Lejsková-Matyášová 1970#Štukový reliéf: poslední etruský král v Římě, Lucius Tarquinius Superbus (Zpupný), v orientálním oděvu (kaftan, turban s korunou) sráží hůlkou hlavice makovic., Lejsková-Matyášová 1960#., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573, podle obr. 14 udělal dva výjevy, na prvním je Tarquinius s poslem, na druhém Tarqinius u záhonu s makovicemi.
Tapiserie (440 x 300). Princezna Zenobie v doprovodu družiček, podává ruku Odaenanthovi v římské zroji, v levé ruce drží svatební věnec. Vousatý věštec v kápi, drží nad plamenem svazek makovic. V borduře nahoře erb arcibiskupa Václava Thuna., Blažková 1975#, č. k. 14., and První kus ze série osmi až dvanácti dramatických výjevů ze života aramejské královny Zenóbie, podle literární předlohy (Příběh Zenobie, královny Palmyrské, Jean Tristan de Saint-Amant, Commentaires historiques contenans en abrégé les vies, éloges et censures des empereurs, impératrices, césars et tyrans de l'empire romain, jusques a Pertinax, Paris, 1. vyd. 1635 ; 2. vyd. 1644). Erb potvrzuje osobu objenavatele této tapiserie.