Autori sa v príspevku venujú problematike dvoch významných princípov uplatňovaných pri výstavbe systému orgánov štátnej správy v procese reformy miestnej štátnej správy, ktorá v Slovenskej republike v súčasnosti prebieha. Ide o princíp územný a princíp rezortný. Autori pritom neopomínajú ani ďalšie princípy výstavby organizačnej základne štátnej správy,predovšetkým princíp koncentrácie, ktorý je v procese spomenutej reformy obzvlášť badateľný. Jadrom príspevku je konfrontácia teoretickej podstaty oboch diskutovaných princípov s charakteristickými črtami reformy miestnej štátnej správy na Slovensku. and Authors deal in their article with two substantial principles applied in construction the system of state administration bodies in process of reforming the local state administration, which is actually in Slovak Republic in progress. The territorial principle and the departmental principle are concerned.Authors do not leave out of consideration other principles applied in construction the system of state administration bodies, mainly concentration principle, which in process of the above mentioned reform appears to be especially marked. Core of the article is constituted by confrontation between theoretical substance of both discussed principles and characteristic features of reform in local state administration in Slovak Republic.
Příspěvek popisuje a hodnotí reformu soudního systému v Bosně a Hercegovině, která nabízí řadu zajímavých poznatků využitelných rovněž v jiných státech regionu. Nejprve jsou vysvětleny důvody reformy.Mezi ty se řadí složitý právní a soudní systém v BiH, kde vedle sebe na základě Daytonské dohody z roku 1995 existují čtyři odlišné právní a soudní soustavy, a neutěšené podmínky práce soudů a soudců, kteří se pohybují v prostředí etnicky rozdělené společnosti vykazující vysokou míru korupce a klientelismu. Další část příspěvku předkládá chronologický přehled pěti základních etap reformy v období od roku 1995 do současnosti. Tyto etapy se vzájemně liší jak realizovanými opatřeními, tak institucemi, jež tato opatření realizovala. Hlavní část příspěvku zabírá představení nejdůležitějších reformních kroků. Ty zahrnují personální změny, především proces znovujmenování všech soudců uskutečněný v roce 2002; změny ve
financování justice, včetně výrazného navýšení platů soudců; automatizaci justice, včetně zavedení Systému správy případů; a zřízení Vysoké rady soudců a žalobců. Příspěvek tyto kroky obecně hodnotí pozitivně, poukazuje ale rovněž na některé jejich nedostatky (trvající fragmentace systému, stále přítomná korupce, nejasnosti pravomocí Vysoké rady soudců a žalobců aj.). and The article scrutinizes the reform of the judiciary in Bosnia and Herzegovina which, though desplaying certain unique features, could be in some respects inspiring for other countries in the region as well. The second section, after the preface, explains the main reasons behind the reform, encompassing primarily the fragmented nature of the system in BiH in which four different
legal and judicial orders exist next to each other, and harsh working conditions of judges, facing an ethnically divided society showing a high level of corruption and clientelism. The third section presents a chronological overview of five main stages of the reform. These stages, spreading over the
period since 1995 till now, differ by the focus of concrete measures, as well as by institutions responsible for the implementation of these measures. Sections 4–6 concentrate on the most important reform measures. These measures encompass personal changes in the judiciary, including the reappointment of all judges in 2002; changes in the financing of the judiciary, including an increase in salaries; the automatization of the work, including the creation of a Case Management System; and the establishment of the High Judicial and Prosecutorial Council. While the article gives a rather positive assessment of the reform, it does not stop short of drawing attention to its limits