Since about 2004, the boom in the production of original Czech television series has been accompanied by the slow but steady increase in the appearance of non-heterosexual characters on TV. This analysis focuses on gay characters: what they are like, why and how they appear and disappear, how their non-heterosexuality is established and how it develops in the narrative of the series. A notable change can be observed in how gay male characters are being depicted: from depictions of mostly miserable characters whose coming out is their only dramatic potential in the narrative, to more complex portraits of characters who are incorporated into the story, experiencing love, partnerships and even parenthood - elements otherwise normal in series narratives. Alongside this more descriptive type of analysis, the author draws on Connell and Messerschmidt’s concept of hegemonic masculinity to draw attention to representations of practices that produce the masculinity of non-heterosexual (male) characters as subordinate , as complicit, and, in the case of recent characters, even as hegemonic. The representation of non-heterosexual characters as hegemonically masculine seems to be a form of ‘narrative redemption’ through homonormativity., Zdeněk Sloboda., and Obsahuje bibliografii
Jedním z hlavních analytických konceptů kulturalistického přístupu, který studuje užití populární kultury jako specifické jednání, je pojem „kulturní občanství“. Tento text se proto v následujících částech bude zabývat shrnutím významů tohoto pojmu (včetně jeho okolí) a pokusí se jej – ačkoli se s ním dosud pracovalo jen při studiu protiváhy hegemonie ve formálně demokratických společnostech – transplantovat do oblasti užití televizní popkultury v autoritářském socialistickém systému. Jak autoritářský socialismus operoval se samotným pojmem „občanství“? Mělo vůbec užívání pojmu „občanství“ v Československu v období normalizace nějaké opodstatnění? Lze snad najít dokonce nějaké „skuliny“, kudy docházelo k průsaku jednání do sociální struktury tak, že můžeme hovořit o kulturním občanství? Je legitimní očekávat, že pojem „kulturní občanství“ se stane senzitizujícím konceptem a zbystří naši schopnost vidět torza autonomního jednání v rámci struktury autoritářského socialistického systému? To jsou témata, s nimiž se bude tato teoretická stať postupně vyrovnávat., This theoretical essay explores the concepts of cultural and popcultural citizenships in connection with the period of state socialism in 70s and 80s in Czechoslovakia. The main intention is to test the potential of the concept of popcultural citizenship, which is inspired by John Hartley's “do-it-yourself citizenship”. Another aim is to examine textual properties of so called “normalization” television serials with regard to the extent to which it allowed for semiosis to be controlled by the viewers. The article summarizes theoretical debate of the main concepts as a starting point for further audience research., and Irena Reifová.