Autor interpretuje knihu Jaroslava Meda Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939) v kontextu úvah o poměru češství a evropanství, úloze národních mýtů při hledání a utvrzování české kolektivní identity a o napětí mezi individuální existencí, národními dějinami a univerzalistickým historickým rámcem. Právě koncept Medova díla je totiž podle něj vystavěn se zřetelem na dichotomii univerzalistického a partikulárního národního pojetí dějin a kultury, z nichž se odvozovaly normativy pro kulturní, intelektuální a mravní směřování meziválečného Československa. V takto vymezeném prostoru Jaroslav Med pak zkoumá literární život první a druhé republiky, především literární publicistiku, aby v jejích konkrétních projevech vysledoval charakteristické hodnotové orientace a stanoviska hlavních literárních okruhů, situovaných na ideově-politické škále (kulturní levice, středa a pravice), a jejích reprezentativních osobností, zejména katolických literátů, mimo jiné v souvislosti s určujícími událostmi doby. Autor oceňuje Medův literárněhistorický, respektive kulturněhistorický přístup, věcnou erudici, esejistický styl, výrazovou flexibilitu, srozumitelnost sdělení a také jistý morální étos, jenž promlouvá z jeho knihy., Igor Fic., and Čtyři hlasy k jedné knize
a1_Tento článek a další tři texty diskusní rubriky jsou komentáře ke knize literárního historika Jaroslava Meda Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939), kterou v roce 2009 vydalo nakladatelství Academia (kniha obsadila třetí místo v tradiční anketě Lidových novin o nejlepší knihu roku 2010). Podle autora jsou silnými stránkami Medovy knihy nevšedně kultivovaný jazyk a biografické portréty vybraných literárních osobností, jinak však v jeho hodnocení převažuje kritika. Rataj považuje Medovo pojetí literárního života za zavádějící, jelikož namísto uměleckých projevů obsahuje politickou publicistiku, a také za účelové, protože podle jeho názoru označení politických textů jako „literárního“ produktu má vyvinit jejich autory z podílu na legitimizaci a budování autoritativního politického režimu druhé republiky. Jaroslav Med podle něj postrádá potřebnou kompetenci v historii a politologii, aby mohl náležitě vyložit dobové mimoliterární souvislosti, a vede s jeho výkladem polemiku o charakter režimu druhé republiky, který označuje za krajně pravicový autoritářský režim se zřetelnou tendencí k fašizaci, zatímco Med v něm shledává spíše rysy autoritativní či „silné“ demokracie. Jeho normativní národně-konzervativní katolická optika se podle Rataje projevuje i v zaujatě kritickém hodnocení první republiky. Medova kniha je podle něj v jádře pokusem o morální a politické očištění skupiny katolických literátů od jejich druhorepublikového aktivismu, který byl ve skutečnosti vědomý, záměrný a dá se jasně doložit., a2_Svými apologetizujícími interpretacemi nepřispěla k hlubšímu poznání druhé republiky a tehdejšího myšlení katolických intelektuálů, je však svědectvím o naléhavé potřebě upevňování katolických konzervativních mýtů v historickém povědomí dnešní doby., Jan Rataj., and Čtyři hlasy k jedné knize
This study aims to interpret Mencius' political thinking taking as the starting point his doctrine of human nature. Each individual is capable of the moral self-cultivation of his or her innately good human nature, but in this task the individual requires adequate conditions and education. Political power is able to ensure this (and it is, indeed, one of its main asks to do so), but it can also, on the contrary, contribute, in a fundamental way, to the decadence of the state and society. The result of inadequate and ineffective application of political power is a growing crisis in society, especially in the area of inter-personal relations and moral conduct. Mencius' ideal is a relatively small and effective state that looks after its inhabitants and which does not unduly intervene in the social organism. War is understood, by him, as a great evil which is justifiably used only when putting-down an uprising or in self-defence. Generally, Mencius' political thought is characterized by the thought that the virtuous ruler will have, by dint of his strength of character, not only spiritual but also purely practical political successes., Stanislav Myšička., and Obsahuje poznámky a bibliografii
At first glance, the Israeli right might be regarded as a sort of monolith. Characterized by intransigence vis-à-vis the great powers (initially the British) and the Arabsalike and with iconic strongmen at the helm, both the post-independence Herut party and its interwar predecessor(s) clearly demonstrated to the outside world what Zionist maximalism stood for, particularly in terms of its political and terriotiral demands. on a closer look, however, many of the sought after parallels between the interwar Zionist right and the post-independence Israeli right are more imagined than real. in fact, not only were the particular groupings made up of different sets of players (often in opposition to each other), but their very worldviews differed, sometimes fundamentally. After all, the paramilitary groups from which the Israeli right developed had self-distanced themselves from any sort of reliance on political means or international guarantees, rejecting the very notions which had stood at the core of interwar Revisionism, the alleged forefather of the Israeli right., Jan Zouplna., and Obsahuje bibliografii
Autor shledává hlavní rys knihy Jaroslava Meda Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939) ve snaze zachytit kontinuitu ve výkladu literárního života druhé republiky a tehdejších postojů katolických literátů s obdobím první republiky, zvláště v její druhé dekádě, a uvádí tuto snahu do kontextu s přístupy, které v české historiografii poslední doby usilují postihnout podstatné skryté vývojové kontinuity pod povrchem prudkých změn od třicátých do padesátých let minulého století. Problém vidí v nejasném vymezení pojmů, s nimiž Jaroslav Med pracuje, ať už se to týká například „fašismu“ nebo samotného „literárního života“ jako ústřední kategorie jeho knihy, která zahrnuje sice literární publicistiku a osobní vztahy literátů, nikoli ale třeba nakladatelskou politiku. Také z toho důvodu Medovi scházejí konceptuální nástroje pro diferencovanější analýzu nastolených problémů, jako například při zjednodušené identifikaci literárních subjektů s pozicemi ve stranicko-politickém spektru. Přínos knihy podle jeho názoru spočívá zejména v hledání a rozboru tradic české literatury první poloviny dvacátého století. Autor však odmítá jako příliš naivní Medovo hlavní vysvětlení pro jednání katolických literátů po zhroucení první republiky, totiž že si při své radikální kritice masarykovské demokracie, kulturní levice nebo Židů údajně neuvědomovali zásadní změnu poměrů na podzim 1938. Zpochybňuje jeho vypravěčský hlas jakéhosi morálního soudce, který se snaží očistit katolické literáty od poskvrny fašismu a autoritářských excesů pomnichovského Československa., Pavel Baloun., and Čtyři hlasy k jedné knize
The participation and representation of women in decision-making bodies is an important factor in evaluating the level of political culture and the quality of democracy in a country. In the Czech Republic, and in post-communist countries in general, the representation of women in decision-making is imbalanced when compared with the representation of men. This fact is indicative of patterns of governance and the attitudes and values of citizens and suggests a generally passive citizenship in post-communist countries. In reaction to this development, there have been a number of analyses on women in politics in recent years. In general these studies concentrate on the barriers facing women entering politics and actively involved in political life. In recent years there has been a tendency in the media to give space to women who have left politics and have them look back and evaluate their career and the nature of politics. In this respect the academic sphere is lagging behind. The authors of this article aim to fill in this gap. They examine the following question: why do women leave politics after having struggled so hard to get in? They focus on the experiences of women who, in most of the cases, spent more than a decade in politics. They look at the women’s retrospective evaluations of their political careers, at life-work balance in politics, and the women’s experience of departing from politics. The article concludes that the key factor behind entry into politics, and behind maintaining a political career, is the relationships within political parties. Stereotypes and strategies continue to influence the strategic choices of actors, who assimilate into the existing political culture and choose not to generate considerable pressure for change in gender relations in political life., Petra Rakušanová, Lenka Václavíková-Helšusová., and Obsahuje bibliografii
Podpoříme rodiny s dětmi a zvýšíme daňové zvýhodnění rodičů! Oblíbené sliby politiků slýcáme před každými volbami. Přesto porodnost nestoupá a podíl nezaměstnaných matek do šesti let věku dítěte u nás zůstavá druhý nejvyšší v celé EU. Jak je to možné? a jak tato situace poškozuje naší ekonomiku? and Luděk Svoboda.
Political folklore can be regarded through processes of construction of paradigms, and the production of festivals. There is no doubt that folklore, as a national concept and a commercial product, has become a means in the creation of various strategies of power on its path to becoming the national identifier as well as the commercial product in the everlasting confrontation between cultural forms and the ideological formations. The folklore construction in the conventional zones, along with its regulation role in the intangible heritage, as well as during the performing of the folklore performances, establish one complex system of controls, interests and commodities. The most exclusive examples of the folklore traditions production are, in effect, various events - festive events that become a significant domestic and tourist phenomena based on their ritual and seasonal journeys. A case study of a Dragačevski sabor trubača (The Trumpet Festival of Dragačevo) is analysed through the zone of national and commercial supervision and representation, leaving behind a deep trace of folklore’s politicising