Text se zabývá aktuální problematikou tzv. povinné četby v Chorvatsku, Černé Hoře a Srbsku. Zkoumáno je zastoupení jihoslovanských autorů ve středoškolském literárním kánonu, dílčí komentář je věnován dvěma kontroverzním situacím procházejícím napříč všemi zvolenými prostředími. V prvé řadě je to problematická pozice dubrovnické renesanční a barokní literatury v kontextu nacionálně pojímaného členění literatury v současných post-jugoslávských zemích. Druhým problémem jsou pak autoři jako Ivo Andrić nebo Petar Petrović Njegoš, kteří jsou tradičně řazeni k několika národním literaturám. Oba problémy se odrážejí také ve společenském diskursu daných zemí, kde často vzbuzují vášně či nedorozumění. and This paper deals with a topical problem of the so-called mandatory reading in Croatia, Montenegro and Serbia. Focus is put on representation of South Slavic authors in high school literature classes, and commentary on two controversial situations persistent in all the discussed areas. Firstly, it is problematic position of renaissance and baroque literature of Dubrovnik in context of national understanding of literature division in current post-Yugoslav countries. The second problem is perception of authors as Ivo Andrić or Petar Petrović Njegoš, that are being viewed as part of more national literature traditions at the same time. Both problems are present in the social discourse of these countries as well and tends to wake tempers or misunderstandings.