Diagnostické a terapeutické postupy u feochromocytomu? současné trendy

Title:

Diagnostické a terapeutické postupy u feochromocytomu? současné trendy
Diagnostické a terapeutické postupy u feochromocytomu? současné trendy : Diagnostic and therapeutic procedures in pheochromacytoma: current trends
Diagnostic and therapeutic procedures in pheochromacytoma: current trends

Creator:

Widimský, Jiří, Zelinka, T., Petrák, O., Štrauch, B., Šafařík, L., Kasalický, M., Vranková, A., and Holaj, Robert

Contributor:

Widimský, Jiří , 1956-, Zelinka, T., Petrák, O., Štrauch, B., Šafařík, L., Kasalický, M., Vranková, A., and Holaj, Robert

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:bmc07010583-d82d6f6c-6e03-4b1c-97e8-584ce50c09bf
uuid:bmc07010583-d82d6f6c-6e03-4b1c-97e8-584ce50c09bf
local:bmc07010583
http://www.vnitrnilekarstvi.cz/pdf/vl_07_04_20.pdf
local: bmc07010583

Subject:

feochromocytom--diagnóza--genetika--terapie, diferenciální diagnóza, hypertenze--etiologie--farmakoterapie, metanefrin--diagnostické užití--krev, katecholaminy--diagnostické užití--krev, výzkum - podpora finanční - jako téma, and lidé

Type:

model:article, article, Text, and TEXT

Description:

Feochromocytom je relativně vzácná příčina arteriální hypertenze. Neléčený feochromocytom může však vést až k fatální hypertenzní krizi v průběhu anestezie či jiných forem stresu. Je proto důležitá náležitá diagnostika tohoto onemocnění. Již 24hodinové monitorování krevního tlaku (TK) může přispět k diagnostice feochromocytomu s ohledem na často se vyskytující zvýšenou variabilitu TK a absenci nočního poklesu TK. Dosud byly identifikovány mutace 5 genů, zodpovědných za vznik familiárních forem feochromocytomu: mutace genu von Hippel-Lindau (VHL), vedoucí ke vzniku VHL syndromu, mutace RET-protoonkogenu u mnohočetné endokrinní adenomatózy 2. typu, mutace typu 1 genu pro neurofibromatózu, který je asociován s von Recklinghausenovým onemocněním a konečně mutace genů kódujících B- a D-subjednotky mitochondriální sukcinát-dehydrogenázy (SDHB, SDHD), které se vyskytují u familiární paragangliomatózy a feochromocytomu. Genetická analýza by se proto měla provádět u všech potvrzených případů feochromocytomu, zejména u mladších osob do 50 let věku. Biochemická diagnostika se opírá zejména o stanovení plazmatických volných metanefrinů nebo močových frakcionovaných metanefrinů, které mají obvykle vyšší diagnostickou výtěžnost ve srovnání s plazmatickými, popřípadě močovými katecholaminy. V diagnostice extraadrenálních či mnohočetných forem se kromě CT/MRI uplatňuje zobrazení pomocí radiofarmaka 123I-metaiodobenzylguanidinu (MIBG) nebo pomocí 18F-fluorodopaminu PET (dostupné jen v USA). Farmakologická léčba pomocí blokátorů alfa-, popřípadě i beta-receptorů s následnou laparoskopickou exstirpací tumoru bývá u benigních forem feochromocytomu obvykle úspěšná. Bohužel u maligních forem nejsou stále k dispozici přesvědčivě účinné léčebné přístupy., Jiří Widimský, T. Zelinka, O. Petrák, and Lit. 25

Language:

Czech and English

Rights:

http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/
policy:public

Relation:

Vnitřní lékařství--MED00011111

Source:

Vnitřní lékařství : orgán Československé společnosti pro vnitřní lékařství, sekce Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně | 2007 Volume:53 | Number:4

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false

Date:

2007