Figurální scéna v kopcovité krajině. Zprava přichází smuteční průvod. Truchlící ženy, starci v bílém, dva trubači a dva putti s pochodněmi. Uprostřed kompozice čtveřice mužů s nosítky, na nich Psýché oblečená do smutečních šatů. V dálce vrcholky hor., Blažková 1959, s. 11, and Tapiserie patří do série osmi obrazů s námětem příběhu Amora a Psýché. Na Náměšti jsou pouze dva výjevy (Psýché odnášena do hor, Apollonova věštba). Tento kus je třetí v pořadí výjevů líčících příběh vyprávěný Apuleem. Tento obraz zachycuje epizodu, která následuje po králově dotazu ve věštírně, ohledně sňatku jeho dcery. Věšba mu kázala odnést dívku do hor, kde měla pikat za svou krásu sňatkem s obludou. Analogický výjev je ve francouzských sbírkách (sbírka Ludvíka XIV., Musée national du château de Pau, obraz zrcalově převrácen). Formálně byl karton inspirován soudobými freskami (Perino del Vaga, Castel Saint Angelo v Římě, sál Amora a Psýché, 1545-1546, svatební průvod).
Nástěnná malba ve štukovém rámu. Na vlnách dvojice delfínů, vezou v mušli nahou ženu a tritóna, který troubí do trumpety. Nad ženou je vzdutý šál. Druhý tritón je ve vodě, ženu zezadu objímá kolem ňader. Vedle mušle pluje putto, za ním druhý s větvičkou korálu a perlorodkou v ruce.
Nástropní freska. Figurální scéna nad schodištěm terasy před kulisou paláce. Pod rozevlátou drapérií na levé straně scény je zobrazen trůn, na něm sedí mladý bezvousý panovník s korunou na hlavě (Alexandr), kolem něho dvořané. Před trůnem skupina mužských a ženských postav, starší klečící žena s hlavou zahalenou závojem, na něm koruna (Sisygambis), po její pravici mladík (Ochus ?), zcela vlevo na schodech klečí dvě princezny a královna s korunou na hlavě (Barsyne/Statira, Driperis, Statira). Kolem další vojáci a služebnictvo, v popředí žena se psem na vodítku, na jehož obojku je signatura malíře, druhý pes stojí na schodech. Zcela vlevo na balustrádě zábradlí terasy sedí voják (Fáma ?) s trubkou., Kudělka 1966#, 466–467., and Freska je interpretována jako Coriolanus před Římem (Chadraba 1979), nebo jako Dáreovova rodina před Alexandrem (Uhlíř 2002). Námětem je bezesporu šlechetnost Alexandra Velikého, malíř totiž doslova kopíruje části maleb Pietra da Cortona v Palazzo Pitti, Florencie. Malby byly vydány v grafické podobě tiskem De Rossim (několikrát, circa 1677-1693). Autor v olomoucké fresce sloučil předlohy zobrazující dva zcela rozdílné hrdiny z antických dějin, vojevůdce Alexandra Velikého (356-323 př. Kr) a zakladatele Perské říše Cyra Velikého (zemř. 529 př. Kr.), původně zobrazené v samostatných výjevech ve Venušině sále v Palazzo Pitti. Tepper pro zobrazení Alexandra převzal kompozici sedícího Cyra s jeho druhy, zatímco postavy příslušníků Dáreovy rodiny ponechal téměř bez změn. Oba zmínění hrdinové zastupují Řeky a Peršany a postava s trubkou před trůnem panovníka je připomínkou věhlasného hrdiny. Záměrem objednavatele fresky tedy patrně bylo zobrazení konfrontace Alexandra Velikého s rodinou perského vládce Darea po bitvě u Issu (333 př. Kr.), při níž prokázal svou velkorysost.
Kresba (140 x 420 mm). Bakchický průvod, postavy jedoucí na voze, Kentaur s lyrou, lev., Zlatohlávek 1997#, 180, č. XVIII., and Do sbírek zakoupo 1916 v aukci (Helbing, Mnichov). Kresba podle antického sarkofágu (sbírka rodiny Della Valle v Římě, dnes vila Medici v Římě).
Kresba (39, 7 x 49, 2 cm): Apollón (dlouhý plášť přes ramena, na hlavě věnec), oběma rukama hraje na lyru opřenou o koleno. Před Apollónem sedí pod dubem Tmólos (plášť okolo dolní poloviny těla), v jedné ruce vladařské žezlo, druhou si probírá plnovous. Závislost na textu Ovidiových Proměn dokazuje věnec ze žaludů (11, 159: pendet circum cava tempora glandes). Napravo od Tmóla stojí Midas (dlouhév šaty, královský hermelín), obrací se ke zcela napravo stojícímu Pánovi a ukazuje na Apollóna. Zjevně už vyřkl svůj protest proti Tmólově rozhodnutí, protože má dlouhé oslí uši. Pán (rohu, kozí nohy) drži v ruce flétnu a chystá se patrně utéct. Okolo sedí Múzy, Múza nalevo dole hraje na loutnu, vedle Apollóna na zemi tamburina a trubka. V pravém dolním rohu pololeží Faun. Výjev je umístěn do lesa. and Fučíková 1997#, IV/198.
Na stropě sálu freska ve štukovém rámu. Architektura paláce, na schodech trůn, na něm sedí římský voják v pravé ruce drží pouzdro na svitek. Před trůnem klečí žena, na hlavě má korunu a ve vlasech perly. Za ženou mužská klečící postava, nad ní letící ženská postava, která věnčí muže na trůně. Nad touto scénou letí Fáma s trumpetou a tři putti. Pod schodištěm skupina tří vousatých mužů, jeden drží mořské korály, druhý nádobu s vodou., Poche, Preiss 1973#, s. 157-158., Vlček 2000#, 260-263., and Glorifikace vladařské ctnosti - šlechetnosti, je vyjádřena epizodou z římské historie, šlechetností generála Scipia Africana, kterou projevil v bojích za druhé puncké války.
Mědirytina (334 x 491 mm). Bitevní scéna soustředěná kolem kopí a štítu ležícího v popředí na zemi. Souboj pěšáků a jezdců na koních., Zlatohlávek 1997#, 140, č. 71., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od r. 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (1775-1847), manželky kardinála Františka Dietrichsteina, biskupa olomouckého při papažském stolci v Římě (Zlatohlávek 1997, 8-9). Rytina podle Rafaela.
Olej na plátně (158 x 113 cm). Figurální scéna v krajině s architekturou a horami. Dole uprostřed putto s věncem a štítem, nad ním oblak, v něm tři nahé ženy ve společném objetí - múzy umění: Malířství (paleta se štětci), Sochařství (soška), Architektura (kružítko, úhelník). Nad nimi Fáma s trubkou uvádí múzy před olympské bohy sedící na oblacích v čele s Jupiterem (ve tváři rysy Rudolfa II.) a Minervou., Vlnas 2005, 106-107., and Kopie Sprangerova obrazu.
Mědiryt (356 x 474 mm). Apollón a múzy na Parnasu., Zlatohlávek 1997#, 47, č. 20., and Rytina pochází ze zámku Libochovice (od r. 1945 v NG). Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (1775-1847), manželky Františka Dietrichsteina (Zlatohlávek 1997, 8-9). Raimondi ji vytvořil podle ztracené kresby k fresce Raffaela ve Vatikánu (Stanza della Segnatura). Dílo zde bylo pro řadu umělců až do 17. století nedostupné, proto se Raimondiho grafika stala pro další umělce velmi důležitým zprostředkovatelem Raffaelova zpracování tohoto námětu.
Kresba (245 x 398 mm). Průvod figur - uprostřed biga tažená koňmi, na voze muž ve zbroji, nad ním se vznáší Viktorie. and Zlatohlávek 1997#, 216-217, č. XXIII.