Tento pokus konfrontovat představy o poválečném uspořádání československých poměrů v různých oblastech s pozdější realitou hodnotí recenzent jako nepříliš zdařilý. Uznává zejména faktografický přínos některých kapitol, celkově však podle jeho soudu práce trpí selektivním zpracováním problematiky, fragmentárním využitím pramenů, žánrovou konfuzí mezi odborným pojednáním a esejistikou, sklonem k vágnímu podání a neurovnanou stylistikou., The work under review, whose title translates as ‘The Struggle for a New Czechoslovakia, 1939–46: Wartime Plans and Post-war Reality’, seeks to compare the plans for the post-war organization of Czechoslovakia in various areas with the way things actually turned out after the liberation. The reviewer, however, sees this attempt as not particularly successful. Though he finds that some of the chapters do contribute new facts, on the whole he feels that the work suffers from an overly selective treatment, fragmentary use of the sources, indecision about whether to be a scholarly work or an essay, a tendency to vagueness, and an uneven style., and [autor recenze] Aleš Binar.
Stať se věnuje násilným praktikám, které představovaly ústřední prvek občanské války v Bosně a Hercegovině v devadesátých letech minulého století: etnickým čistkám. Jejím cílem je poukázat na fatální důsledky vojenských akcí, které byly vedeny za účelem etnické homogenizace jednotlivých území a které vyplývaly ze souvztažnosti mezi rozdílným demografickým vývojem konstitutivních národů Bosny a Hercegoviny (Srbů, Chorvatů a Muslimů - Bosňáků) před vypuknutím konfliktu a jeho dopadem na proměny národnostního složení jednotlivých regionů. Po teoretickém vymezení termínů „etnická čistka“ a „genocida“ autor analyzuje charakter a rozsah násilné homogenizace na lokální úrovni, jež vyvolala největší uprchlickou vlnu v Evropě od skončení druhé světové války. Příspěvek na základě souhrnného výčtu jednotlivých etap etnických čistek během válečných let 1992 až 1995 ukazuje, že občanská válka v Bosně a Hercegovině se na počátku rozhořela převážně v místech, která v posledních dvou dekádách před rozpadem Jugoslávie vykazovala nejvýraznější proměny etnického zastoupení konstitutivních národů (především Srbů a Muslimů). V druhé části autor soustředí pozornost na rozbor strategických zájmů národnostních elit Srbů, Chorvatů i Bosňáků a forem, jichž nabyly během násilné realizace etnické homogenizace území pod jejich vojenskou kontrolou., The article is concerned with ethnic cleansing, that is, the violent methods that constituted the central element of the civil war in Bosnia and Herzegovina in the 1990s. The article aims to show the fatal consequences of the military operations that were conducted with the aim of the ethnic homogenization of the individual territories, and were rooted in the differences in the demographic development of the constituent peoples (the Serbs, Croatians, and Muslim Bosniaks) of Bosnia and Herzegovina before the outbreak of the conflict and the impact of this development on the transformation of the ethnic composition of the individual regions. After defining the terms ‘ethnic cleansing’ and ‘genocide’, the author analyses the character and extent of the violent local homogenization that led to the greatest refugee crisis in Europe since the end of the Second World War. On the basis of a summary of the individual stages of the ethnic cleansing during the war from 1992 to 1995, the author seeks to demonstrate that the civil war in Bosnia and Herzegovina at first erupted mainly in places that had, during the last two decades before the breakup of Yugoslavia, manifested the most striking changes in the ethnic representation of the constituent nations (chiefly the Eastern Orthodox Serbs and the Muslims). In the second part, the author focuses on analysing the strategic interests of the elites of the Serbs, Croats, and Bosniaks and the forms these interests took during the violent ethnic homogenization of the territory under their military control., Ondřej Žíla., and Obsahuje bibliografii
Tématem studie jsou vnitrostranické čistky, která se odehrály v krajských organizacích Komunistické strany Československa v Ostravě a v Českých Budějovicích v roce 1951. Obě čistky autor prezentuje jako nedílnou součást stalinských kampaní a politických procesů, které se na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století odehrály v komunistickém bloku. Ukazuje přitom, jak se stupňovala argumentační rétorika od kritiky ,,diktátorství'' funkcionářů po jejich obvinění jako ,,spiklenců'' a ,,zrádců'' uvnitř strany. Autor detailně popisuje průběh těchto čistek a změny personálního obsazení vedoucích stranických funkcí v obou krajích a zkoumá přitom, nakolik byly čistky výsledkem tlaku z centra, anebo lokálních konfliktů, a jak se v nich uplatňoval generační faktor. Zjišťuje, že jejich dynamiku určovala jednak činnost Státní bezpečnosti a Komise stranické kontroly, které se snažily odhalit nepřátele v řadách komunistické strany, jednak také aktivita regionálních funkcionářů, kteří se neváhali do čistky zapojit a prosazovat za fasádou ideologické kritiky vlastní mocenské zájmy. Podíl těchto faktorů byl ovšem v obou krajích rozdílný a v Ostravě se na rozdíl od Českých Budějovic odehrála první fáze čistky v přímé režii činitelů z ústředního aparátu KSČ. Studie také konstatuje, že obě vnitrostranické čistky měly znaky generačního konfliktu. Původní krajská vedení KSČ byla tvořena především předválečnými členy strany, kteří se ve velké míře zapojili do protinacistického odboje. V mocenském souboji však tato starší garnitura neobstála a během roku 1951 byla ve vedení krajských organizací KSČ na severní Moravě a v jižních Čechách nahrazena nejmladší generací aparátníků, kteří vstoupili do strany až po roce 1945., The topic of the study are the intra-party purges which took place in the regional organizations of the CPCz in Ostrava and České Budějovice in 1951. The author presents both as an integral part of Stalinist campaigns and political trials that were taking place in countries of the Communist bloc at the turn of the 1940s and 1950s. He shows how the argumentation rhetoric was escalating, starting with criticism of ''dictator-like behavior'' of party officials and ending with their indictment as ''conspirators'' and ''traitors'' within the party. The author describes the purges and changes of persons holding top party positions in both regions, examining whether the purges were a result of pressures from the centre or of local conflicts, and whether a generation factor was reflected in them. He has found out that their dynamism was determined both by activities of the State Security and Commission of Party Control which were trying to identify enemies in the ranks of the CPCz and by activities of regional functionaries who did not hesitate to participate in the purges, promoting their own power interests behind the facade of ideological criticism. However, the proportion of these two factors was different in each region; unlike in České Budějovice, the first stage of the purges in Ostrava was under direct control of members of central bodies of the CPCz. The study also concludes that the two intra-party purges showed signs of a generation conflict. The previous regional party committees consisted mainly of pre-war party members many of whom had been involved in anti-Nazi resistance. However, the older crew lost the battle for power, and during 1951 was replaced in the leadership of the regional party organizations in northern Moravia and southern Bohemia by the youngest generation of apparatchiks who had joined the CPCz only after 1945., Tomáš Hemza., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Recenzent obšírně představuje práci, jež je podrobnou analýzou vybraných případů poválečných nucených vnitrostátních migrací v Československu. Její autor Tomáš Dvořák důkladně rekonstruuje přípravy a realizaci přesídlení a „rozptýlení“ desetitisíců neodsunutých německých obyvatel do českého a moravského vnitrozemí, jakož i přesunu dalších tisíců Němců do oblasti uranových dolů na Jáchymovsko, kde tak vznikl nový svébytný německojazyčný ostrov. Tyto migrace lze chápat jako svého druhu pokračování „velkého odsunu“ většiny Němců z Československa. Nejdetailnější pozornost věnuje osudu několika stovek moravských Chorvatů ze tří obcí blízko rakouské hranice na jižní Moravě, kdy se jednalo o kompletní deportaci celé této národnostní menšiny. Recenzent lituje, že případům dalších uskutečněných nebo jen zamýšlených přesunů skupin obyvatel na československém území (slovenští Maďaři, obyvatelé pohraničních zón, Poláci ve Slezsku) se zde dostalo jen souhrnného zpracování. Recenze oceňuje, že autor nepopisuje pouze jednotlivé procesy hromadných přesídlení, nýbrž podává také dosti výstižný obraz fungování československé společnosti a československých státních a bezpečnostních složek v poválečné době., The reviewer presents this publication, whose title translates as ‘Internal transfer, 1947-53: The final phase in the “purging of the borderlands” in the political and social contexts of post-war Czechoslovakia’, as a detailed analysis of select cases of forced migration in Czechoslovakia after the Second World War. The author of the work, Tomáš Dvořák, has, according to the reviewer, thoroughly reconstructed the preparation and execution of the resettlement and the ‘dispersal’ of tens of thousands of unexpelled German Czechoslovaks to the Bohemian and Moravian interior, as well as the transfer of thousands of other Germans to the area of the uranium mines in the Jáchymov region, thus creating a distinctive new island of German speakers. It is reasonable to see these migrations as a continuation of the ‘great transfer’ of most of the Germans of Czechoslovakia. The most attention is paid in the book to the fate of several hundred Moravian Croatians from three rural districts in south Moravia near the Austrian frontier, the complete deportation of a whole ethnic minority. The reviewer regrets that the other unexecuted or only planned transfers of other groups of the population of Czechoslovakia (Slovak Hungarians, inhabitants of zones in the borderlands, Poles of Silesia) are only generally considered here. The reviewer does, however, appreciate that the author not only discusses the individual processes of mass resettlement, but also provides a vivid picture of the workings of Czechoslovak society and the Czechoslovak authorities and secret police in the post-war period., [autor recenze] David Kovařík., and Obsahuje bibliografii
Biografii jednoho z nejvýznačnějších českých básníků dvacátého století Vladimíra Holana (1905-1980) z pera francouzského bohemisty překladatele, profesora pařížské Sorbonny Xaviera Galmiche, vydanou v původním znění pod názvem Vladimír Holan, le bibliothécaire de Dieu: Prague 1905-1980 (Paris, Institut d’études slaves 2009), hodnotí recenzent jako inspirativní a zdařilou. Autor se vydal nejen cestou syntetizující analýzy jeho díla a podrobné interpretace některých jeho textů, ale i rekonstrukce kontinuity jeho básnické dráhy v historickém kontextu. Nosný pilíř propojující tyto dvě roviny přitom našel v rozboru žánrových proměn Holanovy tvorby. Jeho společnská role podle něj oscilovala mezi polohami „básníka revolty“ a „básníka na cestě za spásou“. Za interpretačně odvážné, ale podnětné a vyargumentované považuje recenzent Galmichovo hodnocení Holana jako velkého barokního básníka moderní doby, který sice po určitou sdílel komunistické přesvědčení své generace, svým duchovním založením ale tíhl ke katolicitě., The book under review, originally published as Vladimír Holan, le bibliothécaire de Dieu: Prague 1905-1980 (Paris, Institut d’études slaves, 2009), is a biography of one of the most notable Czech poets of the twentieth century, Vladimír Holan (1905-1980). The author, Xavier Galmiche, is a French scholar of Czech language and literature, a translator, and a professor at the Sorbonne. The publication, the reviewer argues, is an inspiring success. According to him, the author has set out not only to provide a comprehensive analysis of Holan’s works and an in-depth interpretation of some of his writing, as well as a reconstruction of the continuity of his career as a poet in the historical context. These two levels are supported by an analysis of the changing genres of Holan’s work. His social role, according to the reviewer, oscillated between being a ‘poet of revolt’ and a ‘poet on the road to salvation’. According to the reviewer, Galmiche’s assessment of Holan as a great Baroque poet of modern times, who for a while shared the Communist convictions of his generation but was eventually drawn by his spiritual disposition to Roman Catholicism, is bold but inspiring and well-argued., [autor recenze] Jiří Křesťan., and Obsahuje bibliografii
Autor se zamýšlí nad knihou Vítězslava Sommera Angažované dějepisectví: Stranická historiografie mezi stalinismem a reformním komunismem (1950-1970) (Praha, Nakladatelství Lidové noviny - Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2011). Předně oceňuje, že Sommerova monografie bere takzvané stranické dějepisectví vážně, a nikoli jako pouhý politický či propagandistický nástroj. Díky tomu je možné ji číst minimálně ve dvou rovinách, a to jako studii o důležitém segmentu české poválečné historiografie s přesahem do dějin dalších humanitních věd ve stalinském a poststalinském období a současně jako příběh komunistických intelektuálů angažujících se postupně při vytváření socialistické diktatury, její omezené kritice a pokusu o její reformování. V celkově velmi pozitivním hodnocení zaznívá i pochybnost, zda lze postupné opoutávání české historiografie od stalinských dogmat opravdu přičítat proměně vědeckého paradigmatu, jak to interpretuje Sommer v návaznosti na koncepci Thomase Samuela Kuhna, anebo spíše proměně politických postojů historiků. Autor tvrdí, že komunističtí historici byli v počátcích destalinizace celkově mnohem konformnější než například filozofové nebo spisovatelé, a vyslovuje hypotézu, že se v tom projevovala jejich intenzivnější příslušnost ke strukturám stranického aparátu., Jan Mervart., and Tři hlasy k jedné knize