Městské parky, dřeviny a byliny kolem cest a v zahradách. Za vznikem tohoto historického dědictví stáli britští obchodníci s vínem a cukrem z cukrové třtiny, kteří v 18. a 19. stol. zakládali zahrady kolem svých farem a sídel. Později se izolované zahrady spojily a vznikaly první větší zahradní celky kolem hotelů. Ve 20. stol. se zakládaly parky již přístupné veřejnosti. Vznikaly tematické sbírky tropických rostlin, kaktusů a jiných sukulentů. Parků, zahrad a ostatních zelených ploch je jen v hlavním městě Funchalu přes 450 ha. Téměř každý dům, hotel a restaurace má zahrádku. Jsou zde k vidění i keře a stromy prakticky z celého světa. Většinu z nich lze v našich podmínkách pěstovat pouze ve sklenících. Exotické rostliny byly vysazeny i ve volné krajině. Některé druhy jsou velmi agresivní a nekontrolovaně se šíří po ostrovech., In the 18th and 19th centuries, British merchants set up gardens around their settlements. Later, larger gardens appeared around hotels, and in the 20th century, parks were established, maintaining also collections of tropical plants or succulents. Almost 450 ha of these green spaces in the capital city of Funchal host trees and bushes from all over the world. Exotic species were planted even in open countryside. Some of them are invasive, spreading rapidly across the islands., and Miloslav Kuklík, Václav Zelený.
Článek se věnuje nově popsanému rodu Oreojuncus Záveská Drábková et Kirschner, který zahrnuje dva druhy - Oreojuncus trifidus a Oreojuncus monanthos. V České republice se vyskytuje pouze O. trifidus, sítina horská trojklanná, které je věnována větší pozornost. Rod Oreojuncus byl tradičně zařazován mezi sítiny (Juncus) sekce Steirochloa, avšak na základě komplexního výzkumu zahrnujícího fylogenetickou analýzu molekulárních dat a revizi morfologie byl vyčleněn jako samostatný, osmý rod čeledi sítinovitých (Juncaceae)., The new genus Oreojuncus Záveská Drábková et Kirschner has been described, with two species - O. trifidus and O. monanthos. Attention is given to the first species, which occurs in the Czech Republic. The genus Oreojuncus has been traditionally included in the Juncus sect. Steirochloa; however, complex research based on phylogenetic analysis of the molecular data and morphological revision revealed the necessity to establish this eighth genus in the Juncaceae family., and Lenka Záveská Drábková.
Na práci Julia Sachse navázali v českém prostředí již v 19. století svými pokusy František Farský a Julius Stoklasa. Velký význam pro uchování paměti na Julia Sachse měl také profesor botaniky na české univerzitě v Praze Ladislav Josef Čelakovský, který stejně jako Sachs žil v domácnosti Jana E. Purkyně. Nejvýznamnějším pokračovatelem v díle J. Sachse a zároveň osobností, která udržovala povědomí o této osobnosti v českém prostředí i ve 20. století, byl Bohumil Němec. Ten se inspiroval Sachsovými výzkumy např. i při svém objevu rostlinných statolitů. Zdůrazňoval také Sachsovy zásluhy o prosazení experimentální metodologie a vysoce ocenil stylistiku jeho prací. S J. Sachsem ho spojoval rovněž zájem o dějiny oboru. S rozpaky ovšem vnímal okolnosti soužití J. Sachse s J. E. Purkyněm v Praze, když Sachsovo jednání vůči českému přírodovědci, který ho učinil prakticky členem své rodiny, interpretoval jako nevděčnost a následek problematických stránek Sachsova charakteru., Several distinguished scientists of the 19th century built on the experimental work of J. Sachs, including František Farský, Julius Stoklasa, and Ladislav Josef Čelakovský. His most prominent successor was Bohumil Němec who emphasised the importance of Sachs’s experimental approach and admired his art of writing. Němec also shared his interest in the history of the field but was disappointed by Sachs’s attitude to his former friend Jan Evangelista Purkyně., and Martin Franc.
Small molecules that regulate the cell division cycle are a joint research project of the CAS Institute of Experimental Botany and Palacký University’s Faculty of Science. An interview with Professor Miroslav Strnad, head of the Laboratory of Growth Regulations, describes the significance of this joint project. The laboratory concentrates its research on small molecules that regulate cell division cycle, proliferation and growth of both plant and animal cells. Cytokinins and cytokinin-derived purine inhibitors of cyclindependent kinases are the most intensively studied compounds. The multidisciplinary research team is composed of experienced plant physiologists, biochemists and organic and analytical chemists. Many students are involved in the research phase during their pre-graduate and postgraduate studies in botany, analytical and organic chemistry, biochemistry or medicinal biology. Several research projects are in progress in collaboration with international partners (University of Berlin; Swedish University of Agricultural Sciences; University of Natal Pietermaritzburg, South Africa and the Vienna Medical University. and Marina Hužvárová.
Přijetím konceptu deskové tektoniky v 60. letech 20. století se od základu změnil náhled na původ latinskoamerické flóry. Zjistilo se, že dnešní kontinent Jižní Ameriky byl před 100 miliony lety součástí pradávného kontinentu Gondwany a její jednotné flóry. Tento poznatek vedl k interpretaci vzniku disjunktních areálů taxonů rozšířených v Jižní Americe a na ostatních částech bývalé Gondwany v důsledku rozpadu dřívějšího kontinuálního areálu výskytu. Po následném oddělení kontinentu Jižní Ameriky od Gondwany přibližně před 100 miliony lety se předpokládalo, že se zde vegetace vyvíjela izolovaně až do vytvoření Panamské šíje před 3 miliony lety. Novější výzkumy a použití tzv. molekulárních hodin však ukazují, že výměna bioty mezi Jižní Amerikou a sousedícími kontinenty v určitých obdobích ještě před uzavřením Panamské šíje přeci jen probíhala., The concept of plate tectonics accepted during the 20th century fundamentally altered general opinion on the origin of Latin American flora. South America formed a part of the ancient continent Gondwana, which had a unique flora. The separation of South America finished about 100 million years ago led to the isolation of its flora until the formation of the Isthmus of Panama about three million years ago. The current disjunctions of widely distributed tropical taxa originated after this disruption. However, recent studies based on molecular clock approaches show that the migration of biota between South America and the rest of the world occurred repeatedly even before the closure of the Isthmus., and Anna Potůčková, Daniel Stančík.
The crop sensitivity to ozone (O3) is affected by the timing of the O3 exposure, by the O3 concentration, and by the crop age. To determine the physiological response to the acute ozone stress, tomato plants were exposed to O3 at two growth stages. In Experiment I (Exp. I), O3 (500 μg m-3) was applied to 30-d-old plants (PL30). In Experiment II (Exp. II), three O3 concentrations (200, 350, and 500 μg m-3) were applied to 51-d-old plants (PL51). The time of the treatment was 4 h (7:30-11:30 h). Photosynthesis and chlorophyll fluorescence measurements were done 4 times (before the exposure; 20 min, 20 h, and 2-3 weeks after the end of the treatment) using a LI-COR 6400 photosynthesis meter. The stomatal pore area and stomatal conductance were reduced as the O3 concentration increased. Ozone induced the decrease in the photosynthetic parameters of tomato regardless of the plant age. Both the photosystem (PS) II operating efficiency and the maximum quantum efficiency of PSII photochemistry declined under the ozone stress suggesting that the PSII activity was inhibited by O3. The impaired PSII contributed to the reduced photosynthetic rate. The greater decline of photosynthetic parameters was found in the PL30 compared with the PL51. It proved the age-dependent ozone sensitivity of tomato, where the younger plants were more vulnerable. Ozone caused the degradation of photosynthetic apparatus, which affected the photosynthesis of tomato plants depending on the growth stage and the O3 concentration., A. A. Thwe, G. Vercambre, H. Gautier, F. Gay, J. Phattaralerphong, P. Kasemsap., and Obsahuje bibliografii
Hvězdoše patří k nejběžnějším a přitom nejvíce přehlíženým vodním rostlinám naší květeny. Jsou charakterizovány na jedné straně celkovou redukcí tělní stavby, na druhé straně vysokou měrou fenotypové plasticity – schopností pružně reagovat na změny prostředí změnou habitu. Kvůli těmto vlastnostem patří hvězdoše mezi determinačně obtížné skupiny. Překvapivě však existuje u hvězdošů pozoruhodné množství různých opylovacích způsobů: dokáží se opylovat na vzduchu, po vodní hladině i pod vodou. Kombinace všech těchto tří způsobů opylení není známa u žádných jiných rostlin. Všechny opylovací systémy se pak u hvězdošů kombinují s ojedinělými a kuriózními způsoby samoopylení., Water-starworts (Callitriche) are some of the most common and yet largely overlooked aquatic plants in European flora. They are characterized by overall reduction of the plant body and also exhibit an extraordinary phenotypic plasticity in response to environmental changes, which makes the starwort species very difficult to determine. It is the only genus known to possess all three types of pollination: by air, on the water surface and under water, in addition to some unique self-fertilization mechanisms., and Jan Prančl.