V súčasnosti jednu z nových vzrušujúcich perspektív v onkológii predstavuje antiangiogénna liečba. Ide o liečbu zameranú na potlačenie uvoľňovania proangiogénnych faktorov, ktoré sa produkujú v bunke alebo voči receptorom pre angiogénne faktory na bunkách endotelu. Tento článok vysvetľuje princípy a aktuálne otázky antiangiogénnej terapie., Antiangiogenic therapy currently represents one of the new exciting prospects in oncology. It is a treatment that is focused on suppression of the release of proangiogenic factors produced in the cell or directed against the receptors for angiogenic factors on endothelial cells. This paper explains the principles and current issues of antiangiogenic therapy., Peter Kružliak, Jana Benkovičová, Ján Šlapák, and Lit.: 9
Sekundární prevence aterotrombotických příhod je doménou protidestičkové léčby, podle rizika jedním lékem či kombinací acetylsalicylové kyseliny s blokátory ADP receptorů. Význam kombinace duální protidestičkové léčby v kombinaci s xabany či s dabigatranem prověřovalo 6 klinických studií. Pouze jedna z nich (ATLAS ACS 2-TIMI 51) ukázala, že léčba malými dávkami rivaroxabanu (2krát 2,5 mg) může být přidána ke kombinaci kyseliny acetylsalicylové s klopidogrelem. Pro několikanásobně zvýšené riziko velkých krvácivých příhod se však čistý klinický přínos pohybuje jen kolem 0,5 % ročně. Duální léčba s kombinací kyseliny acetylsalicylové s prasugrelem či s tikagrelorem je přínosnější. V druhé části přehledu je rozebírán vyšší výskyt infarktu myokardu v kontrolovaných studiích při léčbě dabigatranem v porovnání s warfarinem. Vztah není dořešen, nicméně u nemocných s vyšším rizikem koronárních příhod je při indikaci antikoagulační léčby přímými antikoagulancii vhodnější volit ze skupiny xabanů (apixaban či rivaroxaban)., Secondary prevention of atherothrombotic events is the domain of antiplatelet therapy and according to present risk is used one drug strategy or combination of acetylsalicylic acid with ADP receptor blockers. The importance of the combination of dual antiplatelet therapy together with xabans or dabigatran was investigated in 6 clinical trials. Only one of them (ATLAS ACS 2-TIMI 51) indicated that treatment with small dose of rivaroxaban (2 × 2.5 mg) may be added to dual strategy of acetylsalicylic acid and clopidogrel. The risk of major bleeding event is increased and net clinical benefit is only about 0.5 % per year. Dual therapy with aspirin and prasugrel or tikagrelor is beneficial. In the second part of the review is discussed higher incidence of myocardial infarction in controlled group in the trial comparing treatment of dabigatran with warfarin. This relationship has not been resolved, however, in patients with higher risk of coronary events and indication of anticoagulant treatment with direct oral anticoagulants it is recommended to choose from xabans (apixaban and rivaroxaban)., and Jan Bultas
Riziko trombózy významně stoupá s věkem. U osob do 40 let se předpokládá incidence žilních tromboembolismů 1 na 10 000, u osob'nad 75 let se vyskytuje s četností 1 na 100 osob. Není zcela jasné, co nejvíce způsobuje závislost žilní trombózy a věku. Nejpravděpodobněji jde o kombinaci snížení mobility, poklesu svalového napěti, zvýšení morbidity a změn stěny cévní. K žilním tromboembolismům závislým na věku můžeme počítat i ty, které vznikly při hormonální terapii u postmenopauzálních žen. S věkem také stoupá koncentrace koagulačních faktorů, především faktoru VIII, II a IX. Vyšší věk je při antikoagulační léčbě rizikový ze dvou hledisek : a) nemocní ve vyšším věku mají významnější tendenci ke krvácení b) nemocní ve vyšším věku mají jinou toleranci antikoagulační léčby pro vyšší hladinu koagulačních faktorů a zároveň polymorbiditu (nádory, větší riziko arteriálních a žilních trombóz, kombinace kardiovaskulárních a metabolických onemocnení). Léčba musí být laboratorně kontrolována. Tzv. terapeutické rozmezí INR ohraničuje meze předpokládané terapeutické účinnosti a zároveň bezpečnosti léčby. Warfarin má dlouhý poločas účinku a není třeba ho rozdělovat do více denních dávek. Na předpokládaný antikoagulační efekt warfarinu má vliv řada vnějších a vnitřních faktorů a může působit kolísání hladiny INR. Kolísání INR může paradoxně působit protromboticky, protože antagonisté vitaminu K blokují i přirozené inhibitory koagulace (protein C a protein S)., The risk of thrombosis significantly increases with age. In people under 40 years the incidence of thromboembolism is presumed in 1 of 10 000 persons, while in people above 75 years it occurs in 1 of 100 persons. It is not quite clear what is the main cause of the relation between the venous thrombosis and the age. The most probably it is a combination of the decrease of mobility, the decline of muscular tension, the increase of morbidity and the changes of vascular wall. As the age-related venous thromboembolism can be considered also the cases of thromboembolism originated during the hormonal therapy in post-menopausal women. It is also the concentration of coagulative factors, especially the VIII, II and IX factor, which increases with ageing. There are two aspects why is the senior age at risk during the coagulative treatment-. a) there is more significant tendency to bleed in the senior patients b) the senior patients have a different tolerance of the anticoagulative treatment to the higher level of coagulative factor and to the polymorbidity at the same time (the tumours, higher risk of arterial and venous thromboses, the combination of cardiovascular and metabolic diseases) The treatment should be monitored in laboratory. So-called INR therapeutic range bounds the limits of the presumed therapeutic effectiveness and at the same time the safety of the treatment. Warfarin has a long effeaiveness half - life and it does not need to be divided into several daily doses. The presumed coagulative effect of Warfarin is influenced by the series of internal and external factors, which can cause the variance of INR level. The variance of INR can paradoxically have an antithrombotic effect since the vitamin K antagonists block the natural coagularion inhibitors (C and 5 proteins)., Jaroslav Malý, Petr Dulíček, Miroslav Pecka, Lit: 9, and Souhrn: eng
Antracykliny patřily dlouhou dobu mezi základní léky v adjuvantní, neoadjuvantní i paliativní terapii karcinomu prsu. Jejich indikace byla založena na vysoké účinnosti. V posledních letech se však objevuje řada skutečností, které zcela mění pohled na postavení antracyklinů. Především jsou to obavy z významné kardiotoxicity, incidence sekundárních malignit – leukemií a neúčinnost u pacientek s HER2 a TOPO2 negativními tumory. Pro a proti užití antracyklinů u karcinomu prsu jsou shrnuty v následujícím článku., Anthracyclins ranked among the basic drugs used in the adjuvant, neoadjuvant as far as in paliative treatment of breast cancer for a long time. Their indication was based on a high eficacy. However, lot of circumstances appeared within the last years which totally change our view on the anthracyclins position. First of all there is a fear of significant cardiotoxicity, the incidence of secondary malignancies – leucemias and ineffectivnes in patients with HER2 and TOPO2 negative tumors. Pros and cons of the anthracycline use in breast cancer are summarised in the following article., Tomáš Svoboda, and Lit.: 12