Mědiryt (23, 8 x 16 cm), podle B. Sprangera: Herkules (nahý se lvíkůží přes pravou ruku, kyj přes rameno), vedle něj Minerva (přilba, aegis, dlouhá tunika) a Virtus (antická zbroj, meč a kopí). Všechny tři postavy se drží za ruce. Za Herklulem je nalevo v pozadí vidět skupina lidí holdující jídlu a lásce (muž se zdviženým pohárem, muž pijící z číše, objímající se dvojice). Herkulovu volbu naznačuje Amor s caduceem, který letí nad Herkulem a ukazuje na vrchol hory napravo, kde stojí chrám Ctnosti, k němuž se šplhají lidské postavy. Na vrcholu chrámi Victoria (věnec a palmová ratolest), ve dveřích chrámu Ctnost, před níž klečí člověk., Konečný 1998#., and Mýtus o Herkulovi na rozcestí je známý z Xenofontových "Vzpomínek na Sókrata/ Memorabilia" (60. léta 4. stol. př. Kr.) a z Ciceronova díla "O povinnostech/ De officiis" (43 př. Kr.) Do evropského povědomí mýtus uvedl Francesco Petrarca svým spisem De vita solitaria (1346-1356). Pod rytinou je latinský text, který doporučuje sledovat příklad nejen Herkula, ale také Scipiona mladšího, protagonistu slavné šesté knihy (známé také jako "Somnium Scipionis") Ciceronova spisu O státě. Text identifikuje letící postavičku jako Amora (Cupidine sane) a postavu napravo jako Virtus (virtutis ductu).
Rytina: Merkur (čapka s křídly, caduceus, krátká tunika, plášť) objímá pravou rukou vedle stojící Minervu (přilba, štít, kopí, dlouhé šaty, plášť). Oba stojí na podstavci, na Minervině straně je zobrazena sova s knihou, na Merkurově kohout hracími kostkami, jejichž význam vysvětluje nápis na podstavci (Tu modo progredere). V pozadí vlevo Perseus s uťatou hlavou Medúsy, její tělo leží u jeho nohou, nahoře letí vzhůru Pegas. Na protější straně v pozadí Pegas ne Helikónu právě kopytem otevřel pramen Hippúkréné. Na úpatí Helikónu sedí múzy a hrají na hudební nástroje. Nahoře vlevo sedí putto a píše vavřínovou ratolestí do knihy, napravo putto s caduceem poměřuje kružítkem globus., Fučíková 1997#, I/341, Fusenig 2010#, č. 53 s. 178-179., and Hermathéna, harmonické spojení Merkura/Herma a Minervy/Athény, bylo chápáno jako humanistický ideál, spojení Moudrosti a Výmluvnosti. Tento výklad podpořil Perseus vítězící nad Medúsou i nápis CURSUS, který lze vykládat jako cursus honorum (hodnostní postup) nebo spíše cursus studiorum (intelektuální vývoj), jehož symbolem byla Hermathena. Rytina mohla být inspirována knihou emblémů Achilla Bocchiho (Bocchi 1555). Na straně 18 věnované vytrvalosti je ústřední postavou Minerva, dole je Herkules a Aeneas, v pozadí vlevo, tedy stejně jako na rytině, je Perseus s hlavou Medúsy. Na straně 227 je zobrazena Hermathena, dvojice Minervy a Merkura. O Hermatheně srov. Exemplum: Hermathena.
Císařovna (popolostava, bohatě nařasený antikizující oděv) je zobrazena zepředu, v pozadí antické ruiny., Fučíková 1997#, 117, I/379, and Podobizna císařovny Aelie Petiny, manželky císaře Claudia.
Mědirytina (40, 6 x 30, 4 cm): nahý Apollón (zář okolo hlavy, toulec přes rameno), v natažené ruce drží luk, z něhož právě vystřelil na Pythóna., Fučíková 1997#, I/333, and Podle plastiky Adriana de Vries z let 1594-1596 (viz: New York, MMA, Apollón), zrcadlově převráceno. Muller patrně nepracoval podle originálu, ale podle kresby, možná Vriesovy. Mullera Apollónovi přidal zář okolo hlavy, luk, toulec a zasadil jej do mytologického kontextu, delfské krajiny s Pythónem.
Mědiryt (43, 8 x 31, 5 cm): nahá Omfalé s Herkulovou lví kůží na hlavě sedí před Herkulem (ženské šaty), který přede. Za Omfalé stará služka, za Herkulem stůl s mísou s ovocem, za ním ženy, nahoře Amor odhaluje závěs nad výjevem., Fučíková 1997#, I/351, and Dole je báseň, která osvětluje mravoličný smysl výjevu - Herkula, "který se nebál války (Marta) ani smrti" přemohla láska k Omfalé. Pro charakterizaci poníženého postavení Herkula jsou služky v pozadí jsou stejně důležité jako jeho ženský oděv a předení, služky se v těchto výjevech objevily poprvé v záalpském umění, u Lucase Cranacha. O tématu obecně srov. Exemplum: Herkules a Omfalé.
Oděv připomína portréty na kamejích, předlohy možná z Mantovy (ale asi podle Sprangera a H.von Aachen), další možnost, že sám komponoval., DL, Rudolf II. a Praha, 118, I/381, and Manželka cís. Augusta.
Mědiryt: Faun s lidskýma nohama sedí, lesní nymfa (Oreada, kozí uši a kozí nohy, cvikr na nose) mu vyndavá trn z chodidla, malý Faun (Faunigena, kozí nohy) zraněnému drží nohu. Vzadu další Oreada, levici u obličeje na znamení obav a pravou rukou objímá rameno zraněného. Výjev se odehrává pod stromem, v pozadí je vidět, co operaci předcházelo: na obzoru se Faun a Oreada procházejí pod stromem, ve středním pásu Oreada nese Fauna na zádech., Fučíková 1997#, I/326., and Výjev měl patrně pobavit (cvikr na nose operující Oready), snad byl inspirován nějakým literárním dílem. Slavná antická socha, Spinario, zobrazuje pastýře, který si trn z nohy sám vyndavá. Motiv trnu, který musí poraněnému někdo vyndat, je znám z řecké bukolické poezie (Theokritos, Idyla 4).