Studie otevírá téma fungování expertního prostředí psychodisciplín (psychiatrie, psychologie, psychoterapie apod.) v socialistickém Československu, a to nikoli ve smyslu jejich vnitrooborového vývoje, nýbrž proměny jejich společenské a kulturní funkce a vztahu k politické moci. Autorka sleduje oborové společenství psychoterapeutů od šedesátých let, jeho polooficiální institucionální a vzdělávací platformy, prosazování psychoterapie v systému socialistického zdravotnictví, její vztah k ostatním psychodisciplínám a komunikaci s odbornými trendy na Západě. V centru její pozornosti je zejména první vzdělávací psychoterapeutický systém v Československu označovaný jako SUR (jde o akronym utvořený z iniciál příjmení tří zakladatelů - Jaroslava Skály, Edmunda Urbana a Jaromíra Rubeše), který fungoval od roku 1967 a jímž do konce osmdesátých let prošlo na dva tisíce účastníků. Vyznačoval se především sebezkušenostním principem výcviku, kdy na sebe terapeuti aplikovali stejné metody a režim jako na pacienty. Po roce 1989 zažil obor obrovský rozkvět a psychoterapeutické přístupy k mezilidským vztahům i vlastnímu „já“ se staly nejen módní záležitostí a dobrým obchodním artiklem, ale též hlubší součástí každodenního života. Tuto proměnu autorka konfrontuje s literaturou věnovanou takzvané psychoterapeutizaci společnosti v západní Evropě. Uzavírá, že Michelem Foucaultem inspirované analýzy psychodisciplín jako opory expertního vládnutí (Nikolas Rose) jsou sice lákavé i pro výklad období neoliberální dominance v českých zemích, avšak pomíjejí specifický historický kontext subverzivnosti psychoterapie v pozdním socialismu, využívání zdrojů socialistického zdravotnictví i jejich výpadku po roce 1989., a1_The study opens the topic of the functioning of the expert environment of psychic disciplines (psychiatry, psychology, psychotherapy, etc.) in socialist Czechoslovakia; not in the sense of their intradisciplinary evolution, but rather with a view to transformations of their social and cultural function and relationship to political powers-that-be. The authoress monitors the professional community of psychotherapists since the 1960s, its semi-official institutional and educational platforms, promotion of psychotherapy in the socialist system of medical care, relation of psychotherapy to other psychic disciplines, and communication with professional trends in the West. She focuses maily on the first educational psycho- therapeutic system in Czechoslovakia known as SUR (it is an acronym consisting of the initials of its three founders - Jaroslav Skála, Edmund Urban and Jaromír Rubeš), which was in use since 1967 and which some 2,000 participants passed through by the end of the 1980s. It was characterized by a self-experience training principle, with therapists applying the same metods and regimes to themselves as to patients. Since 1989 the discipline has experienced a tremendous boom and psychotherapeutic approaches to interpersonal relations and to the "ego" have become not just an "in" thing and a good business, but also a deeper part of everyday life. The authoress confronts the transformation with literature dedicated to the so-called psychotherapization of society in Western Europe., a2_She concludes that analyses of psychic disciplines as tools of expert rule (Nikola Rose), which were inspired by Michel Foucault, while potentially tempting as an interpretation tool of the period of neo-liberal dominance in the Czech Lands, ignore the specific historical context of the subversive nature of psychotherapy during the period of late socialism, utilization of resources of the socialist medical care system, and their failure after 1989., Adéla Gjuričová., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
The present article is complementary to the series of books Příběh československé psychologie I., II., III. (to be published in 2021) in which the story of post-war Czech and Slovak psychology is mapped based on narrating of doyens of domestic psychology. In comparison, in the present article, the history is described with the support of numerous historical data and facts which may help the reader to comprehend the historical context and create the image about numerous challenges which domestic psychology faced in the past decades, especially in the communist era. The research is based on contemporary published material but predominantly on archival sources deposited in the archives of Charles University in Prague, Masaryk University in Brno, Palacký university in Olomouc, in the archive of Academy of Sciences of the Czech Republic, in the National Archive and in personal archives of eminent Czechoslovak psychologists (Jiří Hoskovec, Jan Doležal, Robert Konečný, Olga Kolaříková). and Předložený text doplňuje trojici knih rozhovorů Příběh československé psychologie I., II. a III. autorů Čermáka a Šikla, jež vyjdou v Portálu v r. 2021. V těchto knihách je příběh poválečné české a slovenské psychologie vyprávěn prostřednictvím významných osobností a spolutvůrců oboru, v našem článku je pak vývoj a proměny tuzemské psychologie zachycen především v množství historických údajů a dat. Jejich srovnáním může čtenář nahlédnout dobová specifika výkonu profese psychologa a proměny role, kterými psychologie prošla ve společnosti i v systému věd. Text vznikl na základě studia materiálů uložených v archivech Univerzity Karlovy, Masarykovy a Palackého, v archivu ministerstva školství a v archivu Akademie věd České republiky, konkrétně svazků pražské, brněnské a olomoucké katedry psychologie, Československé (a posléze Českomoravské) psychologické společnosti a osobních archivů Jiřího Hoskovce, Roberta Konečného, Jana Doležala a Olgy Kolaříkové.
The problems of society reflected in psychological way of thinking can be captured in the publications of thinkers working at the Charles University in Prague since its foundation in the 14th century. The authors consider the second half of the 19th century to be the period of the establishment of scientific psychology as an independent discipline. At the Charles University in Prague, the founding personalities taught at the Faculties of Philosophy and Medicine. The psychological seminar at the Faculty of Arts of Charles University was founded in 1921 and was led by František Krejčí. After World War II, the psychological seminar and a psychological institute coexisted at the Faculty of Arts side by side. In 1950, the two workplaces were merged and in 1951, a separate department of psychology was established. At the time of normalization, the Prague department was divided into four departments in 1975, following the example of the Faculty of Psychology of Moscow State University. In 1980, the department was reunited and its structure is basically preserved to this day. and Problémy společnosti reflektované psychologickým způsobem myšlení lze zachytit v publikacích myslitelů působících na Univerzitě Karlově v Praze už od jejího založení ve 14. století. Za období vzniku vědecké psychologie jako samostatné disciplíny je považována druhá polovina 19. století. Na pražské Univerzitě Karlově zakladatelské osobnosti učí na fakultě filozofické a lékařské. Psychologický seminář na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy byl založen roku 1921 a vedl ho František Krejčí. Po 2. světové válce vedle sebe na Filozofické fakultě paralelně existovaly psychologický seminář a psychologický ústav. V roce 1950 byla obě pracoviště sloučena a v roce 1951 vznikla samostatná katedra psychologie. V době normalizace dochází v roce 1975 k rozdělení pražské katedry po vzoru Fakulty psychologie Moskevské státní univerzity na čtyři katedry. V roce 1980 byla katedra opět sjednocena a její struktura zůstává v zásadě zachovaná do současné doby.
As in the previous paper, the authors investigated the history of post-war Czech and Slovak psychology based predominantly on archival sources. In the present article, they focused on the topic of graduate education in psychology and how it changed through the decades. The trends in various areas are mapped and the differences from the current state of the art are articulated, together with the role of historical context. and Stejně jako v prvním článku, i v navazujícím textu se autoři pokouší o reflexi poválečné československé psychologie založenou na historických údajích, v tomto případě se zaměřením na vysokoškolskou výuku a studium psychologie. I v univerzitním prostředí se v minulosti silně projevoval vliv dobových společenskohistorických poměrů a studium i výuka se vyznačovaly množstvím specifik a odlišností oproti současnosti. Ty se autoři snaží v textu popsat; ve zkratce je pak shrnují v závěru. Hlavními informačními zdroji jsou podobně jako v prvním článku archivní materiály a autoři se opět se více, i když zdaleka ne jen, zaměřují na období před rokem 1989.
The paper addresses the history of Czech psychology with special emphasis on the history of psychology both at universities and at specialized research institutes. The authors deal with the pre-history and origins of Czech psychology as well as the development of psychology after establishing the Czechoslovak Republic in 1918, including the beginnings of work and organizational psychology as psychotechnics. The autors base the article mainly on works of the historiographer of psychology Jiří Hoskovec, and they want to pay tribute to his work with this article. At the end also the current state of psychology - existing associations, journals and main trends in Czech psychology are introduced., Článek se věnuje historii psychologie v ČR se zaměřením na rozvoj oboru v rámci univerzit a výzkumných institucí. Autoři se zabývají starší historií a původem české psychologie v jiných oborech. Dále je popsán vývoj české psychologie po roce 1918 v rámci Československé republiky, kdy se rozvíjela psychologie práce a také psychotechnika. Článek vychází z prací historiografa psychologie J. Hoskovce, kterému tímto článkem chceme vzdát hold. V závěru je shrnut současný stav psychologie a jmenujeme existující asociace, vydávané časopisy a hlavní trendy české psychologie., Daniel Heller, Simona Hoskovcová., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy