Search

Start Over Creator Šafařík, L.

1. Analysis of Relation s Between Serum Levels of Epitestosterone, Estradiol, Testosterone, IGF -1 and Prostatic Specific Antigen in Men Benign Prostatic Hyperplasia and Carcinoma of the Prostate

Creator:
Hill, M., Bílek, R., Šafařík, L., and Stárka, l.
Type:
article, model:article, and TEXT
Subject:
Epitestosterone, Prostatic specific antigen, Insulin-like growth factor, Estradiol, Prostate, and Carcinoma
Language:
English
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

2. Diagnostické a terapeutické postupy u feochromocytomu? současné trendy

Creator:
Widimský, Jiří, Zelinka, T., Petrák, O., Štrauch, B., Šafařík, L., Kasalický, M., Vranková, A., and Holaj, Robert
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
feochromocytom--diagnóza--genetika--terapie, diferenciální diagnóza, hypertenze--etiologie--farmakoterapie, metanefrin--diagnostické užití--krev, katecholaminy--diagnostické užití--krev, výzkum - podpora finanční - jako téma, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
Feochromocytom je relativně vzácná příčina arteriální hypertenze. Neléčený feochromocytom může však vést až k fatální hypertenzní krizi v průběhu anestezie či jiných forem stresu. Je proto důležitá náležitá diagnostika tohoto onemocnění. Již 24hodinové monitorování krevního tlaku (TK) může přispět k diagnostice feochromocytomu s ohledem na často se vyskytující zvýšenou variabilitu TK a absenci nočního poklesu TK. Dosud byly identifikovány mutace 5 genů, zodpovědných za vznik familiárních forem feochromocytomu: mutace genu von Hippel-Lindau (VHL), vedoucí ke vzniku VHL syndromu, mutace RET-protoonkogenu u mnohočetné endokrinní adenomatózy 2. typu, mutace typu 1 genu pro neurofibromatózu, který je asociován s von Recklinghausenovým onemocněním a konečně mutace genů kódujících B- a D-subjednotky mitochondriální sukcinát-dehydrogenázy (SDHB, SDHD), které se vyskytují u familiární paragangliomatózy a feochromocytomu. Genetická analýza by se proto měla provádět u všech potvrzených případů feochromocytomu, zejména u mladších osob do 50 let věku. Biochemická diagnostika se opírá zejména o stanovení plazmatických volných metanefrinů nebo močových frakcionovaných metanefrinů, které mají obvykle vyšší diagnostickou výtěžnost ve srovnání s plazmatickými, popřípadě močovými katecholaminy. V diagnostice extraadrenálních či mnohočetných forem se kromě CT/MRI uplatňuje zobrazení pomocí radiofarmaka 123I-metaiodobenzylguanidinu (MIBG) nebo pomocí 18F-fluorodopaminu PET (dostupné jen v USA). Farmakologická léčba pomocí blokátorů alfa-, popřípadě i beta-receptorů s následnou laparoskopickou exstirpací tumoru bývá u benigních forem feochromocytomu obvykle úspěšná. Bohužel u maligních forem nejsou stále k dispozici přesvědčivě účinné léčebné přístupy., Jiří Widimský, T. Zelinka, O. Petrák, and Lit. 25
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public