The study critically analyzes Husserl’s interpretations of spatiality in his lectures from 1907, titled “Ding und Raum”. It seeks reasons why these lectures concentrate almost exclusively on visual perception and do not consider the constituting of space by means of auditory perception. He finds these reasons both in the ambivalent interpretation of location (i.e., the insufficiently considered relationship between localization and position) and in the not fully reflected upon conviction that sight is more important for a person in relation to the surrounding environment than is hearing. The study points out the possibility of applying Husserl’s formulated “method of layers” in the course of phenomenological research to sonic environments (assuming the rejection of the primacy of visuality in the interpretation of human experience). and Studie kriticky analyzuje Husserlovy výklady prostorovosti v přednáškách Ding und Raum (1907). Hledá důvody, proč se tyto přednášky soustředí téměř výhradně na vnímání zrakem a není zohledněna konstituce prostoru pomocí sluchového vnímání. Tyto důvody spatřuje jednak v ambivalentním výkladu umístění (tj. nedostatečně promyšleném vztahu mezi lokalizací a polohou) a jednak v ne zcela reflektovaném přesvědčení, že zrak je pro člověka ve vztahu k okolnímu prostředí důležitější než sluch. Studie upozorňuje na možnost aplikace Husserlem formulované „metody vrstev“ při fenomenologickém výzkumu zvukových prostředí (za předpokladu odmítnutí primátu vizuality při výkladu lidské zkušenosti).