V následujícím textu nejprve zařadíme Kantovo dílo do kontextu osvícenské filosofie a přiblížíme jeho náhled na některé otázky tehdejší metafyziky a přírodní filosofie. Poté se zaměříme zejména na Kantovu svéráznou koncepci prostoru a času v rámci transcendentální estetiky a transcendentální logiky, kterou Kant systematicky představil v Kritice čistého rozumu. Následně přezkoumáme hlavní námitky, které filosofové i vědci vůči této koncepci vznesli. To nám pak bude odrazovým můstkem k závěrečné debatě o vztahu fyzikálních pojmů a teorií k metafyzice. and First, we will introduce Kant's stance towards some crucial questions in metaphysics and natural philosophy, and we will locate his work within the context of the Enlightenment philosophy. In particular, we will focus on his concepts of time and space within the framework of his transcendental aesthetics and transcendental logic, which were laid out in his Critique of Pure Reason. Subsequently, we will examine the main objections raised by both philosophers and scientists against his conceptions, and this will serve as a springboard for the concluding debate on the relationship between physical concepts and metaphysics.