V rámci řešení nejrůznějších psychosociálních problémů, které výrazně zasahují do života dětí a mládeže, se stále více zdůrazňuje nutnost interdisciplinárního přístupu. Krizové situace jako je šikana, rozvod rodičů nebo násilí v rodině vyžadují spolupráci pedagogů se specialisty, nikoli jejich izolovaný, intuitivní přístup. Cílem článku je nastínit smysl krizových situací v životě člověka a nutnost mezioborové spolupráce např. při řešení domácího násilí, respektive syndromu CAN. Aby se dítěti dostalo specializované pomoci např. v dětském krizovém centru, musí se nejprve setkat s tzv. odborníkem prvního kontaktu, v jehož kompetenci není problém zcela vyřešit, ale rozpoznat jej. Tímto odborníkem je většinou pedagog nebo lékař. Následuje komplexní péče odborného týmu, jehož důležitými členy zůstávají oba odborníci prvního kontaktu. Jak ale v praxi tato spolupráce probíhá, jaké překážky a nedostatky zde mohou existovat? Jaké jsou kompetence a povinnosti pedagogů, pokud podobnou situaci řeší? Formou teoreticko-kritické studie se pokusím nastínit možné odpovědi. Lze konstatovat, že řešení psychosociálních problémů dětí a mládeže má svá "bílá místa" a jedním z nich je i nedostatečná sociální komunikace mezi jednotlivými účastníky "léčebného procesu". Do tohoto procesu neodmyslitelně patří právě pedagogičtí pracovníci, neboť vstupují s ohroženými žáky do každodenního kontaktu. and Face to face with the variety of psychosocial problems which impact lives of children and the young, it is the need for interdisciplinary approach which is increasingly emphasized. Crisis situations such as bullying, parental divorce or violence in the family require that teachers cooperate with professionals rather than deal with the situation in isolation and intuitively. It is the aim of the paper to outline the import of situations of crisis in lives of people and the need for interdisciplinary cooperation for instance in cases of home violence or the CAN syndrome. To receive professional help, such as in a crisis centre providing help for children, the student must first get in touch with a so-called first-contact professional, who cannot deal with the problem in its entirety but can identify it. First-contact professionals are mostly teachers or physicians. Comprehensive care of a team of professionals is what the child receives then, the two first-contact professionals being its important members. What does this cooperation look like in practice? Which obstacles and hindrances may occur? Which are the competencies and obligations of teachers dealing with situations of this kind? The theoretical-critical study outlines the possible answers. It may be said that dealing with psychosocial problems of children and the young has its "blind spots", the insufficient social communication between the individual participants of the "therapeutic process" being among them. The process inevitably includes teaching staff, who are in everyday contact with the pupils and students at risk.
Tento text představuje problematiku odborného zajištění chodu málotřídní školy ze strany pedagogického personálu. Na základě statistické analýzy vybraných položek celostátního dotazníkového šetření na málotřídních školách otevíráme témata, která se jeví v každodenní realizaci výchovně vzdělávacího procesu jako klíčová. Touto cestou akcentujeme zejména profesní specifika, která s sebou působení na málotřídní škole přinášejí. Dílčí kapitoly se týkají kvalifikovanosti pedagogických pracovníků, jejich dalšího vzdělávání, otevřenosti či izolovanosti málotřídních škol z pohledu sdílení pracovních zkušeností, spolupráce nebo inspirace. Jednotlivé části spojuje typický kontext venkovského prostředí, které se dá vnímat jako společný jmenovatel vstupujících proměnných. and The paper presents the problems involved in operating small schools with composite classes as experienced by their staff. A statistical analysis of selected items from a national questionnaire survey conducted in small schools with composite classes is used to introduce topics viewed as key ones in the everyday reality of providing education in these schools. Mainly professional specifics surfacing in teaching at a small school are emphasized. The individual chapters discuss qualification of staff, their continuing education, openness versus isolation of small schools as to professional experience sharing, cooperation and inspiration. The individual topics are connected by the typical context of village environment providing a common denominator to the relevant variables.