Arthur C. Danto’s philosophical study of history is overshadowed by his more famous texts in the area of the philosophy of art. In the current discussion on the philosophy of history it follows then that the thematization of Danto’s conception of narrative and narrative sentences predominates. The author of this article instead focuses on the retrospective character of the uncovering of the meaning of historical events by Danto and argues that not the only the meaning of the given events is historically conditioned, as Danto claims, but also the narrative through which the significance is communicated. Although Danto does not address this problem, this study aims to show that this thesis is consistent with his philosophy. Narratives and historical texts in general are representations in Danto’s sense of the word, and all representations are, in their essence, also historical. This fact is clearly revealed in Danto’s texts about art, and it is on these that the author’s argument is based. and Filosofické zkoumání dějin se v díle Arthura C. Danta ocitá ve stínu jeho slavnějších textů řazených do oblasti filosofie umění. V současné diskusi o filosofii dějin pak převládá tematizování Dantova pojetí narativu a narativních vět. Autorka se namísto toho zaměřuje na retrospektivní charakter odhalování významu historických událostí prosazovaný Dantem a dovozuje, že historicky podmíněný není pouze význam daných událostí, jak tvrdí Danto, ale také samy narativy, jejichž prostřednictvím je význam sdělován. Přestože Danto tomuto problému nevěnuje pozornost, klade si tato studie za cíl ukázat, že je tato teze s Dantovou filosofií v souladu. Narativy a historické texty obecně jsou totiž reprezentacemi v Dantově smyslu slova, přičemž jsou veškeré reprezentace ze své podstaty zároveň také historické. Tato skutečnost se zřetelně odhaluje v Dantových textech o umění, o které se argumentace autorky opírá.