Mědiryt (24, 7 x 26 cm): Juno (diadem, žezlo, páv) sedí na oblaku, pod oblakem hlava foukajícího Zefyra. Merkur (okřídlená čapka a boty, caduceus) odlétá pryč s rukou zdviženou., Strech 1998#., and Kompozice je variace na Sprangerovu nástěnnou malbu Merkur a Athéna na Pražském hradě (okolo 1585). Součást série antických božstev podle Sprangera (další je Minerva od Panderena a Venuše od Pietera de Jode I), kterou vydal Clemens De Jonghe (1624-1679).
Kašna, uprostřed nádrže sochařská výzdoba tvořená pyramidou z balvanů, v ní jeskyně se sochou Herkula (lví kůže, kyj) s Kerberem. Na pyramidě kamenů ženské figury - alegorie mocných světových říší. Po obou stranách dvě desky s latinským nápisem (Tyto monarchie (tedy sochy znázorněné na sousoší) nechal postavit senát a lid věrného a královského města Brna; Pramen obnovil pouze pro veřejné užívání senát a lid brněnský, v chronogramu letopočet 1696). Na vrcholu skaliska žena, v pravé ruchá žezlo, u nohou okřídlená šelma s deseti rohy. Sedící žena s žezlem. Žena s toulcem a šípy, žezlo, u nohou koruna. Žena s rohem hojnosti, žezlo, ve vlasech diadém, u nohou koruna. Pod ženskými alegoriemi zvířecí obludy, které představují čtyři antické světové říše. Obvykle byly zobrazovány v podobě zvířat s odkazem na Apokalypsu: šelma s deseti rohy jako Řím (Evropa), okřídlený lev jako Babylon, medvěd jako Médská Persie, okřídlený čtyřhlavý leopard jako Řecko., Stehlík, M., Kašna Parnas od Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, Brno 1992., Samek 1994#, 214-215., and Autor projektu brněnské kašny se inspiroval fontánou Čtyř řek v Římě (Bernini, Řím, Piazza Navona, 1651). Alegorické figury zde představují čtyři hlavní řeky světových kontinentů: Nil- Afrika, Dunaj - Evropa, Ganga - Asie, Rio de la Plata - Amerika. Římská fontána je alegorickým vyjádřením dominance katolické víry na všech těchto kontinentech. Brněnská fontána má začleněním alegorických figur (sochaři: A. Riga, T. Kracker ml., Kameník B. Höger a W. Steinböck) podobné ikonografické schéma jako fontána v Římě a jako celek je rovněž alegorií. Ikonografické zpracování v Brně má patrně, kromě zobrazení mocných světových říší, představovat politicky laděné alegorické vyjádření světa, kde hlavní roli hraje Evropa.
Pískovcové sousoší: Nahá žena (diadém na čele) shlíží dolů a drží za paži nahého muže (křídla), který jí klečí u nohou a vzhlíží vzhůru., Poche 1965#, 116-119., Kořán 1999#, 116-122., and Poche sousoší vyložil jako alegorii Věrného manželství. Ohledně původního umístění srov. Valeč, soubor soch v zámecké zahradě.
http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam and Melpomene - "die ernst Singende" - Ernst schaut sie drein - singt sie doch tragisches Geschick. Die singende Muse der Tragödie und des Trauergesangs wird meist mit der tragischen Theatermaske dargestellt, hier hat sie ihre traurige Maske beiseite gelegt und hält einen Dolch in der rechten Hand. Neben ihr liegen Buch und Krone. Die originalen Figuren sind Werke französischer Bildhauer aus den Jahren 1748 bis 1764. "Venus" und "Merkur" von Jean Baptiste Pigalle kamen als Geschenk des französischen Königs Ludwigs XV. in den Park, die anderen Figuren wurden von den Bildhauern Lambert Sigisbert Adam, Francois Gaspard Balthasar Adam und Sigisbert Francois Michel geschaffen. Friedrich II. bemühte sich selbst sehr um die Vervollständigung des Rondells.
Sardonyxová třívrstvá kamej s motivem ženské hlavy s diadémem hledící vpravo, nad hlavou svatozář a písmena SA EA. Pozadí hnědé, obličej modravě krémový, diadém, drapérie a závěsek hnědé., Antický portrét 1972#, 38, č. k. 33; Kotalík 1982, 64, č.k.2; Bažant 2003#., and Uprostřed korunovačního kříže, který byl upraven Karlem IV. po roce 1354, jsou pod křišťálovým okénkem relikvie svatého kříže (hřeb, houba a provaz). Autentičnost těchto ostatků mělo zdůraznit začlenění tří antických římských kamejí (1. - 3. stol.). Sardonyxová kamej s hlavou Antonie mladší byla ve středověku přeřezaná na Sv. Helenu připojením svatozáře a monogramem SA EA (Sancta Helena). Původní hlava byla zřejmě inspirovaná nějakou klasickou řeckou předlohou, nicméně představovala portrét zbožštěné císařovny.
Pískovcová socha (v. 195 cm): Juno (čelenka) v šatech odhalujících ňadra, levicí objímá orla, který sedí na pařezu., Denkstein 1958, č. 159., Fajt, Sršeň 1993, s. 95, č. 333., and Socha pochází ze dvora Braunova domu (Praha 1, Nové Město, Nové Město, dům čp. 730, nároží Jungmanovy a Vodičkovy ul., dům byl zbořen v roce 1910).
Stříbrná mince s ražbou. Na líci antická hlava z profilu, ve vlasech byzantský diadém., Kotalík 1982#, 77, č. 34., and Na českých denárech bývá na líci motiv hlavy byzantského císaře, na rubu pak scény z mýtu o Herkulovi - zápasí s Hydrou. V křesťanské ikonografii byl tento antický hrdina symbolem ctnosti. Přeneseně vítězství ctnosti v zápase dobra se zlem, křesťanská ctnost českého vladaře.
Zinkový odlitek sochy: nahá stojící ženská postava, kolem beder drapérie, ve vlasech diadém, obě ruce před tělem, původně patrně držely štít. Levá noha spočívá na helmě., Restaurování sochy: http://www.houska.cz/realization/socha-afrodite-sumperk/220/, and Zinkový odlitek plastiky je kopií tzv. kapuánské Venuše (Santa Maria Capua Vetere, MAN Napoli Inv. 6017, mramorová římská kopie podle Hellenistického originálu, Museo Nationale, Napoli), Venuše se původně shlížela ve štítě boha Marta, jehož přilbu má pod levou nohou, v antickém Římu byl sochařský typ adaptován pro alegorii Famy píšící na štít.
Socha stojící ženy, peplos, v levé ruce patéra, v pravici žezlo, ve vlasech diadém. and Štukový odlitek sochy bohyně Juno, ze sbírek Barberini. Původně byla socha součást výzdoby exteriéru textilní továrny Carla Sponera.
Freska. Dole v popředí zahradní parter před hornatou krajinou, Theseus táhne nit odvíjenou Ariadnou, na hlavě má kčelenku, diadém, vznáší se nad hrdinou. Nad Ariadnou žena, alegorická figura, s ratolestí. V druhém plánu zápasící Herkules s kyjem. and Samek 2003#, 78-80.