Mědiryt (24, 7 x 26 cm): Minerva (brnění, přilba, štít s hlavou Medúzy, meč) troubí na trubku, aby vzbudila Herkula (lví kůže, kyj) pololežícího a spícho na oblaku., Strech 1998#., and Součást série antických božstev podle Sprangera (další je Juno a Venuše, obě rytiny od Pietera de Jode I), kterou vydal Clemens De Jonghe (1624-1679).
Olej na plátně: Adonis (červená tunika, boty, lovecký roh, meč u pasu ) s oštěpem v ruce odchází se dvěma loveckými psy. Obrací se nazpět k sedící nahé Venuši, objímá ji levou rukou, Venuše si levou rukou přitahuje jeho hlavu. Nalevo před Venuší sedí Amor (toulec přes rameno) se šípem v ruce. Napravo ve vodě pár holubů, na které Adonidův pes štěká. Výjev je zasazen do idylické krajiny, napravo satyr na stromě češe jablka a podává je dolů nymfě, nalevo se dva satyři a dvě nymfy vrací z lovu. V pozadí vesnice, obilné pole, na skále hrad., DaCosta Kaufman 1988#, č. 20.43., and Spranger na námět milostného příběhu Venuše a Adonida vytvořil tři obrazy. Nejstarší je v Amsterodamu, byl inspirován tou pasáží Proměnách, kde Ovidius líčí, jak Venuše šťastně žila s Adonidem, a proto je zasazen do idylické krajiny. Další dva evokují mýtus o Adonidovi, který se každé jaro k Venuši vrací z podsvětí (viz: Duchcov, Spranger, Venuše a Adónis; Wien, KM, Spranger, Venuše a Adónis).
Vítězství Ctností nad Neřestmi na osmi čelech lunetové klenby. Postava ženy sedící na figuře nahého vousatého muže (Lačnost, Nenasytnost), v levé ruce drží váhy, v pravici meč - Spravedlnost., Lejsková-Matyášová 1973#, 1-17., Poche 1977#, 42-44., and Alegorický zápas Hříchů a Ctností, Ctnosti vítězí nad Hříchy svou duchovní převahou. Hříchy jsou personifikovány mužskými postavami, nad kterými vítězí Ctnost. (Aurelius Prudentius Clemens Psychomachia, 400 po Kr.). Ležící mužská postava patrně představuje protiklad ctnosti Spravedlnosti, a to Nenasytnost, Lačnost (Avaricia).
Litinová socha nahého muže, leží na hromadě trofejí (brnění, prapory, dělo) a zbraní (pušky). and Socha byla roku 1918 objednána Stavební správou v Tridentu (Trento). Patrně se primárně jedná o pomník padlým, kde by mohl nahý muž představovat boha Marta, jako alegorii války (Srov. Pomník obětem 1. světové války v Blansku: http://davar.cz/badatelna/xref/ost_blansko_ares.htm (21. 1. 2013).
Památka ve stylu pozdní renesance severského charakteru. Vstupní trakt objektu, za mostem dvojitá brána. Přední fasáda - bosovaný portál s předstupujícími pilastry, ve cviklech ženské figury s atributy. Žena drží váhy a meč - Spravedlnost, žena drží kalich a kříž s hadem - Víra., Spurný 1983#, s. 33-36., and Samek 1994#, 121-124.
Grisaille na dřevě (66 x 61 cm). V malovaném rámu, zdobeném hermovkami s festony, je scéna představující Marta odzbrojovaného Amorem a Gracií a Venuši, kterou svlékají dvě Grácie. V pravém dolním rohu si putti hrají s Martovým štítem a přilbou, dole uprostřed putto s Martovým mečem. Nahoře uprostřed rej šeti Amorů, střílející z luku a rozhazují růže a lilie, v pravém rohu znamení zvěrokruhu, váhy a štír (symbol rovnováhy)., Pujmanová 2008#, 383-384., and Malba byla v 17. století pravděpodobně ještě ve Fontainebleau, v roce 1931 byla v Arthur Kay Collection (Dodswell, Edinburgh), v roce 1946 na zámku v Koryčanech a od roku 1950 v Bučovicích. Malba imituje kresbu Rossa Fiorentina ze sbírek Louvre (srov. Rosso Fiorentino, Louvre, Cabinet des dessins, inv. no. 1575 ), kterou proslavila rytina (Jacob Binck ?, Paris, Bibliotheque Nationale, inv. no. Ba 12), podle které vznikla celá řada děl, mezi nimiž se ale jako jediná malba dochoval exemplář v Bučovicích. Rám je rovněž imitace dvorského umění krále Františka I. (styl Fontainebleau). Malba bývá interpretována jako alegorie násilí přemoženého láskou - bůh války Mars se zamiloval do Venuše, symbolický význam výjevu zdůrazňuje znamení zvěrokruhu, která přípravw na milostný akt dává kosmický rozměr.
Olejomalba na desce (52 x 62 cm): Venuše sedí s rukou na zrcadle, které před ní drží Amor. Za bohyní dvě ženské postavy, které jí rozčesávají vlasy hřebenem. Před bohyní žena shýbající se ke košíku s květinami, vzadu vlevo okno, v němž muž s košíkem s holubicemi. V popředí Vulkán, obrácený k Venuši zády, ruku na podstavci kovadliny v pravém dolním roku, o podstavec je opřený meč. Za Vulkánem sloup na soklu s římsou, v levém dolním rohu velká ruka se vztyčeným ukazovákem. and Kaufmann 1988#, 20.84.
Olej na plátně (90, 5 x 120 cm). Figurální scéna v krajině se stromem, vpravo pod stanem trůn, na něm sedí Porsena, s korunou na hlavě, dole pod ním Mucius Scaevola ve zbroji, u trojnožky s plápolajícím ohněm, nad plameny ruka s mečem. V pozadí vojáci., Slavíček 1993#, 335., and Ve sbírce ze Sternbergu, Zásmuky, dílo doloženo 1704. Do Častolovic převedeno v roce 1949.
Střední štít hlavního průčelí budovy zdobí na stranách dva půlkruhově završené portály s malbou. Vpravo je zobrazen muž s krátkých plnovousem, na nahém těle himation, v levé ruce drží svitek (římský senátor), vlevo muž v římské zbroji, v levé ruce drží meč nad ohněm (Gaius Mucius Scaevola)., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., http://www.slavnestavby.cz/stavby/stavby-ceskych-budejovic (7. 1. 2013)., and Údajně chiaroscurové obrazy od místního malíře Jana Bonanely představují sv. Rocha a sv. Floriána (Slavné stavby). Zobrazení těchto světců, zejména sv. Rocha na štítě radnice nedává smysl, ostatně tomu nenapovídají ani zobrazené atributy (nahý muž v himatiu, římský voják s mečem nad ohněm). Pravděpodobně se jedná o hrdiny z římské historie představující občanské ctnosti - římský konzul a Mucous Scaevola. Zobrazení Mucia Scaevoly odkazuje na emblematickou příručku (Boissard 1588), kde je hrdina vyobrazen s měčem nad oltářem s hořícím ohněm. Doprovází jej nápis: Pro patriâ tradit votivo Mutius igniDextram, quae patriae non bene servierat.Ut fortis reputat nullum non dulce periclum,Dum certâ cives utilitate iuvet.Patrně narážka na Horacia, Odes, 3. 2 (‘Dulce et decorum est pro patria mori’).
Budova banky "Pesti Hazai Elsö Takarékpénztár Egyesület". Před zahájením stavby této budovy peněžního ústavu byla vyhlášena soutěž, které se zúčastnila řada tehdy významných architektů Rakousko-Uherska, mezi jinými například také Bruno Möhring a Friedrich Ohmann. V soutěži však zvítězil domácí tvůrce Ignác Alpár. Nárožní monumentální šestipodlažní budova (dnes burza) byla projektována s bohatou sochařskou výzdobou fasády jako secesní stavba s prvky neoklasicismu. Na každé straně nárožní kupole sedí dvojice žen s dětmi, vpravo se dotýkají rukama, mezi nimi úl a květy růží (alegorie měst Pešti a Budína). V úrovní prvního patra po obvodu celé budovy figurální reliéfy, z nichž některé se opakují. Stojící postavy mužů a žen jsou nahé, na těle mají pouze přehozenu drapérii a drží různé atributy. Po obou stranách nároží stojící žena drží ratolest vavřínu (Pověst ?) a stojící žena držící bohatý feston z růží (Krása); dále po pravé i levé straně pět dalších reliéfů: stojící muž se štítem, v ruce má meč, za ním větvička vavřínu (Mír); stojící muž v okřídleném klobouku, na nohou má okřídlené opánky, vedle něho křídlo (Merkur jako alegorie Obchodu); muž s hradební korunou na hlavě, za ním vavřínová ratolest (alegorie města); muž s kosou v ruce a džbánem u nohou, za ním obilí (Zemědělství); muž v přilbě, s modelem kostela u nohy a štítem v levé ruce (Víra); muž držící na ruce sošku nahého muže (Michelangelův otrok ?), za ním palmová ratolest (Umění nebo Vítězství); žena držící na obou dlaních okřídlenou sošku muže a ženy (Génius a Vítězství); žena s dítětem v náručí, v levé ruce drží džbán, u pravé nohy obilné klasy (Plodnost); žena s vavřínovou větévkou (Pověst ?); žena s květinovým festonem (Krása). Na fasádě směrem do Váci utca; žena s dítětem v náručí a džbánem v ruce (Plodnost); žena držící v obou rukách malou okřídlenou sošku ženy a muže (Génius a Vítězství); víru a národní cítění vyjadřuje staromaďarský bojovník s modelem kostela sv. Štěpána u nohou (Víra). Směrem do Türr István utca se opakují dva reliéfy žen s ratolestí a festonem, dále jsou nad portálem dvojice ženských postav v antické drapérii. Po obvodu vchodového ostění na průčelí do Deák F. u. další drobné reliéfy s postavami: muž s trojzubcem (Neptun); žena s rohem hojnosti (Fortuna), muž s globem (Věda (?), muž s pochodní (Pokrok) žena s dětmi (Plodnost nebo Mateřství), mladík s orlem (Svoboda ?)., Földes 1993, s. 28, 52; Gerle 1994, s. 10, 47 - 49., and Již v antickém Římu vznikla řada zobrazení, která v alegoriích a personifikacích připomínala, že město bylo rovněž centrem antického finčniství. Například postava bohyně Juno Monety (přídomek Junony Kapitolské), v jejímž chrámovém okrsku byla mincovna, nebo italské božstvo zisku, Mercurius, jehož chrámy byly střediskem obchodu a sídlem kupců. Reliéfy i plastiky na fasádě této budovy tématicky odkazují na funkci budovy, která sama má monumentální měřítko dotvrzující solidnost základů, na kterých provozovatelé banky staví. Na bankovních domech je typické například zobrazení Merkura (Hermés Trismegistos) jako božstva schopného z kamene Mudrců vytvořit zlato. Banka jako taková je však založena i na dalších solidních základech, které zajišťují hospodářskou prosperitu - Mateřství, Věda, Umění. Některé ikonograficeké inspirace sochařského ztvárnění reliéfů je možné hledat na pamětních medailích Napoleona Bonaparte, například nahý hrdina držící v ruce sošku - ve významu vojenského vítězství.