Mědirytina (109 x 173 mm). Galateia prchající před Polyfémem. Scéna na mořském břehu. Na skalisku sedí Polyfémos, v pravé ruce drží pastýřskou píšťalu, v levé hůl z jedlového kmene, hledí za mušlí v níž stojí Galateia, v levé ruce drží mušli, pravou rukou drží otěže, kterými řídí dvojici delfínů. Nad ní Amor, střílí na ni z luku., Zlatohlávek 1997#, 61, č. 29., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Ze souboru osmi grafických listů podle antických reliéfů. Kyklop Polyfémos, žijící na Sicílii, se zamiloval do Galateie, která však milovala Ákise, vnuka říčního boha Symaitha, ke Kyklópovi cítila zášť a prchala před ním. Obr jejího milence pronásledoval a Ákis byl dědovým duchem proměněn ve stejnojmennou říčku na Sicílii.
Olej na plátně (92 x 118 cm). Figurální scéna v jeskyni na břehu moře. Ve vlnách v pozadí bárka (Peleus a Thetis), v popředí na zemi a v girlandách mořští živočichové - ryby, mušle, s nimi si hrají putti. Vlevo sedí Neptun s trojzubcem v levé ruce., Slavíček 1993#, 238-239., and František Antonín hrabě Berka z Dubé obraz získal ve vídeňském obchodě v roce 1671, v nostické obrazárně 1706-1945. Součást série čtyř pláten s personifikacemi Živlů, které jsou zastoupeny postavami čtyř antických bohů.
Pískovcová socha: Venuše stojící na mušli (ve dvojici s Apollonem), Poche, Preiss 1973#,, Vlček 1996#, 410-412., and Kopie sochy I. F. Platzera, originál v Lapidariu NM.
Fajánsová malba, Neptun stojí na mušli, tažené dvěma mořskými koňmi., Wittlich 1996#, 87, č. 343., and Mísa do sbírek získána roku 1909. Malba podle vzoru italských majolik z Catelli.
Malovaný talíř (průměr 24,5 cm): na vodní hladině lastura tažená delfíny, v ní Neptun s trojzubcem v rukách. V pozadí architektura města. V popředí vlevo Amor (toulec), v levé ruce drží luk, v pravici trojzubec, uprostřed žena objímající ovci a dvě ovce, napravo pastýřka ?, hraje na trubku., Přibyl 2006#, 75, č. 19., and Vzhledem k přítomnosti Amora patrně narážka na Neptunova milostná dobrodružství.
Novoklasicistní budova byla původně zbudována v roce 1806, pro hraběte Vince Sándora, patrně podle plánů vídeňského architekta Johanna Amana ve spolupráci s uherským architektem Mihály Pollackem. V roce 1867 byla přestavěna jako sídlo předsedy vlády. V letech 2000 - 2002 proběhla rekonstrukce paláce, při níž byla alespoň částečně obnovena podoba budovy z roku 1806, dnes je zde sídlo prezidenta ("Köztársasági Elnöki Hivatal"). Reliéf na tympanonu hlavního průčelí zobrazuje hrdinské činy příslušníků rodu Sándor. Západní fasádu a průčelí zdobily původně dva vlysy, na levé straně fasády je vlys původní (1808), výzdoba pravé poloviny fasády pochází až z doby pozdější rekonstrukce (1867).Vlys nalevo od bočního vchodu (1808, viz fotodokumentace), jehož autorem je patrně bavorský sochař Anton Kirchmayer, zobrazuje průvod, který směřuje k oltáři. U oltáře stojí Vesta, za ní jdou dva trubači troubící na mušle, za nimi Jupiter a Juno, ruce mají svázané festonem, který nesou dva putti, za nimi jdou dvě ženské postavy zahalené do vlající drapérie, první nese Jupiterovu korunu, druhá palmovou ratolest, za nimi trojice mužů v bederních zástěrkách táhnou vůz, v němž sedí Venuše a Amor (křídla a šíp), za vozem kráčí Vulkán (kladivo) a Merkur (okřídlená čapka, střevíce a kaduceus), za nimi Herkules (kyj, jablka Hesperidek v ruce za zády), Saturn (na rameni má dítě) a postava v bederní roušce z listí s nějakým předmětem na zádech, pak Mars ve zbroji, za ním putto držící feston, na němž je přivázán lev, na kterém sedí další putto, za lvem jde panter a Bakchus (panteří kůže, věnec z vinné révy, thyrsos a vinný hrozen v ruce), pak Apollón (luk, toulec se šípy) a poslední Paris (frygická čapka, poutnická hůl, jablko), v levém horním rohu je vidět část žezla, na němž sedí orel (snad připomínka římské triumfální regálie).Vlys napravo od bočního vchodu zobrazuje skupinu tančících nymf nesoucích festony, v pravé polovině reliéfu skupina putti. Na zemi leží kružítko a trojúhelník, dvojice putti - jeden drží triangl, druhý lyru, vedle nich stojí múza držící svitek, pak další putto kreslící vousatého muže, za malířským stojanem je sokl s mužskou bustou., Medvey 1939, s. 12; Szatmári 2001, s. 42-43., and Starší vlys s průvodem Olympanů na levé straně západního průčelí zobrazuje podle maďarské literatury průvod Venuše a vlys po pravé straně slavnosti na Helikónu.Postava dívky ukazující na oltář se zapáleným ohněm (na boční straně oltáře reliéf s Amorovým lukem a toulcem se šípy) je Vesta, ochránkyně rodinného krbu, ale i Říma a celé Římské říše. Je zde tedy patrně zobrazen svatební obřad s průvodem olympských bohů.Helikónem bylo nazýváno pohoří v Boiótii zasvěcené Apollónovi a múzám, s Diovým oltářem a chrámem, mýtické místo, kde tryskal legendární pramen básnické inspirace odkrytý bájným Pegasem. Přebývaly zde múzy - v tomto případě je zobrazeno deset tančících dívek, které nemají žádné atributy, nejsou tedy zobrazením konkrétních múz.
Nástěnná malba. Scéna na mořské hladině. Ve velké mušli stojí nahý Neptun s vlajícím vousem, v levici trojzubec, kolem něho nereidky s dary moře (perly a korály), tritoni s mušlemi. V dálce potápějící se loď (prapor s půlměsícem) v oblacích se vznáší génius, drží plášť, žezlo a korunu, nad ním na oblaku sedí ženská postava, na hlavě lví přilba, v levé ruce zlatá soška Athény a svitek s kresbou vítězného oblouku, u její levé nohy roh hojnosti, z něho se sypou šperky a mince., Samek 2003#, 102-104., and Malba s Neptunem, v kontextu výzdoby na stěně pod touto malbou (socha Michaela Adolfa I. z Althannu), je oslavou odvážnýých skutků a diplomatických úspěchů Michaela Adolfa I. z Althannu (narážka na porážku Turků u Lepanta).
Tableau z ebenového dřeva s rytinami na slonovině (48, 5 x 62, 7): uprostřed dole znak habsburského císaře, nahoře říšské jablko a zkřížený meč se žezlem. Uprostřed desky je oválný výjev z Helikónu. Pod kašnou s Pégasem na vrcholu skupina Múz hrajících na hudební nástroje, ke kašně přistupuje Minerva (přilba, štít, kopí, dlouhé šaty) a Juno (žezlo, dlouhé šaty). Napravo pavilon, v němž Múzy s globem, v pozadí průhled do krajiny s horami v pozadí. Nalevo deska s Martem (zbroj, meč. štít, u nohou kohout), napravo Mír (věnec na hlavě, v pozdviženépravici palmová ratolest, v pravizi pochodeň, zapaluje na zemi ležící zbraně a zbroj). V rozích desky s alegoriem živlů. Vlevo nahoře je Oheň: nahý Vulkán sedí na kovadlině s kladivem v ruce, obklopený děly a dělovými koulemi, před ním letí Amor (luk, šíp, toulec), na obloze Hélios na voze. Napravo nahoře Vzduch: nahý Merkur (okřídlená čapka, caduceus), troubí na trumpetu, okolo dechové nástroje, před Merkurem "Hommo Bulla", putto sedí na kouli a fouká mýdlové bubliny, v pozadí jeskyně, v níž ženy foukají sklo, nahoře nahá Juno (žezlo) na voze taženém pávy. Vlevo dole Voda: nahý Neptun (vousy, trojzubec) sedí na břehu moře, před ním ve vodě Amfitrité Tritón troubící na mušli. Vpravo dole: Země. Nahá žena sedí na hromadě plodů, před ní zemědělské náčiní, v pozadí pole, nad ním kopec s rotundou., Prag um 1600#, II, č. 739 s. 255-257., and Desku patrně objednal bavorský vévoda Vilém V. jako dárek pro císaře Rudolfa, z jehož sbírky dílo patrně pochází. Ikonografie desky navržená Sustrisem, dvorním malířem vévody Viléma V., byla inspirována úvodními verši Hésiodovy básně Zrození bohů (Theogoniá), kde jsou představeny Múzy tančící a zpívající na Helikónu. Deska píseň Múz ilustruje: z božstev, o kterých Múzy zpívají, jsou jako první zmíněni Jupiter, Juno a Minerva. Právě Juno a Minerva jsou zobrazeny uprostřed ústředního výjevu s muzicírujícími Múzami, ačkoliv se jinak společně neobjevují a Juno nebyla, na rozdíl od Minervy, s Helikónem nijak spojována. Minerva Juno k pramenu vede, což by mohla být narážka na Ovidiovo líčení o Minervině návštěvě Helikónu v Proměnách (5, 254-268). Jupiter na desce není zobrazen, ale jsou zde odkazy na císaře Rudolfa II. (dole císařský znak a nahoře insignie), čímž mohlo být naznačeno, že Múzy císaře opěvují jako druhého Jupitera. Výjevy v rozích jsou alegoriemi živlů, ale jejich uspořádání se zčásti kryje s pořadím božstev, o nichž podle Hesiodova textu Múzy zpívaly. Na desce je dole Neptun a Země a Hésiodův výčet témat, o nichž Múzy zpívaly, končí Oceánem a Zemí. Z neobvyklých motivů je třeba zmínit "Homo Bulla" (srov. Exemplum: Homo bulla est).
Soška z bronzu a stříbra (18, 15 cm): nahá Venuše s jablkem v jedné a mušlí v druhé ruce., Fučíková 1997#, II/242., and Sošku získal okolo roku 1600 Rudolf II. ze sbírky kardinála Granvelly, ministra Karla V., jako antický originál, teprve na zač. 20. stol. bylo zjištěno, že se jedná o falzum (umělá zelená patina, způsob doplnění nohou ze stříbra, předstírající opravu torza). Práce vznikla v sevení Itálii (Padova nebo Benátky) kolem 1500. Soška je dochována ve více replikách.