Vítězství Ctností nad Neřestmi na osmi čelech lunetové klenby. Postava ženy, sedí na figuře nahého vousatého muže (Lenost?), v levé ruce drží zrcadlo, v pravici hada - Moudrost, Obezřetnost., Lejsková-Matyášová 1973#, 1-17., Poche 1977#, 42-44., and Alegorický zápas Hříchů a Ctností, Ctnosti vítězí nad Hříchy svou duchovní převahou. Hříchy jsou personifikovány mužskými postavami, nad kterými vítězí Ctnost. Každé ctnosti bývá přiřazována jako její protiklad určitá neřest. V tomto případě může ležící muž představovat absenci obezřetnosti, moudrosti (Accidia).
Věžní hodiny zasazeny do obdélného rámu s malovanou figurální výzdobou. Ciferník je zasazen do koruny stromu, pod ním vlevo postava sedícího boha Času, křídla, hůl s hadem, přesýpací hodiny, vpravo sedí Parka s přeslicí a vřetenem - přede nit života. Nad figurami Boží oko. and Poche 1977#, 63-66.
Památka ve stylu pozdní renesance severského charakteru. Vstupní trakt objektu, za mostem dvojitá brána. Přední fasáda - bosovaný portál s předstupujícími pilastry, ve cviklech ženské figury s atributy. Žena drží váhy a meč - Spravedlnost, žena drží kalich a kříž s hadem - Víra., Spurný 1983#, s. 33-36., and Samek 1994#, 121-124.
Růžová zahrada je ukončena dvoupatrovým glorietem. Na něm pískovcová socha, stojící nahá žena, kolem boků drapérie, levá noha na nádobě (cista mistica), v levé ruce had., Poche 1977#, s. 248-249., Slavíčková 1991#., and V řeckém hellenistickém umění žena s cistou hadů byla spojována s kultem Bakcha a Cérés, v eleusinských mystériích. Zde had reprezentuje boha (obsahuje falus (had) Bakcha). Cista mistica s hadem se často objevuje na antických mincích.
Freska v oválném rámu, umístěném po straně výjevu s Hostinou antických bohů. Stojící nahá žena, drží před sebou hada zakousnutého do vlastního ocasu. and Poche 1977#, s. 318-319.
Personifikace světadílu - Afrika: stojící ženská postava u nohou jí leží lev, levou rukou drží hada, v pravici čelenku s peřím, pokrývka hlavy ve tvaru sloního chobotu.
Článek je analýzou základních středověkých textů o víle Meluzíně a jejich vlivu na ikonografický materiál. Jako klíčové se jeví francouzské genealogické skladby Jana z Arrasu (1392–1393) a básníka Coudretta (1401), zběžněji je pojednáno také o německé adaptaci Thüringa von Ringoltingen (1456). Všechny pojednávají o tragickém osudu víly Meluzíny, která se stávala každou sobotu od pasu dolů hadem. Po porušení manželova slibu se proměnila v hada. Iluminátoři nejstarších rukopisů z 15. století a do jisté míry i ilustrátoři prvotisků zobrazovali Meluzínu v zásadě v souladu s popisem textů: jako krásnou dívku, hybridní bytost s hadím ocasem i jako letícího hada, resp. okřídleného draka. Z 15. století jsou zachovány i další popisy bytosti nazývané Meluzína, často v důležitém, mnohdy s Lucemburky spojeném politickém kontextu. Směšování meluzín se sirénami a vodními pannami je tedy z hlediska středověkých pramenů anachronické. Adekvátnější se naopak jeví hledat vztah mezi klenotem s drakem a pověstí o víle Meluzíně, jež má i důležité genealogické, heraldické a politické aspekty. and An analysis of fundamental medieval texts dealing with the nymph Melusina, and their influence on iconographic material. The French genealogical compositions by Jean d’Arras (1392–1393) and the poet Coudrette (1401) are key, while the German adaptation by Thüring von Ringoltingen (1456) is also considered. All concern the tragic fate of the nymph Melusina, who every Saturday became a snake from the waist down. When her husband broke his vow, she was transformed into a serpent. The illuminators of the earliest 15th century manuscripts, and to a certain extent the illustrators of the first printed works, generally depicted Melusina in accordance with the text: as a beautiful maiden, a hybrid beast with a snake’s tail, or as a flying serpent or winged dragon. Further 15th century descriptions survive of other beasts called Melusinas, often in important political contexts. The association of Melusina with sirens and mermaids is thus from the point of view of medieval sources anachronistic. It is more appropriate to seek a relationship between the Luxembourg dragon crest and the myth of Melusina, this having important genealogical, heraldic and political aspects.
Nástěnná malba ve výklenku rytířského sálu, v nice za ozdobnou mříží. Figurální scéna ve skalnaté krajině. V popředí vlevo ženská postava hraje na violoncello, vpravo ženská postava hraje na harfu, na zemi mezi nimi had. V pozadí uprostřed skupinka žen čtoucích v knize a kolem stojící postavy hrajících na různé hudební nástroje (trombon, loutna, klavichord). Za klavichordem vedle stromu je skryta mužská figura, patrně Satyr. Na klenbě niky vpravo Pegas, vlevo Minerva? V nice, před figurálním výjevem, malované sloupy a sochy - Herkules a Vulkán., Poche 1980#, 255-258., and Námětem výjevu je koncert Múz, který byl zpravidla zobrazován na Parnasu, někdy za přítomnosti Apollóna, Minervy nebo Pegase. V tomto případě je zde Pegas a Minerva nad Músami v oblacích a v popředí na zemi je mezi nimi zobrazen had. Had je symbolem rozumu, který drží v uctivé vzdálenosti Satyra, symbol zla, vykukujícího v pozadí vpravo za stromem (patrně podobný význam jako scéna s alegorií Hojnosti v loggi ve Villa Godi Malinverni, Lonedo di Lugo Vicentino). Mříž, která chrání niku s výjevem, zde patrně není umístěna náhodně, ale má dát návštěvníkům najevo, že vstoupit smí jen ten, kdo skutečně rozumí významu zobrazeného výjevu.
Sousoší Adama a Evy v rajské zahradě. and Tento motiv zobrazení prvotního hříchu v podobě soch nahého mužského a ženského těla je v renesančním výtvarném umění českých zemí ojedinělý.