Nástropní malba. Po stranách oválného medailonu da obdélné štukové rámce, v nich vlevo scéna v krajině, dvě postavy zahalené do drapérie, za sebe hází kameny, vpravo pokračuje výjev zrozením lidí z těchto kamenů., Audyová 2005#, 17-19, 52-75; Togner 2010#, 64-66., and Druhá část výjevu byla interpretována jako vzpoura Gigantů, ale jmohlo by se jednat spíše o pokračování scény předešlé, která se vztahuje k příběhu Deukaliona a Pyrrhy. Autor se inspiroval některým z ilustrovaných vydání Ovidiových Metamorfóz (tisky podle předloh J. W. Baura).
Figura stojící stařeny v antikizující drapérii, na hlavě hradební koruna, v levé ruce drží kámen (v pravici patrně držela žábu)., Samek 1999#, 64-65., Schemper-Sparholz 2003#, 38., and Kámen v levé ruce je připomínkou kamene, který pozřel Saturn namísto dítěte, žába je szmbolem plodnosti. Socha stála původně v areálu premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, kde byla součástí větší skupiny soch antických božstev. Klášter byl v roce 1784 Josefem II. zrušen a sochy zakoupeny hrabětem Aloisem Ugartem a přeneseny do Jevišovic. Italský sochař Lorenzo Mattielli se inspiroval kresbami J. W. van der Auwera, s nímž dříve spolupracoval.
Chlapec v tunice, pravou ruku vztahuje nahoru, k postavě Boha v oblacích, na této ruce má pár křídel. Na svěšené levé ruce má kámen., Lejsková-Matyášová 1970#., and Štukatér se těsně držel dřevořezu z díla Andrei Alciatiho, Emblematum liber, Paris 1548 (č. 99), který byl s nepatrnými obměnami začleňován do dalších vydání (například 1584 č. 120). Jedná se o alegorii Fortuny s textem, který popisuje obraz a vysvětluje jeho význam. Antickým pramenem je Juvenálova (Iuvenalis) satira "O strastech velkoměstského života" ( 3, 164-5: Paupertatem summis ingeniis obesse ne provehantur).
Malba na stropě: oválný medailon s malbou alegorie pomíjivosti. Uprostřed se v oblacích vznáší ženská postava, v levé ruce drží přesýpací hodiny, v pravé ruce vyhaslou olejovou lampu. Pod ní na oblaku sedící lev. Po levici ženské alegorické postavy amorek s čápem, který má na pravé noze uvázaný kámen, po pravici ženy letí amorek, drží k zemi skloněnou pochodeň a v levé ruce zvonek., Poche, Preiss 1973#, 58-60, 164-165, obr. 43-46, and Vlček 1999#, 445-448.