Nástropní malba. Po stranách oválného medailonu da obdélné štukové rámce, v nich vlevo scéna v krajině, dvě postavy zahalené do drapérie, za sebe hází kameny, vpravo pokračuje výjev zrozením lidí z těchto kamenů., Audyová 2005#, 17-19, 52-75; Togner 2010#, 64-66., and Druhá část výjevu byla interpretována jako vzpoura Gigantů, ale jmohlo by se jednat spíše o pokračování scény předešlé, která se vztahuje k příběhu Deukaliona a Pyrrhy. Autor se inspiroval některým z ilustrovaných vydání Ovidiových Metamorfóz (tisky podle předloh J. W. Baura).
Rytina: Deukalión (antikizující zbroj, plášť přes hlavu) a Pyrrha (plášť přes hlavu) za sebe házejí kameny, které se mění v děti s korunami a mitrami. V pozadí kruhový antický chrám se sochou bohyně Themis, na podstavci reliéf s obětí, před chrámem zapálený oltář., Neumann 1974#, č. 188., and Před chrámem je verš z Ovidiových Proměn (1, 411-412) : saxa missa viri manibus faciem traxere virorum/ kameny hozené m užem tvář mužů na sebe vzaly (překlad F. Stiebitz). Škréta se inspiroval výjevem Deukalióna a Pyrrhy v ilustrovaných vydáních Ovidiových proměn. Stejná kompozice s kruhový hrám se sochou bohyně v pozadí se v knižních ilustracích objevuje již po polovině 16. století. Rytina je třetí ze sedmi ilustrací k universitní disertace Jana Antonína Losyho z Losynthalu, kterou obhájil v Praze roku 1668. Ilustrace oslavují císaře Leopolda I. a jeho snoubenku Markétu Španělskou, která měla přinést vytouženého dědice. Ovidiův verš tu dostává dynastický vyznam, obnova lidstva je odvislá od obnovy habsburského domu, kamny hozené Deukaliónem a Pyrrhou/ Leopoldem a Markétou "mají tváře mužů" (dědiců). Všechny děti zrozené z kamenů proto mají na hlavě odznaky světské nebo církevní moci.
Grisaille: Deukalión a Pyrrha., Togner 2010#, 57., and Soubor štukových kartuší s výjevy příběhů z Ovidiových Metamorfóz malovaných technikou okrové a hnědavé grisaille. 4. klenební pole: Herkules a Achelóos, Únos Ganymeda, Deukalión a Pyrrha. Cyklus výjevů je inspirován ilustacemi Johanna Wilhelma Baura.
Mědiryt (38x 27, 5 cm). Deukalion a Pyrrha za sebe vrhají kameny, z nichž vyrůstá nové potomstvo., Zelenková 2009#, 74-75., and Ilustrace (č. 2) z Disertace s názvem Conclusiones Philosophicae, seu Philosophia Margaritis Exornata...Deukalion a Pyrrha, mytičtí prarodiče lidstva, představují ve skutečnosti císařský pár Leopolda I. a Markétu španělskou jako obnovitele habsburského rodu. Stejně jako Deukalion a Pyrha, kteří vrhají za sebe kameny, z nichž povstává potomstvo, stejně tak i potomstvo císařského páru. Výjev vznikl podle předlohy Karla Škréty, který se patrně inspiroval Tempestovou ilustrací k Ovidiovým Metamorfózám.
Freska: Pyrrha (hnědá dlouhá tunika, bílý šátek na hlavě) a Deukalión (kožené boty, zlatá suknice, bílá košile a červený plášť) jdou doleva, v jedné ruce si tisknou k prsoum kameny, druhou házejí kámen za sebe. Za nimi vyrůstají ze země dvě nahé postavy. Na obzoru vlevo stromy., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech.
Pískovcový reliéf: nalevo Pyrrha a napravo Deukalión (plášť přetažený přes hlavu), oba za sebe házejí kameny. Nalevo od Pyrrhy dvě děti a mezi ní a Deukaliónem je dítě a žena. U levého okraje strom., Vlček 1996#, 185-188., and Výjev se odchyluje od kanonické ikonografie v tom, že Deukalión a Pyrrha nekráčí vedle sebe a lidé, kteří se z hozených kamenů rodí nejsou za nimi, ale vedle nich. Navíc je tu vedle tří dětí i ženská postava, která opakuje gesto Pyrrhy. Braun se na fasádě Clam-Gallasova paláce se i na dalších reliéfech inspirovaných antickými mýty odchyluje od zavedené normy, což byl zjevně záměr. Sochaři na zakázce velmi záleželo, což dokazují sochy na atice, které jsou velmi pečlivě a detailně propracovány, přestože ne ně nebylo zezdola vidět.
Malířská výzdoba stropu. Figurální výjev v krajině, na vrcholu kopce kruhový antický chrám, pod kopcem zleva doprava: zapálený oltář, nad ním vojáci s praporci, Deukalion a Pyrrha, malý faun, Faun, Satyr a Satyrka s kozou, Bakchantka, Kentaur.
Monumentální nástropní freska, alegorie mytologické epochy. Figurální výjev v krajině, na vrcholu kopce kruhový antický chrám, pod kopcem vojáci, Deukalion a Pyrrha, hlavy pokryté závojem, házející za sebe kameny. and Manželé Deukalión a Pyrrha jako jediní z lidí přežli devítidenní potopu, kterou Jupiter potrestal hříšné lidstvo. Na radu bohyně Themis znovu založili lidský rod- zahalili si hlavy, a házeli za sebe kosti své matky (kameny-kosti matky Země). Z kamenů hozených Deukaliónem se zrodili muži, z kamenů hozených Parrhou se zrodily ženy. Jejich vlastní syn Hellén se pak stal praotcem Řeků.