Dne 23. května 2011 se v Praze v Akademickém konferenčním centru Akademie věd uskutečnila přednáška předního analytického filozofa Johna Searla na téma The Intentionality of Visual Perception. Po přednášce a přestávce na oběd se konal workshop k aspektům Searlova díla včetně jeho poslední knihy Making the Social World. Své prezentace přednesli J. Moural, P. Koťátko a P. Toráčová a Searle doplňoval prezentace komentáři, vysvětleními a odpověďmi na dotazy z publika. Cílem Searlovy dopolední přednášky byla obhajoba naivního realismu – teorie, podle které nám vizuální percepce umožňuje přímý epistemický přístup k realitě, a ne pouze ke smyslovým datům či vlastním vjemům. Searle dokazoval, že vizuální percepce je intencionální, a intencionalitu chápe jako takovou charakteristiku mysli, na základě které je schopná reprezentovat, zastupovat či být o věcech, vlastnostech a faktech. Ukázal, že vizuální percepce splňuje všechny formální charakteristiky intencionality. Rozlišil dva pojmy vědomí (awareness) – intencionální vědomí, kdy si uvědomujeme objekty, které jsou vnější procesu uvědomování, a konstitutivní vědomí, při kterém uvědomění je zároveň konstrukcí uvědomovaného objektu. Jako příklady lze uvést vědomí šálku přede mnou respektive vědomí bolesti hlavy. Podle Searla opomíjení možnosti intencionálního vědomí vedlo k "nejtragičtějšímu omylu v dějinách filozofie", tj. odmítnutí naivního perceptuálního realismu a přijetí skepticismu v otázce existence vnějšího světa. Kromě samotné přednášky působily velmi zajímavě Searlovy vzpomínky na období, kdy studoval v Oxfordu pod vedením J. L. Austina – na povahu svého učitele, jeho nároky na studenty, změnu ve stylu práce oxfordských filozofů po jeho smrti, ale také na přijetí, které se v Oxfordu dostalo W. V. O. Quinovi. Téměř osmdesátiletý Searle působil velmi vitálně, vstřícně a neformálně komunikoval s publikem a dokázal trpělivě vyslechnout a ocenit i mnohdy ne zcela dobře připravené komentáře jeho díla. Pondělní přednáška byla částí jeho týdenního, jinak soukromého pobytu v Praze.
Ludwig Wittgenstein je nepochybně spjatý s Vídní a to nejen proto, že se v ní narodil, ale i proto, že v tomto městě je řada lidí, kteří se o něj stále zajímají. Tento zájem je možné doložit na dvou akcích, které tu proběhly v dubnu roku 2011. První z těchto akcí byl workshop v anglickém jazyce s názvem Wittgenstein and Quine pořádaný na Wirtschaftsuniversität Wien (Vídeňská univerzita ekonomie) ve dnech 9. a 10. dubna. V rámci programu zde v sobotu 9. dubna přednesl příspěvek i Gary Kemp z Univerzity v Glasgow, autor knihy Quine: A Guide for the Perplexed (Quine: Průvodce pro zmatené, 2006). Jeho příspěvek měl název Wittgenstein, Naturalism and Quine (Wittgenstein, naturalismus a Quine) a pojednával o podobnostech a rozdílech v myšlení Quina a Wittgensteina. (Gary Kemp měl přednášku se stejným názvem i 24. listopadu 2010 v Hradci Králové pod záštitou Centra pro studium jazyka, mysli a společnosti.) Jako základní podobnosti ve filosofii obou autorů uvedl Kemp kritiku běžných přesvědčení o světě, pojetí hodnoty vysvětlení ze subjektivní zkušenosti a přístup k pochybnostem o vnějším světě. Mimo tato témata poukázal Kemp i na blízkost mezi Quinovým konceptem lingvistických dispozicí a Wittgensteinovým slepým jednáním v jazyce...