Stať se věnuje výkladu první věty nového českého občanského zákoníku, která zní: „ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo“. Autor poukazuje na inspiraci rakouským (a historicky i českým) občanským zákoníkem. Poukazuje i na posuny formulace proti rakouské předloze reflektující její vědeckou kritiku.Význam věty, která otevírá český občanský zákoník, spatřuje autor v tom, že jde o směrnici k oddělení soukromého práva od veřejného, s jejíž pomocí lze určit, které právní případy spadají pod úpravu občanského zákoníku přímo nebo subsidiárně. Zdůrazňuje, že první věta občanského zákoníku není definicí a že se orientuje jen na hlavní znak soukromého práva spatřovaný ve vymezení práv a povinností mezi osobami. Text se rovněž věnuje výkladu pojmů „právní řád“, „osoba“, „právo“ a „povinnost“ použitým v citovaném ustanovení. and This paper deals with the interpretation of the first sentence of the new Czech Civil Code, which reads: “provision of the law governing the mutual rights and obligations of the parties create, taken as a whole, private law”. The author draws on the inspiration from the Austrian (and historically
also from Czech) Civil Code.He points out to the shifts in the wording of the Austrian pattern and reflects its scientific criticism. The author sees the meaning of the sentence that opens the Czech Civil Code, in the fact, that it is a directive to separate private from public law, which determine which
cases fall under the legal treatment of the Civil Code directly or secondarily. It points out to the fact that the first sentence of the Civil Code is not a definition that focuses only on the main character of private law, seen in the definition of the rights and obligations between the parties. The text also deals with the interpretation of the terms “legal order”, “person”, “right” and “obligation” as used in that provision.
Stať se věnuje českému zakladateli moderní doktríny soukromého práva Antonínu Randovi (1934–1914) u příležitosti 100. výročí jeho smrti. Randa byl věrným přispěvatelem do našeho časopisu od jeho prvního ročníku (1861) až do své smrti. Zaměřením náležel k historickoprávní škole romanistického směru.Nenechal se však sevřít dogmaty římského práva, jehož „věčně bujarý kmen“ sice oceňoval, ale nepomíjel ani sociální a ekonomickou realitu své doby. Proto si např. uvědomoval sociální akcent vlastnictví, proto si všímal výzev, které jeho době přinášely rozvoj dopravy, boom akciových společností, jejichž nedostatečná regulace vyvolávala negativní hospodářské jevy, nebo nástup družstevnictví. Randův odborný
záběr zahrnoval právo občanské a obchodní. Autor oceňuje Randovu akribii i optimistický étos, s nímž Randa prosazoval myšlenku, že jen jeden výklad zákona může být správný. and The article is dedicated to Antonín Randa (1934–1914), the founder of Czech modern doctrines of private law to mark the 100th anniversary of his death. Randa was a faithful contributor to our magazine since its first year (1861) until his death. He belonged to historico-legal school of romanistic direction. He did not, however, allow the dogmas of Roman law constrict his thought,
he had appreciation for the “always hilarious tribe”, but did not neglect social and economic realities of his time.Therefore, for example,he acknowledged the social aspect of ownership, this is why he noted the challenges of his time brought about by development of transport, boom of stock companies,
the lack of regulation of which provoked negative economic phenomena, or the onset of the cooperative movement. Randa’s professional take included civil and commercial law. Author appreciates Randa’s akribia and optimistic ethos, with whom Randa promoted the idea that only one interpretation of the law may be correct.
This article is aimed at describing the role of the human rights in the Czech legal order and especiallythe manner in which human rights reflect in the system of the Czech private law. Firstly, the authorsprovide brief description of the bases of the constitutional order in the Czech Republic so that they could explainthe manner in which the constitutional human and basic rights are reflected in private law. For betterunderstanding, the authors presented numerous decisions of the Czech Constitutional Court regarding therole of human and basic rights in the area of civil law. Last but not least, the authors outline the concept ofcompensation for immaterial loss and protection of consumers in the Czech law.