Vzhledem k množství termínů používaných k popisu svobodného, nezávislého fungování individua a s ohledem na význam této myšlenky pro celoživotní vývoj poskytuje článek přehled aktuálně používaných psychologických pojetí autonomie. Přehled je strukturován podle dvou pohledů: psychologie individuálních rozdílů a vývojové psychologie s důrazem na adolescenci a ranou dospělost. Různá pojetí autonomie lze z obou hledisek roztřídit do dvou skupin: zkušenostně subjektivní autonomii zaměřenou na zkušenost volby a utváření vlastního chování a objektivní autonomii zaměřenou na specifické druhy mezilidské (ne)závislosti a její vývoj. Zvláště v těchto přístupech je obsah všech individuálních konstruktů zřejmý z jejich operacionalizací, které jsou do přehledu také zahrnuty., With respect to the multitude of terms used to describe free, independent functioning of an individual and to the salience of this idea in lifespan development, this study provides a review of the concepts of autonomy currently used in psychology. The review is structured from two perspectives: psychology of individual differences and developmental psychology with emphasis on adolescence and emerging adulthood. From both these perspectives the reviewed concepts of autonomy may be categorised into two groups: experiential-subjective autonomy focused on the experience of choice and authorship of own behaviour and objective concepts focusing on specific kinds of interpersonal (in) dependence and its development. Especially with the latter approaches the content of each individual construct is clear from their operationalizations that are also included in the review., and Stanislav Ježek.
The article discusses the possibility of a symmetrical approach in the anthropological study of the materiality of home. After an overview of the development in material culture studies and anthropological research of home, the author discusses two examples of anthropological writing about home: a description of home from Margaret Mead´s autobiography and Inge Daniels´ contemporary anthropological study from Japan.
The article deals with some questions that are closely connected with clarifying the meaning of causal claims and understanding of their distinctive features. It presents a perspectival view of causation that regards both the asymmetry of causation and its temporal orientation as products of our own perspective we all share. The author argues against one of the basic thesis of causal perspectivalism according to which the notion of causation arises from our experience of success as agents, and she asserts that the distinction between causes and effects can also be relevant to practical or epistemic behaviour of creatures who are mere observers., Článek se zabývá některými otázkami, které úzce souvisejí s objasňováním významu kauzálních tvrzení a pochopením jejich charakteristických rysů. Představuje perspektivní pohled na příčinnou souvislost, která se týká jak asymetrie příčinných souvislostí, tak její časové orientace jako produktů našeho vlastního pohledu. Autor argumentuje proti jedné ze základních tezí kauzální perspektivy, podle které pojem příčinnosti vyplývá z naší zkušenosti s úspěchem jako agentů, a tvrdí, že rozlišení mezi příčinami a následky může být také relevantní pro praktické nebo epistemické chování tvorů, jsou pouhými pozorovateli., and Zdeňka Jastrzembská
Cílem studie je popsat narativní charakteristiky vyprávění o změně u klientů skupinové psychoterapie, kteří dosáhli klinicky významné změny. Studie byla součástí tříletého projektu, zaměřeného na výzkum efektivity a faktorů psychoterapie v denních stacionářích pro léčbu úzkostných poruch a deprese. Léčba trvala 3 měsíce, klienti docházeli do stacionáře vždy v pracovní dny. Sběr dat probíhal v letech 2014 až 2016, z celkového počtu n = 220 klientů (celkově 21 skupin v délce trvání 12 týdnů) v kvantitativní části projektu se opakovaných rozhovorů v kvalitativní části (uprostřed léčby, na jejím konci a 9 až 10 měsíců po ukončení léčby) účastnilo 32 klientů.
Prezentovaná studie pracuje s užším výběrem osmi klientů, kteří absolvovali nejméně dva rozhovory a dle objektivních ukazatelů měření změny v psychoterapii dosáhli klinicky významné změny. Data byla analyzována pomocí kategorické narativní analýzy za užití narativních kategorií: témata změny; aktérství; narativní pozice; hodnoty a přesvědčení. Ukazuje se, že u některých klientů dochází v průběhu procesu změny ke „zrodu“ aktérství, k jakési re-autorizaci vlastního jednání. Objevují se zde dvě varianty aktérství, systematicky režisérský typ a uvolněnější, otevřenější typ. V kategorii narativní pozice se klienti vymezují k ostatním členům skupiny jako i vůči celé skupině a také jako skupina vůči „zbytku světa“. V kategorii hodnoty a přesvědčení se ukazuje hodnotový a normativní aspekt dosažení změny v psychoterapii. and The main goal of the study is to describe narrative characteristics of stories of change in psychotherapy group, narrated by clients, who reached clinically significant change. The current study was a part of a three-year project, focused on the research of efficiency and curative factors of therapy in daily treatment centres specialized at treatment of depression and anxiety disorders. From the total participants n=220 (21 groups) in the quantitative part of the project, 32 clients took part in repeated qualitative interviews (in the middle, at the end of treatment, and 8 – 9 months after treatment). The present study involves eight participants who participated in at least two interviews and reached a clinically significant change. Data were analysed by means of categorical narrative analysis, using the following narrative categories: thematic lines; agency; positioning; values, and beliefs. Results indicate, that some clients develop the agentic capacity only during the process of change, it is a certain „re-authorisation“ of one´s action. There appear to be two types of agency, a systematic, directive type and more relaxed, open type. In the category of positioning, clients tend to the narrative delimitation toward other members of group and also toward the group as a whole. In the category of values and beliefs, clients describe normative and moral aspects of reaching the change in psychotherapy.
This article builds on the emerging tradition of transnationalism in migration research, which considers both migrants’ ‘making a home’ in their host societies and their continued attachments to their places of origin as parallel processes. It examines the factors that influence migrants’ simultaneous negotiation of ‘belonging’ in the home and host societies. This question is particularly significant in the ‘liquid’ context of free intra-EU mobility. The analysis is based on semi-structured in-depth interviews conducted in 2014–2016 with 41 Czech migrants who had moved to the United Kingdom in 1990–2015. Building on existing research of Central and Eastern European migration, the article shows that despite their diverse trajectories, most interviewees strive for ‘grounded’ lives with a family and a predictable future. Their sense of ‘belonging’ is affected by their reasons for coming to and staying in the UK, but especially by the presence or absence of agency; whether the migrant’s decision to stay was voluntary or dependent. Aspects of the individual’s migration situation and personal characteristics are also shown to structure migrant belonging. The concept of a ‘leap of faith’ is introduced to capture the role of a conscious commitment to settling in the host country, both physically and mentally, and thus re-gaining ‘control’ over one’s migration trajectory in cases when the decision to stay was not made independently.