Pískovcová socha: nahý Aktaión (plášť přes ruku) stojí se šípy v levici stojí v předklonu, pravou ruku si klade na prsa, u nohou pes., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Postava je vykládána jako Meleagros, ale předklon s rukou na prsou ukazuje na překvapeného Aktaióna. Pes u jeho nohou, který k němu oddaně vzhlíží, je předzvěstí konce hrdiny proměněného v jelena, jehož rozsápali vlastní psi. Socha tvořila patrně dvojici s Dianou, která je dnes rovněž v Hartigovské zahradě Pražského hradu a patrně pochází ze stejného místa.
Pískovcová socha: nahý Merkur (okřídlená čapka) odlétá s dopisem, který si tiskne na hruď, Amor mu přivazuje k noze křídla., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Vzorem nebyla antická socha ale bronzová soška, kterou Francois du Quesnoy vytvořil kolem roku 1600 pro antickou sbírku Giustiniani jako protějšek antické bronzové sošky Herkula (srov. Boudon-Machuel 2005, 29, 90-96). Rytina sošky se objevila v roce 1636 v albu antické sbírky Giustiniani jako jediné moderní dílo, sošku nakreslil také J. von Sandrart a rytinu začlenil do druhého dílu Teutsche Academie poublikovaného v roce 1679. O sošce se rovněž zmínil Bellori ve svém díle Vite de' pittori z roku z roku 1672 (Bellori 2005, 233). Originál, který vytvořil Francous du Quesnoy, se nedochoval, ale je známa celá řada odlitků a variant, soška Merkura a Kupida byla v 18. století nesmírně populární a často byla napodobována, protože tehdy byla považována za antické dílo (srov. Lingo 2007, 36), autorství du Quesnoye bylo znovu objeveno až na začátku 20. století.
Pískovcová socha: nahý muž ("Hektor") nese na zádech mrtvolu mladíka ("Troila")., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Socha je volnou kopií antického originálu, který byl nalezen v Římě, v Caracallových lázních. V době objevu byla socha opatřena hlavou s portrétními rysy císaře Commoda a byla považována za zobrazení Commoda jako gladiátora. Socha byla v letech 1550-1787 na dvoře paláce Farnese v Římě, v letech 1796-1826 byla převezena do Neapole, kde je dnes vystavena v archeologickém muzeu (srov http://mora.sns.it/index3_ricerca_opere.asp?Lang=ENG s.v. Ettore e Troilo).
Pískovcová socha: Diana (měsíční srpek nad čelem, toulec se šípy na zádech) s pootevřenými ústy, s pláštěm omotaným okolo těla, levou rukou si zdvihá plášť, pravicí se opírá o pařez., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Překvapením pootevřená ústa a gesto, s nímž si zakrývá klín pláštěm, ukazuje na souvislost s Aktaiónem, který bohyni překvapil při koupeli, socha tvořila patrně dvojici s Aktaiónem, který je dnes rovněž v Hartigovské zahradě Pražského hradu a patrně pochází ze stejného místa.
Pískovcové sousoší: sedící nahé Léto (žena, věnec z klasů), v levici klasy v pozdvižené pravici hrozny. Vedle stojí nahý Podzim (mladík, věnec z hroznů) s vinnými hrozny okolo pasu a objímá Léto., Poche 1965#, 124-125., Baťková 1998#, 343-346., Kořán 1999#, 128., and Vilu Amerika koupil v roce 1729 hrabě Karel Josef Desfours, ale nemovitost patrně neudržoval, neboť její cena při prodeji v roce 1765 nápadně klesla.
Pískovcové sousoší: Zima (nahý muž polesedí nad ohřívadlem), objímá se s vedle stojícím nahým Jarem (květinový věnec) s květinami v ruce., Poche 1965#, 124-125., Baťková 1998#, 343-346., Kořán 1999#, 128., and Vilu Amerika koupil v roce 1729 hrabě Karel Josef Desfours, ale nemovitost patrně neudržoval, neboť její cena při prodeji v roce 1765 nápadně klesla.
Štukové reliéfy Personifikace živlů. Oheň: žena se slunečním diskem; Země: žena na hlavě hradební koruna Voda: žena na čele mušle (pták s rybou) ; Vzduch:, Lucrezia Hartmann: Das Rathaus in Schwäbisch Hall, Württembergisch Franken Bd. 53, 1969, and Der Bau war 1735 fertiggestellt und wurde 1736–1738 durch Livio Andrea Retti ausgemalt. Die Ausmalung des Ratssaals mit biblischen Motiven war der ehemaligen Verwendung des Bauplatzes als Kirchhof geschuldet. Weiterer Bauschmuck kam von den ausführenden Werkmeistern, vom Stukkateur Maximilian Josef Pöckhl sowie von Georg David Laccorn, Johann Friedrich Jotz und vom Kunstschmied Georg Melchior Bubinger. Die Statuen der Vorhalle stammten von Emanuel Pighini und Tomas Gavoni, Schreinerarbeiten von Johann Adam Hauckh und Johann Jacob Laccorn.