V souboru 39 případů adenokarcinomu in situ děložního hrdla byly sledovány: věk pacientek, cytologické, kolposkopické a histologické nálezy, operační výkony a definitivní řešení. Medián věku byl 38 let (24–75). Prebioptická suspekce žlázové léze byla vyslovena v 7 cytologických (18 %) a v 7 kolposkopických (18 %) nálezech. U 28 nemocných (72 %) byla současně přítomna koexistující skvamózní léze. V 16 případech (46 %) z 35 konizací byly popsány histologicky pozitivní okraje léze a u 15 z nich byl proveden opakovaný nebo definitivní operační výkon. V něm byl ve 2 případech již invazivní adenokarcinom. Klíčová slova: adenokarcinom in situ – cytologie – děložní hrdlo – kolposkopie – pozitivní okraje, In a series of 39 cases of adenocarcinoma in situ of the uterine cervix, age of patients, cytological, colposcopical and histological findings, operations and definitive solutions have been analyzed. Median age was 38 (24 – 75). Praebioptic suspicion of a glandular laesion was expressed in 7 cytological (18 %) and 7 colposcopical (18 %) findings. In 28 patients (72 %) the coexistent squamous laesion was concurrently present. In 16 cases (46 %) from 35 conisations histologically positive margins were described and in 15 of them repeated or definitive operation was performed. Among them, in 2 cases invasive adenocarcinoma was present. Key words: adenocarcinoma in situ – colposcopy – cytology – positive margine – uterine cervix, and doc. MUDr. Pavel Freitag, CSc.
Prezentujeme případ mladé ženy, jež prodělala v dospělém věku operaci vrozené cysty pravého hepatiku, kterou vzhledem k těsnému kontaktu s velkými cévami nebylo možné kompletně resekovat. Byla provedena parciální resekce a cysto-jejuno-anastomóza (CJA) kdrenáži žluči. Pacientka byla 4 roky bez obtíží. Posléze se dostavily bolesti břicha, subikterus a laboratorní známky cholestázy Kvůli těmto potížím a opakovaným cholangoitidám prodělala řadu vyšetření a intervencí, které měly zajistit ozřejmění příčiny obstrukce a obnovení odtoku žluči. Použité zobrazovací metody neprokázaly jednoznačnou příčinu obtíží, proto bylo přistoupeno k operační revizi, při níž byl peroperační ultrasonografií prokázán tumor v oblasti CJA. Nález byl vzhledem k lokalizaci inoperabilní. Pacientka měla následně zjištěnu diseminaci malignity v játrech i v uzlinách a zemřela 5 měsíců od zjištění maligní diagnózy na hepatorenální selhání. Tento poměrně raritní případ dokládá zvýšené riziko maligního zvratu vrozených malformací žlučových cest především v případě jejich diagnózy a léčby v dospělém věku. V dostupné literatuře existuje jen málo dokumentovaných případů metachronního karcinomu po resekci žlučových cest., We present a case of a young woman, who underwent surgery for congenital bile duct cyst in adulthood. Due to location of the cysts it was impossible to completely remove it. The cyst was partially resected and it was performed cyst-jejunal anastomosis (CJA) to drain of bile. After operation the patient was 4 years without any problems. After this interval appeared pain in the right upper quadrant and subicterus with laboratory evidence of cholestasis. The patient suffered from recurrent cholangitis due to which a number of diagnostic tests and interventions were performed. Used imaging metods did not demonstrate an unequivocal cause of problems, therefore subsequently surgical revision was performed and the in-traoperative ultrasonography demonstrated tumor in anastomosis. The finding was inoperable due to inappropriate location. In the following period liver and lymphnode metastases appeared and patient died five months after diagnosis of malignancy. This relatively rare case illustrates an increased risk of malignant transformation of congenital malformations of the biliary tract. There are very few documented metachronous cancer after resection of the biliary tract in the literature., Eva Korčáková, Hynek Mírka, Vladislav Třeška, Tomáš Skalický, František Šlauf, Zdeněk Chudáček, Šárka Hadravská, and Literatura
Přestože je implantace kloubních náhrad metodou volby pro řadu postižení pohybového aparátu a u diabetiků je indikována podle stejných principů jako u pacientů bez diabetes mellitus, je implantace endoprotézy u diabetiků sdružená s vysokým rizikem perioperačních komplikací. S přihlédnutím k velmi obtížné a náročné léčbě hluboké infekce kloubní náhrady hraje klíčovou roli prevence komplikací. Předpokladem adekvátní předoperační přípravy a správně vedené perioperační a pooperační péče o pacienty s diabetes mellitus je těsná spolupráce ortopeda, diabetologa a anesteziologa, kteří musí ve své praxi respektovat v předkládaném sdělení prezentovaná specifika svých pacientů diabetiků., While a joint implant is the method of choice for numerous locomotor disorders and it is indicated for diabetic patients based on the same rules as for patients without diabetes mellitus, a joint implant in diabetic patients is associated with a high risk of perioperative complications. Considering a very difficult and demanding treatment of a deep infection of a joint replacement, the prevention of complications plays the key role. A precondition for adequate perioperative preparation and correctly managed perioperative and postoperative care of patients with diabetes mellitus is the close cooperation of the orthopedist, diabetologist and anesthesiologist, who in their practice have to respect the specificities of their diabetic patients presented in submitted reports., and Pavel Šponer, Tomáš Kučera, David Pellar
Cíl: Posoudit možnosti diagnostiky cho-lesteatomu středouší pomocí magnetické rezonance (MR) za použití non-echo-planární difúzně-vážené (non-EPI DWI) sekvence. Metodika: Prospektivní studie zahrnovala všechny pacienty, kteří byli indikování k primární nebo revizní operaci cholesteatomu středouší v období mezi 10/2012 až 1/2015. Všichni tito pacienti před operací podstoupili vyšetření MR za použití non-EPI DWI techniky. Šlo o 25 pacientů, u dvou s oboustranným postižením. Deset bylo před primární operací, 17 před revizním výkonem. MR vyšetření bylo zhotoveno v rozmezí 0-106 dnů (medián 2 dny) před operací. Výsledky MR vyšetření byly srovnány s operačním a definitivním histologickým nálezem. Výsledky: MR vyšetření s non-EPI DWI sekvencí mělo pro diagnostiku cholesteatomu senzitivitu 93,75 %, specificitu 93,75 %, pozitivní prediktivní hodnotu 93,75 % a negativní prediktivní hodnotu 93,75 %. Nejmenší správně diagnostikovaný cholesteatom měl velikost 4 mm, největší 20 mm, průměr 11 mm. Závěr: Vyšetření MR s použitím non-EPI DWI sekvence je spolehlivou metodou k zobrazení cholesteatomu středouší. Lze ji využít jak u pacientů před primárním operačním výkonem, tak u pacientů před second-look či revizní operací., Aim: To evaluate the possibility of diagnosis of middle ear cholesteatoma on MRI using non-echo-planar diffusion-weighted imaging (non-EPI DWI). Method: The prospective study included all patients indicated to primary or second-look surgery of middle ear cholesteatoma between 10/2012 and 1/2015. All these patients underwent MRI using non-EPI DWI technique before the surgery. There were 25 patients, two patients had bilateral disease. 10 patients were before primary surgery, 15 patients before second-look surgery. The MRI was performed from 0 to 106 days (median 2 days) before surgery. The results of the MR investigation were compared with those obtained by surgery and confirmed by definitive histopatological evaluations. Results: The sensitivity of 93,75%, specificity of 93,75 %, positive predictive value 93,75 %, negative predictive value 93,75% was reached in detection of the middle ear cholesteatoma using MR with non-EPI DWI. The smallest correctly diagnosed cholesteatoma had the diameter of 4mm, the largest 20 mm, mean 11 mm. Conclusion: MR investigation using non-EPI DWI sequence is reliable method for the middle ear cholesteatoma diagnosis. It is possible to use this technique in patients before primary surgery as well as in patients before second-look or revision surgery., Lenka Bakaj Zbrožková, Tomáš Bakaj, Eva Čecháková, Miroslav Heřman, Ivo Stárek, and Literatura
Úvod: Většinu karcinomů prsu je možné odstranit prs šetřící operací – parciální resekcí. Tato operace doplněná adjuvantní radioterapií je onkologicky stejně účinná jako mastektomie, četnost lokálních recidiv je také srovnatelná. Pro přijatelný kosmetický efekt je snaha odstranit nádor jen s malým množstvím okolní žlázy. Materiál a metodika: Cílem našeho sdělení bylo zjistit význam pozitivity resekčních okrajů na vznik lokální recidivy karcinomu prsu a vliv na celkové přežití nemocných. Jednalo se o soubor 183 pacientek, u kterých byla v letech 2006–2008 provedena prs šetřící operace pro karcinom. Výsledky: 21 pacientek z našeho souboru nemělo provedenou reresekci při pozitivním resekčním okraji. Všechny podstoupily adjuvantní radioterapii a systémovou léčbu. Žádná dosud neměla lokální recidivu. 17 pacientek žije, 2 zemřely na generalizaci onemocnění, 2 zemřely na jiné onemocnění. Pětileté přežití je 86 %, pětiletý interval bez nemoci 89 %. Závěr: V našem souboru nebyl výskyt lokální recidivy při pozitivním resekčním okraji do 5 let po operaci pozorován. Přístup ke každé pacientce musí být individuální., Introduction: Most carcinomas can be removed by performing breast conserving surgery – partial resection. This operation supplemented with adjuvant therapy is as oncologically efficient as mastectomy, the number of local recurrences is similar, too. Due to acceptable cosmetic effects, there is an effort to remove the tumor only with a small amount of circumjacent gland. Material and methodology: The aim of our report was to find out the influence of positive resection margins on local recurrence of breast cancer and overall survival. In the group, there were 183 patients breast conserving surgery had been performed for carcinoma in from 2006 to 2008. Results: Resection was not performed in 21 patients of our group where resection margins were positive. All of these underwent adjuvant radiotherapy and systemic treatment. So far no patient has had local recurrence. 17 patients are alive, two of them died of the generalization of disease and two patients died of another disease. The five-year survival rate is 86 % and the disease-free interval of five years is 89 %. Conclusion: In our group, there was no local recurrence within five years after surgery if the resection margin was positive. The approach to each patient has to be individual., Ilona Zedníková, Monika Černá, Andrea Ňaršanská, Tomáš Svoboda, Ondřej Hes, and Literatura
Retransplantace plic je v současné době akceptovaným řešením selhání štěpu u pacientů po transplantaci plic. Za 15 let trvání programu transplantace plic v České republice byla první retransplantace provedena 1. 8. 2012. Předmětem sdělení je kazuistika pacientky s lymfangioleiomyomatózou, která poprvé podstoupila transplantaci levé plíce 4. 10. 1998. Postupem času došlo po 12 letech opět k rozvoji chronické respirační insuficience na podkladě syndromu obliterující bronchiolitidy. Pacientka byla znovu zařazena na čekací listinu k retransplantaci a 1. 8. 2012 byla provedena úspěšná transplantace pravé plíce., Nowadays, lung re-transplantation is an acceptable method of treatment in patients with graft failure after lung transplantation. During the 15-year duration of the lung transplant program in the Czech Republic, the first re-transplantation was performed on 1. 8. 2012. This article presents the case report of a female patient with lymphangioleiomyomatosis who underwent single lung transplantation on the left side on 4. 10. 1998. Over 12 years, based on bronchiolitis obliterans syndrome, she developed chronic respiratory insufficiency again. The patient was re-listed on the waiting list and on 1. 8. 2012, successful single-lung transplantation on the right side was performed., and J. Pozniak, J. Kolařík, D. Myšíková, J. Šimonek, J. Schützner, P. Pafko, R. Lischke
Úvod: Management pacientů s břišní sepsí představuje velmi aktuální problematiku, ve které neustále přibývají nové poznatky měnící náhled na přístup ke kriticky nemocnému septickému pacientovi. Metody: Byl proveden průzkum literatury (v databázích MEDLINE, PubMed a Google Scholar) zaměřený na studie zabývající se problematikou břišní sepse. Cílem práce je nabídnout review aktuálních trendů v diagnostice, predikci prognózy a především doporučovaných standardů péče o pacienty s břišní sepsí. Výsledky: Břišní sepse je definována jako syndrom systémové zánětlivé odpovědi (SIRS) s břišní infekcí vyžadující chirurgickou intervenci na kontrolu zdroje infekce, nebo SIRS s infekcí v průběhu 14 dní po větším chirurgickém zákroku. I přes dostupnost různých monitorovacích a skórovacích systémů je nejspolehlivějším diagnostickým nástrojem při identifikaci septického pacienta denní pečlivé vyšetřování pacientů na jednotkách intenzivní péče a pooperačních odděleních. Zlatým standardem při podezření na břišní sepsi je okamžité podání širokospektrých antibiotik, monitorace na lůžku jednotky intenzivní péče, chirurgická intervence a podpůrná intenzivní péče v souladu s platnými guideliny Surviving Sepsis Campaign. Chirurgická revize tzv. „source control surgery“ je základní a jedinou kauzální terapeutickou modalitou v léčbě septického pacienta s nitrobřišním zánětlivým fokusem. V rámci predikce prognózy jsou nejdůležitějšími negativními prediktory klinické známky septického šoku a nutnost vysokých dávek katecholaminů. Závěr: Časná identifikace septického pacienta a promptní implementace komplexního interdisciplinárního přístupu založeného na poznatcích evidence-based medicíny jsou základními předpoklady zlepšování výsledků péče poskytované pacientům s břišní sepsí., Introduction: Abdominal sepsis patient management is an issue of high current importance, and the amount of knowledge keeps increasing and changing the approach to critically ill patients with abdominal sepsis. Methods: Literature search (in MEDLINE, PubMed and Google Scholar databases) was done, focused on identification of relevant studies. The aim of this paper is to provide a review of current trends in diagnosing and predicting the prognosis of, and recommended treatment standards for patients with abdominal sepsis. Results: Abdominal sepsis is defined as the Systemic Inflammatory Response Syndrome (SIRS) with an abdominal infection requiring a surgical intervention to control the source; or SIRS with an infection within 14 days after any major surgery. Although many different monitoring and scoring systems exist, daily careful clinical examination is the most reliable diagnostic tool in identification of septic patients. Whenever abdominal sepsis is suspected, the gold standard comprises immediate administration of broad-spectrum antibiotics, transferring the patient to the intensive care unit, with surgical intervention and supportive intensive care based on current guidelines of the Surviving Sepsis Campaign. Source control surgery is the principal therapeutic modality for patients with abdominal sepsis. The most relevant negative prognostic factors include clinical signs of septic shock and the necessity of high doses of catecholamines. Conclusion: Early identification of septic patients and prompt implementation of a complex, evidence-based interdisciplinary approach are the principal conditions for improving healthcare outcomes of care provided to patients with abdominal sepsis., and P. Ihnát, M. Peteja, P. Vávra, L. Tulinský, P. Zonča
„Upside-down stomach syndrome“ je sporadicky se vyskytující typ velké paraezofageální hiátové hernie vyžadující při známkách uskřinutí neodkladné chirurgické řešení. Autoři článku prezentují kazuistiku 53letého nemocného s volvulem žaludku při „upside-down stomach syndromu“. Chirurgický výkon byl komplikován poraněním abdominální části jícnu, které bylo úspěšně léčeno mimo jiné použitím samoexpandibilního metalického stentu. Přes závažný klinický pooperační průběh s nutností revize dutiny břišní, zavedení jícnového stentu, provedení torakotomie pro absces mediastina a sekundárního hojení laparotomie byl pacient po padesáti dvou dnech propuštěn do domácího léčení v uspokojivém stavu, plně realimentován a rehabilitován, se zhojenou perforací jícnu i laparotomií., Upside-down stomach syndrome is a rare type of a large paraoesophageal hiatal hernia, which requires an immediate surgical treatment in case of incarceration. The authors present a case report of a 53-year-old male patient with gastric volvulus related to the upside-down stomach syndrome. Surgical treatment was complicated by an injury to distal oesophagus, which was successfully treated using a self-expandable metallic stent among other methods. Despite the complicated postoperative course with a necessity of reoperation, insertion of an oesophageal stent, thoracotomy for a mediastinal abscess and secondary healing of the laparotomy, the patient was discharged in a good condition with healed oesophageal perforation and laparotomy after 52 days., and L. Hána, M. Kasalický, E. Koblihová, Š. Suchánek, P. Horažďovský, M. Ryska