Při zdi evangelijní strany lodi klášterního kostela náhrobek z červeného mramoru se sochařskou výzdobou (pískovec, lakovaná křída, v. cca 8 m). Sarkofág s polo ležící sochou zemřelého (v brnění maltézského velkopřevora, v ruce drží kříž) a alegorickou figurou Slávy, v levici drží věnec z hvězd, kterým Vratislava korunuje. O sarkofág se u nohou zemřelého opírá Saturn s křídly, přesýpacími hodinami a kosou (dnes chybí), za sarkofágem pyramida bez špice, u ní se vznáší Fáma s trubkou, píše na pyramidu oslavný nápis. Pod sarkofágem plačící žena, alegorie rozjímání., Blažíček 1976#, 109., and Významný český šlechtic, nejvyšší kancléř království českého, zemřel roku 1712 ve Vídni, v kostele sv. Jakuba v Praze byl pohřben roku 1713. Nejčastější personifikací času spojenou s pomíjívostí života je Saturn.
Tapiserie (440 x 300). Princezna Zenobie v doprovodu družiček, podává ruku Odaenanthovi v římské zroji, v levé ruce drží svatební věnec. Vousatý věštec v kápi, drží nad plamenem svazek makovic. V borduře nahoře erb arcibiskupa Václava Thuna., Blažková 1975#, č. k. 14., and První kus ze série osmi až dvanácti dramatických výjevů ze života aramejské královny Zenóbie, podle literární předlohy (Příběh Zenobie, královny Palmyrské, Jean Tristan de Saint-Amant, Commentaires historiques contenans en abrégé les vies, éloges et censures des empereurs, impératrices, césars et tyrans de l'empire romain, jusques a Pertinax, Paris, 1. vyd. 1635 ; 2. vyd. 1644). Erb potvrzuje osobu objenavatele této tapiserie.
Maďarská Akademie Věd ("Magyar Tudományos Akadémia") byla založena v roce 1825; architektonická soutěž na stavbu budovy v Pešti proběhla v letech 1862 - 1864, zvítězil návrh významného německého architekta Augusta Friedricha Stűlera (tento architekt je též autorem budovy Neues Museum v Berlíně, 1859). Stavba ve stylu německé neo-renesance, byla zahájena v letech 1865 - 1866, a pokračovala až do roku 1893. Volně stojící budova se třemi fasádami bohatě sochařsky zdobenými. Na fasádě průčelí jsou párová okna ve druhém patře oddělena dvojicemi korintských sloupů, mezi nimi je umístěno šest terrakotových alegorických figur reprezentujících různé vědní obory, nad nimi kruhové medailony střídavě s hlavou Apollóna a Minervy (hlavy Minervy a Apollóna jsou zakomponovány i do hlavic pilastrů ve druhém patře budovy). Alegorické plastiky v průčelí, ve směru pohledu diváka, z levé strany: Jurisprudentia, Historia, Physiographia, Mathematica, Philosophia, Philologia. Jurisprudentia: stojící ženská postava zahalená draperií, na hlavě diadém, v levé ruce drží knihu zákonů s vyobrazením vah, v pravé drží na rameni meč. Historia: stojící ženská postava, zahalená draperií, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce drží nápisové desky. Physiographia: stojící ženská postava, prostovlasá, zahalená v draperii, levá ruka pozdvižená, v lokti ohnutá, pravá ukazuje do zadu za postavu, kde je socha Kybely-Rhey (Artemis z Efesu). Mathematica: stojící žena zahalená draperií, ve vlasech stuhu, v levé ruce drží arch papíru s nákresem architektury, v pravé kružítko. Philosophia: stojící ženská postava, zahalená v draperii, na hlavě roušku a paprsčitou korunu, prvou rukou přidržuje pod bradou roušku, v levé ruce drží svitek. Philologia: stojící postava ženy, v draperii, na hlavě vavřínový věnec, levou rukou drží o hruď opřenou knihu, v pravé má psací náčiní. Nad vchodem, v 1. patře nad oknem uprostřed fasády, dva Géniové, rohové pilastry a sloupy v prvním patře jsou na hlavicích, mezi akantovými listy zdobeny figurami Géniů s různými atributy - věnec a palmová ratolest, věnec a pochodeň, kružítko, lyra, sochařské náčiní. Sloupy jsou na bázi opět zdobeny rostlinným dekorem se zakomponovanými alegorickými postavami držícími různé atributy - palmová ratolest, různé pracovní náčiní spojené s řemesly, lyra, svitek, stětec a paleta. Boční fasády opět zdobí alegorické sochy a portrétní sochy významných osobností. Na levém nároží průčelí do Rooseveltova náměstí je postava Lomonosova (v levé ruce knihu, v pravé brk) a Galilea (drží globus a kružítko), na pravém nároží jsou opět dvě postavy: maďarský filosof Révay (v levé ruce kniha, knihy též na zemi) a francouzský filosof Descartes (v levé ruce svitek). Sochy na boční fasádě směrem k Dunaji: socha Newtona, dále čtyři ženské postavy - Archeologia: stojící žena, oděná v draperii, prostovlasá, v pravé ruce drží lékythos. Poesis: stojící žena, oděná draperií, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce svitek, v pravé psací náčiní, opírá se o sokl zdobený vavřínovou snítkou, završený lyrou. Cosmographia: stojící žena v draperii, prostovlasá, opírá se sokl s globem. Politika: stojící žena oděná draperií, na hlavě má korunu, v levé ruce drží roh hojnosti, v pravé svitek. Boční fasádu do Akadémia utca uzavírá postava německého filosofa Liebnitze (v pravé ruce drží svitek). Na přání Stűlera byly plastiky objednány v Berlíně, autorem forem je významný soudobý berlínský sochař Emil Wolff (kromě sochy Miklóse Révaie, jejímž autorem je Miklós Izsó. Po druhé světové válce byly některé plastiky vědců přemístěny z původního stanoviště. Bronzový reliéf na fasádě do Akadémia u., zobrazující založení Akademie v Bratislavě, vytvořil B. Halló., Medvey 1939, s. 41-42; Török 1997, s. 102; odkaz: http://www.main.cz/knihovna/Brabek/uhry07.htm (21.6.2005), and O dojmu, jakým budova Akademie působila na své současníky svědčí popis od náhodného turisty z Čech, který navštívil Pešť v roce 1869, tedy v době, kdy byla nová: "Velkolepá budova akademie vystavená mezi lety 1862-1866 v nejelegantnějším slohu renaisančním od berlínského dvorního stavitelského rady Stühlera, tento mohutný pomník národní uvědomělosti a vlastenecké obětivosti, rozkládá se na břehu Dunaje nedaleko přístaviště tak hrdě, jak hrdý jest národ maďarský sám. ...První myšlénka, založiti maďarskou učenou společnost, vyšla ku konci předešlého století od jazykozpytce Mikuláše Révayho, poměry tehdejší v Uhrách však nebyly provedení jejímu nikterak příznivy. V tom ale přišel památný sněm z r. 1825, jenž stojí jako mezník mezi dobou minulou a oním podivuhodným pokrokem hmotným i mravním, jakýž národ maďarský během tohoto století učinil. Na sněmu tomto povstal dne 2. listopadu vzor vlastence hrabě Štěpán Széchényi a nabídl k založení akademie jednoroční svoj důchod 60.000 zl. Příklad tento působil po celém národě jako kouzlo, a během 5 let r. 1820 byla akademie věd a umění dílem dokonaným. V únoru 1831 odbývala akademie první svou schůzi a vytkla si za účel: pěstovati vědu a krásnou literaturu a vystříbiti jazyk maďarský. Rozpadávajíc se na jazykozpytnou, filosofickou, dějepisnou, právnickou, mathemathickou a přírodovědeckou sekci, čítá akademie maďarská 18 čestných, 35 řádných, 164 dopisujících a 72 cizozemských členů. ...Podnět k nynější budově akademické dal roku 1860 tehdejší předseda akademie hrabě E. Dessewffy a již 1862 bylo tolik příspěvků pohromadě, že se mohlo hned počíti stavbou, kteráž trvala až do r. 1866...Skvostnou předsíň budovy této zdobí šest alegorických soch, představujících 6 v akademii zastoupených fakult, a mimo to velká poprsí Révayho, Leibnitze, Newtona, Galileiho, Descartesa a Rafaela. …V prvním poschodí jsou skvostné sály zasedací a knihovny a v druhém jest umístěna obrazárna Eszterházyovská, čítající přes 650 obrazů starších a moderních škol francouzských, vlašských, nizozemských, španělských a německých a přes 54.000 ocelorytin a kreseb. Rafael Mengs, Hamilton, Kranach, Holbein, Rubens, van Dyck, Rembrandt, Corregio, Rafael Stanzio, Carraci, Velasquez, Kupecký, Salvator Rosa, Čermák, Borsos, Barabáš, Markó a množství jiných velikých umělců jest v galerii této důstojné zastoupeno. Representantem národního malířství maďarského jest Karel Markó (nar. 1793 v Levoči, zemřel r. 1860). Řekl jsem, že jest representantem národního malířství maďarského. A co se zove vůbec národním směrem v umění? Nelze zajisté upříti, že právě v umění se zračí významně povaha a zvláštnosť každého národu. Což není vše, pojmutí, kresba, komposice barev atd. u Holbeina, Dürera, Kranacha a j. výhradně německým, u van Dycka nizozemským u Rubensa, Rembrandta flámským? Není Tizián výhradně Benátčanem Paolo Veronese Miláňanem, Rafael Římanem; Velasquez neb Murillo Španělem? Zde smyslům lahodící barvy, tam lahodný rytmus, zde hranaté, hrubší obrysy, tam měkkost a půvab formy atd. Jest něco, co v krví každého kmene koluje co se s otce na syna dědí a co každému kmene zvláštním jest. Kdož překoná na př. Velasqueza, když nám maluje španělského granda? A tak se to má i s maďarským Markóem a s celou jeho školou." (Brábek František, Procházky po Uhrách - VII.).
Bronzový odlitek (průměr 4, 4 cm), plaketa s ověnčenou hlavou Caesara z pravého profilu. Za hlavou lituus., Chlíbec 2006#, 356-357, č. 168., and Pochází ze sbírky E. Filly. Imitace antických prototypů.
Císařský sál, na stěnách tři malované imitace tapiserií s náměty Ovidiových Proměn. Figurální scéna v krajině, vpravo v popředí Apollón, sklání se nad mrtvým přítelem, který leží na zemi pod stromem, vlevo v průhledu do hornaté krajiny scéna hodu diskem. and Malovaná imitace tapiserie vznikla podle některé grafické předlohy publikované v ilustrovaných vydáních Ovidiových Metamorfóz. Ilustrace vycházely z původních ilustrací Antonia Tempesty, které byly později obměňovány několika autory (Antonio Tempesta, Metamorphoseon ... Ovidianarum, cca. 1585, Amsterdam 1606; Crispijn de Passe, Metamorphoseon librorum figurae..., Cologne 1607; Johan Wilhelm Baur, Ovidii Metamorphosis..., cca. 1639, 1641, 1659; Melchior Küsel I, Metamorphosis oder Ovidii des Poeten Wunderliche Verenderung, Augsburg, 1681). Tento výjev vznikl podle některého vydání verze J. W. Baura, jehož ilustrace byly opakovaně vydávány po celé 17. a 18. století. Zachycuje okamžik příběhu, kdy Apollón bezděčně zabil diskem svého miláčka, protože žárlivý Zefyr nasměroval disk hozený Apollónem na Hyacintha. Scéna hodu diskem je oproti předloze redukována pouze na dvě ústřední postavy.
Neorenesanční nárožní nájemní dům. Ve šítě rohového průčelí budovy, po obou stranách okna, ženská postava v antické drapérii. Vlevo žena s čelenkou ve vlasech a knihou v levé ruce, vpravo žena s věncem v pravé ruce. and Typická sochařská výzdoba neorenesančích průčelí oslavující obyvatele domu alegorickými plastikami odkazujícími na dobrou pověst a vzdělanost jeho obyvatel. Obdobně je koncipována výzdoba fasády v Révay u. 10.
Podle maďarské literatury (Hájos, G., A Roosevelt tér, Budapest 2003, s. 44, Szőké -Kissné Szemerédy 2001) jsou ve dvoře radnice sochy ("Vármegyeháza udvárán áll"). Socha dívky, Hébé oblečené do peplu, se džbánkem v pravici svěšené podél stehna, hlava nakloněná doleva, pohled upřený na pohár (misku) v levé pozdvižené ruce. Původně byla údajně umístěná jako součást fontány ve dvoře budovy "Lloyd-palota" (1827-1830, József Hild, zbořen 1948). Socha dívky s věncem a květinami (Flóra), socha múzy s globem v klíně (Uranie), socha mladíka v okřídlené čapce s panovou flétnou (Merkur jako Pan)., Zádor 1993, s.. 32; http://www.hung-art.hu/frames-e.html?/english/h/huber/muvek/hebe.html (27.05.2006); Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 17-18., and Hébé (Juventas) je personifikací věčného mládí. Hébé od Józsefa Hubera je téměř přesnou replikou Thornvaldsenovy sochy z roku 1816 (nakloněná hlava k levé ruce s miskou, zde však ruka drží trochu jiným způsobem větší misku). Socha byla v 19. století velmi oblíbená, dodnes existuje mnoho různých variant jejích odlitků pro zahrady a parky. Údajně existovala antická soška Hébé (ze slonoviny a zlata od sochaře Naucyda z 5. stol. př.Kr., dnes známá jen z vyobrazení na mincích z Argu), která Thornvaldsena inspirovala. Zpočátku (1806) nepochopil skladbu drapérie a kombinoval neobvyklým, nelogickým, způsobem klasický peplos, sahající ke kotníkům, s krátkým chitónem, což v pozdějším zpracování (1816) opravil. Model z roku 1806 byl vytvořen mezi lety 1819-1823 pouze jednou, zatímco verze z roku 1816 byla zhotovena v několika mramorových kopiích (srov. Toman 2000, s. 274).
Herkulova kašna. Na skalisku stojí nahá postava vousatého muže (Herkules), který se opírá o kyj. Po jeho pravici Nemejský lev, po levici krétský býk. Nad Herkulem stojí okřídlená postava ženy (Genius), která jej věnčí., Kunst und Kultur in Wien: http://www.viennatouristguide.at/Palais/stadtpalais/lobkowitz.htm, and 1724 erwarb Ludwig Joseph Gundacker Graf von Althan (1665- 1747) das Palais.Er war seit 1716 Hofbaudirektor, hatte damit die Oberaufsicht über alle kaiserlichen Gebäude und war auch Oberinspektor der Maler- und Bildhauerakademie.Der Adlesmann hatte schon ein schönes Sommerpalais in der Ungargasse (3. Bezirk), nun wollte er auch, seiner Stellung entsprechend, ein Winterpalais in unmittelbarer Nähe der Hofburg.Unter ihm gab es noch einige Umgestaltungen (Herkulesbrunnen, Dekoration des Eroicasaales, Fresko im Stiegenhaus).Graf Althan überließ 1745 das "Palais am Spitalplatz" (gleich angrenzend befand sich das Bürgerspital) im Alter von 80 Jahren seinem Stiefsohn Ferdinand Philipp Joseph Fürst von Lobkowitz (siehe unten). Der Herkulesbrunnen steht in der Halle des Vestibüls, gegenüber dem Eingangsportal. Die mit tropfsteinähnlichem Grottenwerk ausgekleidete Nische zeigt den auf eine Keule gestützten Herkules, mit nemeischen Löwe und kretischen Stier, ein weiblicher Genius hält krönend einen Lorbeerkranz über sein Haupt.Wer den Brunnen ausgeführt hat, ist nicht mehr nachzuweisen, es wird Lorenzo Mattielli vermutet. Auch dieser kaiserliche Hofkünstler unterstand, ebenso wie Fischer von Erlach dem kunstsinnigen Hofbaudirektor Althan, der sich verständlicherweise auch privat ihrer Meisterschaft bediente.
Na průčelí radnice sgrafitová výzdoba. Po obou stranách jedna alegorická figura sedící ženy s nápisy - vpravo alegorie práce (vavřínový věnec, srp, obilné klasy, svitek, palice), vlevo alegorie svornosti (fasces). and Renesanční sgrafitové průčelí (1521-1529) bylo po požáru (1884) v roce 1927 opraveno a opatřeno novou sgrafitovou výzdobou (návrh Emil Lhota), která patrně vycházela z původní ikonografie. (Birnbaumová, Alžběta, Volyně, Češtice, Dobrž. Praha 1947. Fišera, Z., Kibic, K., Historické radnice Čech, Moravy a Slezska, 1-2. díl, Libri 2009-2010).
Bronz (77, 3 cm): dvě nahé ženy, mladá stojí (vavřínový věnec na hlavě), v levé ruce drží nahoře věnec, pravicí sráží k zemi stařenu., Fučíková 1997#, 49,I/129, and V inventáři kunstkomory Rudolfa II. z let 1607-1611 (č. 1978) je neřest označena jako Avaritia/ Lakota, patrně narážka na neochotu říšských knížat přispívat na tureckou válku. Sousoší je v inventáři označeno jako Triumf Ctnosti nad Neřestí (Imperium triumphante). Inspirací byla Vriesovi obdobná skupina, kterou Ammanati vytvořil v roce 1540.