Mytogenní vědecká jména plazů často pocházejí od antických nestvůr a podsvětních bytostí. U obojživelníků se setkáváme s vodními božstvy a nymfami. Názvy ryb bývají odvozeny na jedné straně od mýtických oblud, na straně druhé pak od krasavic a krasavců., Mythical scientific names of reptiles are often inspired by ancient monsters and underworld beings. Among amphibians we can meet water gods and goddesses, and nymphs. The names of fishes are frequently derived either from mythic monsters or from beauties and heroes., and Tomáš Pavlík.
Oocyst morphology and endogenous developmental stages are described for Choleoeimeria salaselensis sp. n. from the gall bladder of 10 horned vipers, Cerastes gasperettii Leviton and Anderson, in Saudi Arabia. Sporulated oocysts are ellipsoidal, 23 × 15 (22-25 × 14-17) µm, length/width ratio (L/W) 1.5 (1.4-1.6), each with 4 sporocysts (Eimeria-like), but lack a micropyle, polar granules and oocysts residuum. Sporocysts are ellipsoidal, 8 × 5 (7-9 × 5-6) µm, L/W 1.5 (1.4-1.6), and Stieda, substieda and parasubstieda bodies are all absent, but a longitudinal suture, which divided the sporocysts into 2 plates, is present. Endogenous development is confined to epithelial cells in the bile duct and gall bladder; mature meronts were 11 × 7 µm, each with 10-16 merozoites, microgamonts were ~12 µm wide, and macrogamonts were ~16 µm wide with a prominent nucleus and wall-forming bodies. Given these two diagnostic features, sporocysts with a suture and composed of two plates and endogenous development limited to the biliary epithelium, we believe this coccidium is best classified as a member of Choleoeimeria Paperna et Landsberg, 1989. There are 5 known Eimeria species from vipers that have sporocysts somewhat similar in size to those of our new form, but all of them have much larger oocysts and larger sporocysts, some of which differ significantly in shape; there are not yet any Choleoeimeria species known from the Viperidae.
Malý nahý Herkules zápasí se dvěma hady. and Herkules rdousící v každé ruce jednoho hada se objevuje poprvé v 5. století př. Kr., v Pindarových Nemejských Ódách (Pind. N. 1, 35-45). Podrobně je první Herkulův čin popsán v Theoritových Idylách (24) a je o něm zmínka i v Bájích připisovaných Hyginovi (30). Sadeler výjev umístil ven, na pastvu, navíc se odehrává ve dne, jinak držel se však Theokritova podání v tom, že zobrazil Herkula, jak drží hady těsně pod krkem. I v zobrazení Herkula Sadeler poměrně věrně reprodukoval antický řecký ikonografický typ, který byl vytvořen v 5. století př. Kr.: hrdina sedí na zemi, v obou rukou drží hada, jednu ruku má vztyčenou, druhou u země. V 16. století bylo v Římě několik antických soch tohoto typu, z nichž se dochovaly sochy v Uffizi a Turíně.
Štukový reliéf: Prudentia v dlouhých šatech sedí, v pravici drží dva hady, na levé ruce sokol. Nahoře drapérie, napravo ovocný strom s plody., Lejsková-Matyášová 1970#., and Jedna z personifikací čtyř kardinílních ctností, které obklopují emblém Rožmberského jezdce (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani).
Nástropní freska: polonahá žena, personifikace vladařských ctností, v pravici má meč (Fortitudo), v levici váhy (Iustitia), nad ní jsou dva putti držící nad ženou korunu a žezlo (Regnum). Okolo jsou umístěny ve čtvercových polích různé aspekty vladařské ctnosti označené nápisy v páskách: na jihu Sapienza (dva putti, za nimi caduceem, nalevo váza), na východě Nobilitas (puttos s knížecí korunou a žezlem, putto se žezlem ukazuje na koruny a žezla na zemi, napravo prapory), na severu Studio (dva putti čtoucí v knihácha, mezi nimi scícen shořící svící) na západě Dominio (putto se dvěma hady a putto s žezlem s okem)., Mádl 2008#., and Nástropní malba je umístěna v důležité místnosti v prvním patře, jež byla součásti tří místností situovaných na východní straně severního křídla, v sousedství vstupu do palácové kaple. Tyto místnosti byly protějškem Saturnova sálu uprostřed jižního křídla. Do těchto reprezentačních prostor paláce se vcházelo chodbami vedoucími na hlavní schodiště (z Malé jídelny se vcházelo na západní straně do Velké jídelny a na východní straně do Rokokového salonku).
Mědiryt (474 x 325 mm). Na soklu Laokoon a jeho synové zápasící s hady. V pozadí antické ruiny., atohlávek 1997#, 59, č. 27., and Pochází ze zámku Libochovice (v NG od r. 1945). Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Podle antické sochy z Vatikánského muzea (srov. Exemplum Laokoon)
Mědiryt (42, 5 x 28, 5 cm): nahá Kleopatra sedí na posteli a dívá se vzhůru, jednoho hada si drží u prsu, druhého v natažené ruce položené na kolenu., Fučíková 1997#, I/332, and Podle nápisu se jedná o zobrazení díla Adriena de Vries, které se nedochovalo. Pravděpodobně to nebyla plastika, ale kresba nebo reliéf (tedy včetně zobrazení ložnice).
To date, only a few species of Hepatozoon Miller, 1908 have been described from amphibians and reptiles of South Africa, including two species from anuran hosts, three from saurians, one from chelonians, and two from ophidians. Hepatozoon bitis (Fantham, 1925) and Hepatozoon refringens (Sambon et Seligmann, 1907), parasitising Bitis arientans (Merrem) and Pseudoaspis cana (Linnaeus), respectively, were described in the early 1900s and since then there have been no further species of Hepatozoon described from snakes in South Africa. Blood smears, used in peripheral blood haemogregarine stage morphometrics, and whole blood used in molecular characterisation of haemogregarines were collected from the caudal vein of six snakes of three species, namely Philothamnus hoplogaster (Günther), Philothamnus semivariegatus (Smith) and Philothamnus natalensis natalensis (Smith). For comparison, a comprehensive table summarising available information on species of Hepatozoon from African snakes is presented. Haemogregarines found infecting the snakes from the present study were morphologically and molecularly different from any previously described from Africa and are thus here described as Hepatozoon angeladaviesae sp. n. and Hepatozoon cecilhoarei sp. n. Both haemogregarine species were observed to cause considerable dehaemoglobinisation of the host cell, in case of infection with H. angeladaviesae resulting in a characteristic peripheral undulation of the host cell membrane and karyorrhexis. To the authors' knowledge, these are the first haemogregarines parasitising snakes of the genus Philothamnus Smith described using both morphological and molecular characteristics in Africa., Courtney Antonia Cook, Edward Charles Netherlands, Johann van As, Nico Jacobus Smit., and Obsahuje bibliografii
Kresba (21, 3 x 16, 5 cm): malý nahý Herkules zápasí se dvěma hady pod přístřeškem z látky upevněné na kmen stromu. V průhledu sedící krávy a ležící postava., Prag um 1600#, II, č. 628 s. 163-164., and Herkulův čin první čin (srov. Exemplum: Herkules a hadi) je podrobně popsán v Theoritových Idylách (24). Sadeler výjev umístil ven, na pastvu, navíc se odehrává ve dne, jinak se však držel Theokritova podání v tom, že zobrazil Herkula, jak drží hady těsně pod krkem. I v zobrazení Herkula Sadeler poměrně věrně reprodukoval antický řecký ikonografický typ známý ze soch ve florentských Uffizi a v Turíně. Sadeler nekopíroval ani jednu z nich, ale obě mají s jeho kresbou společné to, že Herkules má zdviženou svojí pravou ruku s hadem a dívá se opačným směrem, na hada kterého drží v levé ruce u země. S florentskou sochou má kresba společné to, jak had ovíjí Herkulovu vztyčenou pravici. S turínskou sochou kresbu spojuje natažená levá noha Herkulova, okolo níž se had ovíjí, Sadeler tuto sochu mohl znát z de'Cavalieriho publikace (Cavalieri 1594, obr. 39, srov. Ashby 1920, s. 151, on-line: http://catalogue.ulrls.lon.ac.uk/search~S24?/tAntiquarum+statuarum+urbis+Romae/tantiquarum+statuarum+urbis+romae/1,2,2,B/l856~b2238029&FF=tantiquarum+statuarum+urbis+romae&1,1,,1,0/indexsort=-).