této péče z hlediska uplatnění sester v nich. V rámci výzkumu byly předmětem zkoumání tři cílové skupiny – lékaři ČR, sestry ČR a občané ČR. Do výběrového souboru bylo zařazeno 1007 lékařů, 1005 všeobecných sester a 2022 občanů. Tito respondenti byli vybráni náhodným výběrem pomoci kvót. Následující článek je věnován interpretaci výsledků výzkumu všech cílových skupin – lékařů, sester i občanů z hlediska jejich názorů, týkajících se předpokladů a překážek, které vidí v začlenění sester do komunitní péči v České republice. Odborná i laická veřejnost vidí možnosti uplatnění sestry v komunitní péči v různých oblastech. Péče o seniory je nejvíce preferovanou oblastí ve všech skupinách. Nejdůležitějším předpokladem pro samostatnou práci sestry v komunitní péči je její předchozí klinická praxe, odpovídající zaměření komunitní péče. Hlavní překážky, které brání realizaci samostatné péče komunitních sester uvádí shodně odborná i laická veřejnost: nejasnost financování, finanční zátěž, obtížná spolupráce se zdravotními pojišťovnami, otázky legislativy – uzákonění a ustanovení kompetencí sester v ČR. Lékaři i sestry se shodují v tom, že činnost komunitních sester by měl financovat především stát, menší část respondentů si myslí, že financovat činnost těchto pracovníků by měla organizace, ve které pracují a třetím nejrozšířenějším názorem je financování krajem. Lékaři České republiky mají převážně zájem o případnou spolupráci se sestrami, působícími v oblasti komunitní péče a tuto spolupráci by přivítali. Ze strany sester však v současném období převládá v České republice nezájem o případnou práci v oblasti komunitního ošetřovatelství, který lze vysvětlit především nejasným financováním v této oblasti., The goal of the study was to ascertain the ideas of professional and lay public on the possibilities of work of nurses in community care and to analyze in more detail the individual areas of such care from the perspective of use of work of nurses in them. Three target groups consisted of 1007 physicians, 1005 general nurses and 2022 citizens. The respondents were selected by random selection with the help of quotas. Both professional and lay public sees the opportunities of use of work of the nurse in community care in different areas. Care for seniors is the mostly preferred area in all groups. The most important precondition for independent nurse’s work in community care is her preceding clinical practice corresponding to the focus of the community care. The main obstacles to implementation of independent care of community nurses are stated coincidently by professional and lay public: unclear funding, financial burden, difficult cooperation with health insurance funds, legislation questions – codification and establishment of nurse competences in the Czech Republic. Both the physicians and the nurses agree that the activity of community nurses should be funded mainly by the state; smaller part of respondents thinks that the activity of such workers should be funded by the organizations they work for, and the third most widespread opinion is funding by the region., Valérie Tóthová, Sylva Bártlová, Eva Prošková, and Lit.: 18