The goal of this paper is to examine the conditions of validity for the rule of β-conversion in TIL, which is a hyperintensional, typed λ-calculus of partial functions. The rule of β-reduction is a fundamental computational rule of the λ-calculi and functional programming languages. However, it is a well-known fact that the specification of this rule is ambiguous (see, e.g., Plotkin 1975 or Chang & Felleisen 2012). There are two procedurally non-equivalent ways of executing the rule, namely β-conversion ''by name'' and β-conversion ''by value''. In the λ-calculi conversion by name is usually applied, though it is known that such a conversion is not unconditionally valid when partial functions are involved. If a procedure that is typed to produce an argument value is improper by failing to produce one, conversion by name cannot be validly applied. On the other hand, conversion by value is valid even in the case of improperness. Moreover, we show that in a typed λ-calculus the specification of λ-closure is also not unambiguous. There is an interpretation of this specification under which β-reduction by name is not valid even when the argument procedure does not fail to produce a value. As a result, we present a universally valid rule of β-reduction by value. and Cílem této práce je zkoumat podmínky platnosti pravidla β-konverze v TIL, což je hyperintenzivní, psaný λ-kalkul dílčích funkcí. Pravidlo β-redukce je základním výpočtovým pravidlem λ-kalkulů a funkčních programovacích jazyků. Je však dobře známo, že specifikace tohoto pravidla je nejednoznačná (viz např. Plotkin 1975 nebo Chang & Felleisen 2012). Existují dva procedurálně neekvivalentní způsoby provedení pravidla, a to β-konverze '' podle názvu '' a ''β-konverze'' podle hodnoty'. V kontextu λ-kalkulů se obvykle používá konverze podle názvu, ačkoli je známo, že taková konverze není bezpodmínečně platná, pokud jde o dílčí funkce. Je-li zadaný postup, který má hodnotu parametru argumentu, nesprávný tím, že jej neproběhne, nemůže být konverzace podle názvu platně použita. Na druhé straně konverze hodnotou platí i v případě nevhodnosti. Navíc ukážeme, že v zadaném λ-kalku není specifikace uzavření λ jednoznačná. Existuje interpretace této specifikace, při níž není jméno p-redukce platné, ani když proces argumentu nedokáže vytvořit hodnotu. Výsledkem je obecně platné pravidlo β-redukce hodnotou .
In this paper, we present Carnap’s modal logic C, which is one of the first attempts to use the concept of possible world (that of state description in the Carnapian original terminology) in shaping the semantics for modalities. Some older technical results, which concern the logic C, are summarized, namely two different kinds of axiomatization of C, one unusual characterization of C as the only set of formulae having one special property, and semantical and syntactical relations of C to S5. The fact that C is not closed under the universal substitution is shortly discussed. Finally, the predicate version of C, which is not axiomatizable, is defined., V tomto příspěvku prezentujeme Carnapovu modální logiku C, která je jedním z prvních pokusů o využití konceptu možného světa (státního popisu v karnapské původní terminologii) při formování sémantiky modalit. Jsou shrnuty některé starší technické výsledky, které se týkají logiky C, a to dva různé druhy axiomatizace C, jedna neobvyklá charakterizace C jako jediná množina vzorců s jednou speciální vlastností a sémantické a syntaktické vztahy C až S5. Krátce je diskutována skutečnost, že C není uzavřena pod univerzální substitucí. Nakonec je definována predikátová verze C, která není axiomatizovatelná., and Vít Punčochář
Tichý’s Transparent Intensional Logic (TIL) is an overarching logical framework apt for the analysis of all sorts of discourse, whether colloquial, scientific, mathematical or logical. The theory is a procedural (as opposed to denotational) one, according to which the meaning of an expression is an abstract, extra-linguistic procedure detailing what operations to apply to what procedural constituents to arrive at the product (if any) of the procedure that is the object denoted by the expression. Such procedures are rigorously defined as TIL constructions. Though TIL analytical potential is very large, deduction in TIL has been rather neglected. Tichý defined a sequent calculus for pre-1988 TIL, that is TIL based on the simple theory of types. Since then no other attempt to define a proof calculus for TIL has been presented. The goal of this paper is to propose a generalization and adjustment of Tichý’s calculus to TIL 2010. First I briefly recapitulate the rules of simple-typed calculus as presented by Tichý. Then I propose the adjustments of the calculus so that it be applicable to hyperintensions within the ramified hierarchy of types. TIL operates with a single procedural semantics for all kinds of logical-semantic context, be it extensional, intensional or hyperintensional. I show that operating in a hyperintensional context is far from being technically trivial. Yet it is feasible. To this end we introduce a substitution method that operates on hyperintensions. It makes use of a four-place substitution function (called Sub) defined over hyperintensions., Tichý Transparentní Intenzionální Logika (TIL) je zastřešující logický rámec vhodný pro analýzu všech druhů diskurzů, ať už hovorových, vědeckých, matematických nebo logických. Tato teorie je procedurální (na rozdíl od denotační) jedna, podle které je význam výrazu abstraktním, extra-lingvistickým postupem, který podrobně popisuje, jaké operace mají být aplikovány na to, jaké procedurální složky se mají dostat k produktu (je-li nějaký) řízení. to je objekt označený výrazem. Tyto postupy jsou přísně definovány jako konstrukce TIL. Ačkoli analytický potenciál TIL je velmi velký, odpočet v TIL byl spíše zanedbán. Tichý definoval postupný počet pro před-1988 TIL, to je TIL na základě jednoduché teorie typů. Od té doby nebyl předložen žádný další pokus definovat důkazní kalkul pro TIL. Cílem příspěvku je navrhnout zobecnění a úpravu Tichého kalkulu na TIL 2010. Nejprve stručně rekapituluji pravidla jednoduchého typu kalkulu Tichého. Pak navrhnu úpravy kalkulu tak, aby byl použitelný pro hyperintenze v rámci rozvětvené hierarchie typů. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi. Nejprve stručně rekapituluji pravidla jednoduchého typu kalkulu Tichého. Pak navrhnu úpravy kalkulu tak, aby byl použitelný pro hyperintenze v rámci rozvětvené hierarchie typů. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi. Nejprve stručně rekapituluji pravidla jednoduchého typu kalkulu Tichého. Pak navrhnu úpravy kalkulu tak, aby byl použitelný pro hyperintenze v rámci rozvětvené hierarchie typů. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi., and Marie Duží
The paper deals with semantic content of elliptic sentences and its relation to semantic content of the corresponding non-elliptic sentences. On the basis of certain kinds of examples it is shown that syntactic theories of ellipsis have serious limits. It is also demonstrated that the so-called Property Theory, which is an example of a semantic theory of ellipsis, bears serious limitations. Another semantic theory, namely that of Minimal Indexicalism, is analyzed thereafter. Theoretical tools of the theory - in particular, its criteria of linguistic expressions identity and three layers of content - that are vital to its handling of ellipsis are discussed in some detail. Finally, a new theory of ellipsis based on Transparent Intensional Logic is proposed and argued for., Příspěvek se zabývá sémantickým obsahem eliptických vět a jeho vztahem k sémantickému obsahu odpovídajících eliptických vět. Na základě určitých druhů příkladů se ukazuje, že syntaktické teorie elips mají vážné limity. Je také prokázáno, že takzvaná teorie vlastností, která je příkladem sémantické teorie elips, nese vážné omezení. Následně je analyzována další sémantická teorie, a to teorie minimálního indexismu. Teoretické nástroje teorie - zejména její kritéria identity jazykových výrazů a tří vrstev obsahu - které jsou nezbytné pro její zvládnutí elipsy, jsou podrobně diskutovány. Nakonec je navržena a argumentována nová teorie elipsy založená na transparentní intenzivní logice., and Miloš Kosterec
In the present paper two pairs of terms and notions are discussed as for their benefit to syntactic studies. The notions of coordination and subordination with their counterparts the parataxis and hypotaxis are studied in relation to the domain of the linguistic meaning and to the domain of language form, respectively. The asymmetry between them is studied on selected data of Czech. Czech constructions classified in Czech syntactic handbooks as hypotactical forms of coordination are analyzed. In the syntactic structure of Otec s matkou odjeli do lázní [Father with mother went to the spa] the possible plural agreement of the predicate demonstrates a hypotactical patterning of the coordination between father and mother. The “false” subordinated clauses are presented as the other example of the hypotactic coordination. On the other side, the nominal constructions introduced by the expressions místo [instead of], and the ambiguous expression kromě [beside/with exception] are excluded from the domain of asymmetry and the proposal to classify them as specific types of adverbials (a substitution, an addition, and an exception) is formulated.
The term substitution refers to the process during which situational actants selected by a verb are substituted by expressions with non-situational meaning. In the paper, the investigation of substitution processes is focused on two groups of verbal units: (i) phase verbs with inceptive meaning which enable the substitution of object actants and (ii) psychological verbs of two types: (a) type trápiť ‘worry’, and (b) type mrzieť ‘feel sorry for sth.’ which enable the substitutions of subject actants. On the basis of corpus data, collocational preferences are stipulated for phase verbs with inceptive meaning and a collostructional analysis is used to calculate the mutual attraction of substituted non-situational nouns and the given type of microconstruction in order to build up a detailed picture of correlation between corpus frequencies and degrees of entrenchment concerning the various semantic groups of nouns. At the same time, cognitive and pragmatic (contextual) factors determining the interpretation of sentence structure with substituted actants are closely investigated. On the other hand, the corpus data reveal that no such attractions can be specified within the group of psychological verbs, which shows that in the case of these verbal units, substitution is better described in terms of a pragmatic process. and Im Beitrag werden die Substitutionsprozesse der Situationsaktanten im Slowakischen behandelt. Der Begriff Substitution bezeichnet einen Prozess, infolgedessen ein durch ein Verb selektierter Situationsaktant durch einen Ausdruck ohne situative Bedeutung ersetzt wird. In unserer Studie werden zwei Klassen von Verbeinheiten untersucht: Phasenverben mit einer inzeptiven Bedeutung, die die Substitutionen der Objektaktanten ermöglichen, und psychologische Verben in zweierlei Gestalt (i) trápiť ‚quälen‘ und (ii) mrzieť ‚reuen‘, die eine Substitutin der Subjektaktanten ermöglichen. Auf Grund der Korpusdaten wird eine Reihe von verbalen Einheiten mit inzeptiver Semantik definiert, die die Substitutionsprozesse durchführen, sowie eine Reihe von Substantiven, die im Rahmen der relevanten Konstruktionen die Situationsaktanten ersetzen. Mittels der kollostruktionalen Analyse wird anschließend die gegenseitige Attraktivität des Nicht-Situationsaktanten und der betreffenden Phase einer Mikrokonstruktion ermittelt. In dieser Studie werden zudem die semantischen und pragmatischen Faktoren definiert, die die Interpretation der Satzstruktur mit substituierten Aktanten determinieren. In der Gruppe der psychologischen Verben werden die Faktoren analysiert, die die Differenzierung von unbeabsichtigter Kausalität und substituierter Struktur bestimmen.