Kresba: na oblacích sedí (zleva doprava, počínaje vlevo dole) nahý Apollón (luk, toulec se šípy, lyra), oblečená Juno (koruna), polonahý Jupiter (okřídlené blesky), Minerva (přilba, zbroj, kopí, štít), nahý Merkur (caduceus), nahá Venuše s Amorem, u jejího kolene želva., Lietzmann 1987#, 152nn., Fučíková 1997#, I/270., and Olympané v oblacích byly patrně přípravnou kresbou k výzdově vídeňské vily císaře Maxmiliána II. (Neugebäude, 1576, dnes v troskách). Podle Lietzmanna byla tato nástropní malba ve Velkém sále nad grottou v západním rohovém rizalitu, jehož stěny byly vyzdobeny podobiznami slavných mužů a výjevy z historie habsburského rodu.
Bronz zlacený ohněm (71, 2 cm): nahá Flora (věnec z květin na hlavě), v pozdvižené pravici květ, v levici ratolest, jako karyatida (na hlavě hlavice sloupu)., Fučíková 1997#, II/205., and Tzv. Pražská fontána, třímetrová ze stříbra a bronzu, byla objednaná Maxmiliánem 1568 v Norimberku, dokončena až za Rudolfa, instalována na Pražském hradě roku 1578, ale brzy rozebrána. Zachovány pouze čtyři postavy, na nichž spočívala nejspodnější mísa, které představují alegorie ročních dob v podobě antických bohů.
Bronz zlacený ohněm (70, 7 cm): nahá Ceres (koruna z klasů), v pozdvižené pravici klas (?), v levici roh hojnosti s klasy, jako karyatida (na hlavě hlavice sloupu)., Fučíková 1997#, II/205., and Tzv. Pražská fontána, třímetrová ze stříbra a bronzu, byla objednaná Maxmiliánem 1568 v Norimberku, dokončena až za Rudolfa, instalována na Pražském hradě roku 1578, ale brzy rozebrána. Zachovány pouze čtyři postavy, na nichž spočívala nejspodnější mísa, které představují alegorie ročních dob v podobě antických bohů.
Bronz zlacený ohněm (71 cm): nahý Vulká (vousy), v pravici nůž, v levici zapálenou pochodeň, jako telamón (na hlavě hlavice sloupu)., Fučíková 1997#, II/205., and Tzv. Pražská fontána, třímetrová ze stříbra a bronzu, byla objednaná Maxmiliánem 1568 v Norimberku, dokončena až za Rudolfa, instalována na Pražském hradě roku 1578, ale brzy rozebrána. Zachovány pouze čtyři postavy, na nichž spočívala nejspodnější mísa, které představují alegorie ročních dob v podobě antických bohů.
Bronz zlacený ohněm (71, 8 cm): nahý Bacchus (révový věnec), v pozdvižené pravici hrozen vína, v levici větev vinné révy, jako telamón (na hlavě hlavice sloupu)., Fučíková 1997#, II/206., and Tzv. Pražská fontána, třímetrová ze stříbra a bronzu, byla objednaná Maxmiliánem 1568 v Norimberku, dokončena až za Rudolfa, instalována na Pražském hradě roku 1578, ale brzy rozebrána. Zachovány pouze čtyři postavy, na nichž spočívala nejspodnější mísa, které představují alegorie ročních dob v podobě antických bohů.
Kirke (složitý účes, bohaté šaty, odhalená ňadra, náhrdelník) sedí u stolu s kouzelnickou hůlkou v pravici, levou rukou objímá Odyssea kolem pasu. Odysseus (antická zbroj, meč u pasu, kožené boty) stojí vedle, odvrací hlavu od Kirké, ale pravou nohu má přehozenou přes její stehno. Zdvižená pravice spočívá na konci tyče, kterou drží za zády, levou rukou hladí lvici, která se k němu lísá. Okolo další zvířata: napravo dole pes, nalevo dole liška, ryba a kanec, nalevo nahoře koňská hlava. Na stole Kirké: kniha, papír, konvice a číše. Výjev zobrazuje okamžik, kdy Odysseus vstoupil do komnaty Kirké, aby se jí pomstil za to, že proměnila jeho muže ve zvířata. Ona právě vztahuje kouzelnou hůlku aby promněnila i jeho. Krotká zvířata, která vzhlíží k Odysseovi, jsou jeho proměnění druzi (vepř je pozdější vypravěč příběhu). Erotický postoj obou postav naznačuje další pokračování děje: Odysseus Kirké postraší a vzápětí se odeberou na lože a okouzlená kouzelnice vrátí Odysseovým druhům jejich podobu. Žertovný erotický symbol patrně představuje tlustá a dlouhá tyč, kterou drží Odysseus v ruce - je zobrazena tak, že je souběžná s útlou hůlkou v Kirčině ruce., Fučíková 1997#, I/76., and Součást ovidovského cyklu, který byl patrně určen pro komnaty císaře Rudolfa II.
Nalevo v popředí stojí nahá Salmakis (složitý účes, kožené boty), levou nohu má pokrčenou v koleni a pravou rukou ji rozvazuje. Před obličejem si drží levou rukou cíp bílých šatů, červený plášť již leží na zemi. Dívá se na nahého Hermafrodíta (zlaté kudrnaté vlasy, bezvousý), který sedí na břehu tůně, pravou nohu má ponořenou ve vodě, levou nohu má přehozenou přes pravé koleno a chodidlo drží v pravé ruce. Mezi nymfou a Hermafrodítem je velký strom, jehož kmen se sklání nad tůň. Výjev zobrazuje odmítnutou Salmakis, která tajně pozoruje při koupeli syna Merkura a Venuše/ Herma a Afrodíty., Fučíková 1997#, I/77., and Součást Sprangerova ovidiovského cyklu. Sedící Hermafrodit je variací na téma slavné antické římské sochy sedícího chlapce vytahujícího si trn z paty.