U pacientů s Alzheimerovou nemocí (AN) se postupně zhoršuje soběstačnost v běžném životě, a tak vzrůstá závislost na pomoci druhé osoby - pečovatele. Pečovatelé 24 pacientů s AN vybrali z nabídky 34 různých aktivit denního života ty položky, které byly u jejich pacientů nejvíce zachované, nejvíce postižené a které nejvíce obtěžovaly pečovatele. Současně se u pacientů s AN měřila kognitivní výkonnost pomocí testu Mini-Mental State Examinati on (MMSE). Nejméně se choroba dotýkala základních aktivit, zatímco nejvíce postižená byla orientace v čase. Dezorientace v čase byla rovněž nejvíce obtěžující pro pečovatele pacientů s lehčí demencí (MMSE 18- 25), zatímco pečovatelům pacientů s těžším kognitivním deficitem (MMSE 0- 17) vadila zejména narušená komunikace. Tyto poznatky moho u být využitelné pro diagnostiku Alzheimerovy nemoci, při sociální péči o pacienty a k většímu porozumění problémům pečovatelů., In patients with Alzheimer's disease (AD) the ability to perform activities of daily living (ADL) deteriorates causing them to become increasingly dependent on their caregivers. 24 caregivers of patients with AD were given a questionnaire on 34 ADL with the task of stating which activities are the most preserved and the most impaired in their patients. They also identified which activity?s impairment was the biggest source of burden for caregivers themselves. The global cognitive performance of AD patients was measured using the Mini-Mental State Examination (MMSE). The least impact of the disease was seen in basic ADL, while orientation in time was most affected. Impaired orientation in time was found the most troublesome by the caregivers of patients with milder dementia (MMSE 18-25), while caregivers of patients with more pronounced dementia suffered predominantly from impaired communication. These findings can be useful for the diagnosis of Alzheimer?s disease, in social care for patients and provide a better understanding of caregivers' burden., Pavel Martínek, Aleš Bartoš, and Lit.: 13
Rozlišení mezi aktivní a pasivní eutanazií je již po mnoho let předmětem intenzivních diskusí a nepřestává vzbuzovat kontroverze. Tyto kontroverze se týkají dvou důležitých distinkcí: na jedné straně je zde problém deskriptivní adekvátnosti načrtnutého rozlišení mezi aktivní a pasivní eutanazií, na straně druhé potom známý problém morální ekvivalence základnějších kategorií jednání, na jejichž základě je možné toto rozlišení načrtnout. Tento článek se věnuje prvnímu ze zmíněných problémů a klade si následující otázku: existují nějaké základnější kategorie jednání, do nichž aktivní a pasivní eutanazie spadají? Existuje celá řada pokusů analyzovat rozdělení aktivní-pasivní eutanazie, někteří autoři se pokoušejí založit ho na rozlišení mezi jednáním a nejednáním, jiní zase na konkrétnějších kategoriích usmrcení a ponechání zemřít. Během kritického hodnocení těchto návrhů ukazuji, že jsou neadekvátní a neposkytují korektní kritérium demarkace. Navrhuji, že bychom namísto toho měli věnovat pozornost návrhu britské filosofky Philippy Footové a zaměřit se na pojem fatální sekvence vedoucí obecně k újmě, konkrétněji ke smrti. Na základě nejnovějších analýz Fiony Woollardové v její monografii Doing and Allowing Harm a analýz odstranění bariéry Jeffa McMahana docházím ke konečnému závěru, že rozlišení aktivní/pasivní eutanazie je deskriptivně adekvátní a je možné ho založit na pojmech fatální sekvence, podstatných a nepodstatných faktů relevantních k této sekvenci a kauzálních a normativních faktorů spojených s odstraněním bariéry, např. plicního ventilátoru. Etický význam tohoto rozlišení bude předmětem kritické diskuse v druhé části tohoto článku., The distinction between active and passive euthanasia has been the subject of intensive discussions for many years and the issue continues to raise controversies. In dealing with this controversy two important distinctions have to be made: first, there is the problem of descriptive adequacy of drawing a distinction between active and passive euthanasia and second, there is the famous problem of moral equivalence of the more basic categories of actions on the basis of which the distinction in parole can be drawn. This article deals with the first of the aforementioned problems: are there more basic categories of action under which active and passive euthanasia fall? There have been many attempts to analyse the distinction between active and passive eut0hanasia, some authors tried to base it on the distinction between actions and omissions, others on the more concrete categories of killing and letting die. In my critical evaluation of these proposals I show that they are inadequate and fall short of providing a sound criterion of demarcation. I propose instead that we should pay attention to the proposal of the British philosopher Philippa Foot and concentrate on the notion of a fatal sequence leading to harm in general and death in particular. After taking into account the newest analysis by Fiona Woollard in her monograph Doing and Allowing harm and the analysis of removing a barrier by Jeff McMahan I finally reach the conclusion that the distinction active/passive euthanasia is descriptively adequate and can be stated in terms of fatal sequences, substantive and non-substantive facts relevant to these sequences and causal and normative factors regarding removing barriers, for example ventilators. The ethical significance of this distinction will be subject to critical evaluation in the second part of this article., David Černý, and Literatura
Karcinom prostaty i přes stále se zlepšující diagnostiku patří ke druhé nejčastější příčině úmrtí na maligní onemocnění u mužů v ČR. Již od 80. let minulého století jsou vidět první pokusy o systematický screening zavedením pravidelných kontrol digitálním rektálním vyšetřením a ultrazvukem, poté se v 90. letech objevuje na scéně prostatický specifický antigen (PSA), který znamená opravdový průlom v časné detekci karcinomu prostaty. V současnosti je screening rutinně prováděn pomocí vyšetření per rektum, PSA doplněného o stanovení free PSA a v indikovaných případech odběru biopsie. Cílem práce je podat základní shrnutí současných možností screeningu a časné detekce karcinomu prostaty., Active approach to prostate cancer detection – what is reasonable and what may cause harm Despite the continuously improving diagnostics, prostate cancer represents the second most common cause of death from malignancy in men in the Czech Republic. Beginning in the 1980´s the first attempts of systematic screening were made by introducing regular check-ups using digital rectal examination and ultrasound screening, then in the 1990´s prostate specific antigen (PSA) appeared on stage, which meant a real breakthrough in the early detection of prostate cancer. Currently screening is routinely performed using rectal examination, PSA test supplemented by determination of free PSA and prostate biopsy, when indicated. The aim of this work is to present a basic overview of current possibilities of screening and early detection of prostate cancer., and Wasserbauer R.
Péče o zdraví má zásadní význam v každém věku. Zabývají se jí také mnohé dokumenty, kterým, bohužel, nevěnujeme dostatečnou pozornost. Cílem následující práce je seznámit čtenáře mimo jiné se strategií Active Ageing, kterou v roce 2002 vydala Světová zdravotnická organizace jako svůj příspěvek ke Druhému světovému shromáždění o stárnutí a stáří, a diskutovat některé příklady z praxe., The health promotion is an important issue in all ages. There are many important documents on health promotion that are, unfortunately, not very well known. The goal of this article is to inform about the WHO strategy Active Ageing as a contribution of the World Health Organization to the Second United Nations Assembly on Ageing, and to discuss our own experience., Iva Holmerová, Božena Jurašková, Martina Rokosová, and Lit. 9
U onkologických pacientů, léčených chemoterapií, je velmi častý výskyt anémie. U těchto pacientů jsou při léčbě anémie účinné preparáty stimulující erytropoézu (ESA), avšak existuje možnost vyššího rizika trombovaskulárních příhod. V posledních randomizovaných klinických studiích byly dosaženy odlišné výsledky týkající se dopadu ESA na celkové přežití a mortalitu. V tomto přehledu je provedeno porovnání studií, uvádějících vyšší mortalitu spojenou s aplikací preparátů stimulujících erytropoézu (ESA) a studií, které vyšší mortalitu spojenou s aplikací preparátů stimulujících erytropoézu (ESA) neuvádějí. Tento přehled pojednává o aktuálním pohledu na léčbu anémie u pacientů s nádorovým onemocněním. Předběžné výsledky současné metaanalýzy nezávislých údajů o pacientech zaměřené na úmrtí během studie a celkové přežití u pacientů léčených chemoterapii (jediná onkologická populace, u které je v současné době indikována terapie preparáty stimulujícími erytropoézu (ESA)) neukazují statisticky významný rozdíl mezi skupinami pacientů léčených preparáty stimulujícími erytropoézu (ESA) a kontrolními skupinami (riziko úmrtí během studie (HR): 1,10; 95% interval spolehlivosti (CI), 0,98–1,24; celková pravděpodobnost přežití: 1,04; 95% CI: 0,97–1,11, ve srovnání s kontrolní skupinou). V tomto článku jsou diskutovány možné příčiny, které by výsledky studie mohly ovlivnit. Neexistují přesvědčivé důkazy o tom, že by preparáty stimulující erytropoézu (ESA) stimulovaly růst tumorů. Preparáty stimulující erytropoézu (ESA) snižují potřebu transfuzí RBC, dosahují zvýšení hladiny hemoglobinu na cílové hodnoty a tento léčebný efekt preparátů stimulujících erytropoézu (ESA) nemá průkazný dopad na celkové přežívání nebo mortalitu, pokud jsou preparáty stimulující erytropoézu (ESA) užívány podle aktuálních indikačních doporučení. Nicméně je na základě aktuálně dostupných údajů a metaanalýz nutno použití preparátů stimulujících erytropoézu (ESA) pečlivě posuzovat z hlediska možného nebezpečí vyšší mortality., Anemia commonly occurs among cancer patients receiving chemotherapy. In these patients, erythropoiesisstimulating agents (ESAs) are effective in managing anemia but there is an increased risk for thrombovascular events. In more recent randomized clinical trials, there have been differing results regarding the impact of ESAs on overall survival and mortality. The balance between studies that show higher ESA-associated mortality and those that don’t show ESA-associated mortality is examined in this review. This review discusses where we stand today on anemia management in cancer patients. Preliminary results from a recent independent patient data meta-analysis for on-study deaths and overall survival in patients receiving chemotherapy (the only oncology population for which ESA treatment is currently indicated) showed no statistically significant difference between the ESA and control groups (onstudy deaths hazard ratio [HR], 1.10; 95% confidence interval [CI], 0.98 –1.24; overall survival HR, 1.04; 95% CI, 0.97–1.11, compared with controls). Possible factors that could influence study results are discussed in this review. There are no convincing data to support ESAinduced tumor stimulation in patients. ESAs decrease RBC transfusion needs and sustain targeted hemoglobin levels, and this ESA response does not significantly impact overall survival or mortality when ESAs are used within guidelines and labeling. However, based on the currently available data and meta-analysis, the use of ESAs has to be carefully balanced against any possible risk for higher mortality., Matti Aapro, Jerry L. Spivak, and Lit.: 37
Zdravotničtí odborníci už několik desetiletí popisují nebezpečnosti expozice tzv. pasivnímu kouření a mnoho zemí vytvořilo legislativní normy na ochranu nekuřáků před jejich nedobrovolnou expozicí. V současnosti vstupují do popředí vědeckého zájmu vzájemné reakce reziduí tabákového kouře a toxikologie tzv. "starého second-hand smoke" a "third-hand smoke" (THS). Tyto substance spolu reagují a produkují nové chemické látky, jako nitrosaminy specifické pro tabák, těkavé organické uhlovodíky a jiné. Přetrvávají hodiny, týdny a měsíce v ovzduší a na povrchu místností poté, co cigarety byly uhašeny. Ačkoliv se toxické, mutagenní a karcinogenní účinky THS zatím zkoumají, zvyšující se zájem veřejnosti o "third-hand smoke" by mohl změnit postoje ke kouření a lépe chránit nekuřáky, zejména děti., For decades, health professionals have been describing the danger of second-hand smoke and many countries have created legislative norms to protect non-smokers against involuntary exposure to passive smoking. Now a growing number of scientists are interested about inter-reactions of tobacco smoke residues and toxicology of so-called "old second-hand smoke" and "third-hand smoke" (THS). These substances can interact to produce new chemical substances, such as tobacco-specific nitrosamines, volatile organic compounds and others, that remain in the indoor air and surfaces for hours, weeks and months after cigarettes have been extinguished. Although the toxic, mutagenic and carcinogenic effects of THS are under investigation, increasing public interest about "third-hand smoke" could change attitudes to smoking and better protect non-smokers, especially children., Drahoslava Hrubá, Veronika Šikolová, A. Peřina, and Literatura