Adaptivně administrované testy s dichotomně skórovanými položkami jsou již v odborné literatuře poměrně dobře popsány a v praxi jsou stále častěji využívány. Předložená studie popisuje a hlouběji analyzuje možnosti adaptivní administrace testů s polytomními položkami, které jsou nejčastěji využívány v široké oblasti diagnostiky osobnosti. Na základě rozboru adaptivní administrace testu NEO PI-R jsou prozkoumány výhody a nevýhody tohoto přístupu. Adaptivní administrace ve srovnání s plnou délkou testu úspěšně rekonstruuje úroveň všech měřených rysů, a to za použití výrazně nižšího počtu položek. Výrazným problémem je však nadužívání několika málo položek, které jsou charakteristické vysokou mírou rozlišovací účinnosti. Pro studii byl využit reprezentativní soubor osob, který byl sestaven za účelem standardizace dotazníku NEO PI-R v českých podmínkách (N = 2084). and Adaptive administration of NEO PI-R: limits and benefits
Adaptively administered tests with dichotomously scored items are already well described in the relevant literature and used in practice. The presented study analyses the possibilities of adaptive administration of test with polytomous items, which are commonly used in personality testing. Based on analysis of simulated adaptive administration of NEO PI-R, the limits and benefits of this approach are discussed. It was found that adaptive administration successfully and more effectively reconstructs the level of measured traits ADAPTIVNÍ ADMINISTRACE NEO PI-R: VÝHODY A OMEZENÍ1 MARTIN JELÍNEK, PETR KVĚTON, DALIBOR VOBOŘIL Psychologický ústav AV ČR, Brno in comparison with full scale administration. On the other hand, significant problem consists in overexposure of several items with highest item discrimination power. Representative sample built for the purposes of Czech standardization of NEO PI-R was used (N = 2084).
The present article is complementary to the series of books Příběh československé psychologie I., II., III. (to be published in 2021) in which the story of post-war Czech and Slovak psychology is mapped based on narrating of doyens of domestic psychology. In comparison, in the present article, the history is described with the support of numerous historical data and facts which may help the reader to comprehend the historical context and create the image about numerous challenges which domestic psychology faced in the past decades, especially in the communist era. The research is based on contemporary published material but predominantly on archival sources deposited in the archives of Charles University in Prague, Masaryk University in Brno, Palacký university in Olomouc, in the archive of Academy of Sciences of the Czech Republic, in the National Archive and in personal archives of eminent Czechoslovak psychologists (Jiří Hoskovec, Jan Doležal, Robert Konečný, Olga Kolaříková). and Předložený text doplňuje trojici knih rozhovorů Příběh československé psychologie I., II. a III. autorů Čermáka a Šikla, jež vyjdou v Portálu v r. 2021. V těchto knihách je příběh poválečné české a slovenské psychologie vyprávěn prostřednictvím významných osobností a spolutvůrců oboru, v našem článku je pak vývoj a proměny tuzemské psychologie zachycen především v množství historických údajů a dat. Jejich srovnáním může čtenář nahlédnout dobová specifika výkonu profese psychologa a proměny role, kterými psychologie prošla ve společnosti i v systému věd. Text vznikl na základě studia materiálů uložených v archivech Univerzity Karlovy, Masarykovy a Palackého, v archivu ministerstva školství a v archivu Akademie věd České republiky, konkrétně svazků pražské, brněnské a olomoucké katedry psychologie, Československé (a posléze Českomoravské) psychologické společnosti a osobních archivů Jiřího Hoskovce, Roberta Konečného, Jana Doležala a Olgy Kolaříkové.
As in the previous paper, the authors investigated the history of post-war Czech and Slovak psychology based predominantly on archival sources. In the present article, they focused on the topic of graduate education in psychology and how it changed through the decades. The trends in various areas are mapped and the differences from the current state of the art are articulated, together with the role of historical context. and Stejně jako v prvním článku, i v navazujícím textu se autoři pokouší o reflexi poválečné československé psychologie založenou na historických údajích, v tomto případě se zaměřením na vysokoškolskou výuku a studium psychologie. I v univerzitním prostředí se v minulosti silně projevoval vliv dobových společenskohistorických poměrů a studium i výuka se vyznačovaly množstvím specifik a odlišností oproti současnosti. Ty se autoři snaží v textu popsat; ve zkratce je pak shrnují v závěru. Hlavními informačními zdroji jsou podobně jako v prvním článku archivní materiály a autoři se opět se více, i když zdaleka ne jen, zaměřují na období před rokem 1989.
This article aims to commemorate the lifelong work of Harry Harlow (31.10. 1905 – 6. 12. 1981) on the occasion of the 40th anniversary of his death. Although Harry Harlow is best known mainly for his experiments with maternal separation and social isolation, his research in the field of cognitive abilities of primates also received great scientific acclaim. The results of his work contributed to the revolution in childcare as well as to the shift in the prevailing approaches of psychology, but the ethics of his experiments is questionable from the contemporary point of view. and Článek připomíná celoživotní dílo Harryho Harlowa (31. 10. 1905 – 6. 12. 1981) u příležitosti 40. výročí jeho úmrtí. Ačkoli se Harry Harlow zapsal do povědomí zejména svými experimenty s mateřskou separací a sociální izolací, velkého vědeckého ohlasu se dočkal i jeho výzkum kognitivních schopností primátů. Výsledky jeho práce přispěly k revoluci v péči o děti i k posunu v převládajících směrech psy-chologie, jeho experimenty jsou však z dneš-ního pohledu etiky psychologického výzkumu velmi problematické.
Obvykle bývá počátek dějin psychologie datován rokem 1879, ve kterém Wilhelm Wundt definitivně ustavil svou psychologickou laboratoř na univerzitě v Lipsku. Příspěvek se věnuje některým méně známým okolnostem vzniku a provozu první experimentální laboratoře ve světě psychologie. Nastíněn je také vliv práce Wilhelma Wundta na světovou a českou experimentální psychologii.