Před kostelem sv. Jakuba, na zdi, která kdysi vymezovala areál hřbitova, na kraji zdi, na obou stranách pískovcová socha na vysokem soklu. Po pravé straně polo ležící nahý stařec, kolem těla drapérie, levá ruka drží přesýpací hodiny - Chronos/Saturn (alegorie času, stáří). Vlevo polo sedí mladá žena, na zemi u pravé ruky lebka, v levé pozdvižené ruce drží patrně zrcadlo nebo kalich? (poškozeno) - alegorie Pomíjivosti/Omnia Vanitas., Kořán 1999#, 80-83., and Originály soch jsou v kostele sv. Petra v Lounech. Sochy interpretovány jako alegorie stáří a nládí, nebo Čas a Víra. Protějškem postavy Času by mohla být spíše alegorie pomíjivosti - spojení přesýpacích hodin, lebka u pravé ruky dívky a patrně zrcadlo v její ruce.
Dítě pouští mýdlové bubliny. and Na téma člověka jako bubliny se v 1. století př. Kr. rozepsal Varro v úvodu ke knize O zemědělství (1, 1), v Petroniově Hostině u Trimalchiona se člověk-bublina objeví v opileckém žvanění Seleukově (42, 7-10) a ve 2. století na příkladu bubliny Charón vysvěuluje Hermovi lidský úděl (Charón aneb pozorovatelé, 19). Novověká Evropa se s člověkem-bublinou seznámila především diky Erasmově sbírce přísloví (Adagia. chill. 2, 3, 48), které katolická Evropa znala především z cenzurovaného vydání Paola Manuzia (Manuzio 1603, 544-548). Pro výtvarné umění byly hlavním inspiračním zdrojem rytiny, které v 16. století vytvořil Boissard i Goltzius.
Olej na mědi (45 x 64,5 cm): žena oděná v hermelínu sedí u stolu, ukazuje na cennosti a luxusní předměty: nádobí z drahých kovů, šperky, květiny, ovoce. Za ní jsou na zemi hudební nástroje a čtyři nahé děti vypouštějící mýdlové bubliny. Výjev je umístěn v interiéru s mohutnými antickými sloupy., Togner 1999#, s. 413-414, č. 428., and Obraz byl v kroměřížské sbírce od roku 1691. O tématu člověk-bublina srov. Exemplum: Homo bulla est.
Malba na stropě: oválný medailon s malbou alegorie pomíjivosti. Uprostřed se v oblacích vznáší ženská postava, v levé ruce drží přesýpací hodiny, v pravé ruce vyhaslou olejovou lampu. Pod ní na oblaku sedící lev. Po levici ženské alegorické postavy amorek s čápem, který má na pravé noze uvázaný kámen, po pravici ženy letí amorek, drží k zemi skloněnou pochodeň a v levé ruce zvonek., Poche, Preiss 1973#, 58-60, 164-165, obr. 43-46, and Vlček 1999#, 445-448.
Olej na papíře (36.8 x 28 cm): nahý putto sedí a pouští mýdlové bubliny, opírá se přitom o lebku. Napravo čadící olejová lampička (právě zhasla). and Obraz se velmi těsně drží Goltziovy rytiny z roku 1594, o tématu srov. Exemplum: Homo bulla est.
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze taženém slony jede Sláva (dlouhý oděv, na křídlech oči, nad hlavou plamen), na jednu troubu troubí, druhou drží v ruce. Před slony muž v antikizujícím brnění (přilba s orlem) se štítem a kopím, Konstantin Veliký (?). Za slony muž s praporem, na němž jsou oči, ústa, ucho a dvě překřížená psací pera, symboly smyslových orgánů a nástrojů šíření slávy. Na pravé straně jsou slavní umělci (vita contemplativa), zleva doprava: Raffael, Pietro Bembo, Giambologna, Petrarca, Michelangelo, Dürer, Hans von Aachen (?), Wenzel I Jamnitzer a Johann I Neudörfer. Na levé straně jsou slavní válečníci (vita activa), první zleva je Julius Caesar (antická zbroj, vavřínový věnec), který je na dřevorytu u Federmanna označený jako "Iulius". Další tři válečníci představitelé zbývajících tří světových říší z Danielova proroctví: Alexandr Veliký (řecká říše), Kyros (perská říše) a Ninus (babylónská říše). V pozadí je panorama Norimberka. Nad reliéfem postava anděla s jednou rukou na lebce (Vanitas)., Irmscher 1999#, 151-160., and Z dřevorytu k německému překladu Petrarcových Trionfi (Federmann 1578) Jamnitzer převzal kompozici triumfu, ale postavy okolo vozu jsou jiné. Na dřevorytu je nalevo "Josua", "Mose" a "Plato", Jamnitzer tyto postavy nahradil umělci, mezi nimiž jsou zastoupeni i představitelé záalpské renesance. Ve skupině napravo se Jamnitzerův výber shoduje s dřevorytem pouze v postavě Caesara.