Článek se zaměřuje na debaty o vztahu teorie, metody a praxe v meziválečné americké sociologii. Toto období je často vnímáno jako "zlatý“ věk empirického zkoumání, během něhož bylo zformováno mnoho metodologických přístupů. Na druhé straně, jak naznačuje zde rozpracovaná argumentace, požadavky profesionalizace a specializace vytvořily výzkumný model, jenž sice úspěšně analyzoval specifické problémy, současně však selhal v kontextu kkrize“ a "rozvratu“ americké společnosti, kdy se projevilo, že vědění, jež americká sociologie produkuje, je irelevatní ve vztahu k obecnému problému logiky vývoje společnosti., The article provides a historical contextualization of the debates on theory and method within interwar American sociology. This period is often portrayed as the “golden” age of empirical inquiry resulting in proliferation of methodological orientations. It is argued that the demands of professionalization and specialization within the discipline produced a research model which succeeded in analyzing specific issues, but failed to find (in the context of the “crisis” and “disruption” of American society) a convincing answer to the general question of the logic of society’s development., and Jan Balon.
Nedávné vědecké poznatky týkající se lidského vnímání a lidského konání naznačují, že nejenom není konání bez vnímání (což není až zase tak překvapivé), ale že není ani vnímání bez konání (což už je mnohem překvapivější). Zcela se mění pohled na to, jak lidé vnímají (nejlépe zdokumentováno je to v případě vidění); a objevují se dokonce i extrémní názory, že vnímání a konání jsou vlastně jednou a toutéž věcí. Podobně se v důsledku zkoumání motivačních struktur stojících v základu tvorby teorií rozmývá ostrou hranici mezi teorií a praxí. Zdá se mi, že tohle všechno je poněkud překvapivá voda na mlýn filosofického pragmatismu., Recent scientific results concerning human perception and human action indicate, that not only there is no action without perception (which would not be so surprising), but also that there is no perception without action (which is much greater surprise). The view of how humans perceive has completely changed (as best documented in the case of vision); and there appear even such extreme views as that perception and action are in fact one and the same thing. Similarly, the research of the motivation structures in the foundation of theory forming erases the sharp boundary between theory and praxis. It seems to me that this is a somewhat surprising grist to the mill of philosophical pragmatism., and Jaroslav Peregrin.